1) Národně osvobozenecká revoluce na Haiti
2) Národně osvobozenecká revoluce ve Španělských koloniích
3) Národně osovobozencká revoluce v Brazílii
4) Národně osvobozenecká revoluce na Kubě a v Portoriku
1) Národně osvobozenecká revoluce na Haiti
- Proběhla v letech 1790 – 1803 na Haiti
- Stalo se tak: 1) v důsledku napětí mezi všemi vrstvami obyvatelstva na ostrově obývaném převážně černochy a mulaty
2) pod přímím vlivem revolučních ideí francouzské revoluce
- k povstání proti francouzům došlo v r. 1791 , do čela povstání se postavil černošský generál Tousaind L´Uvertier , který nad Francouzi zvítězil a prohlásil se za doživotního guvernéra a vládce strova Haiti
- r. 1803 se Haiťané odtrhli
- prohlášení nezávislosti
- po záminkou jednání byl generál vlákán na francouzskou loď a odvezen pryč, poté byl ostrov znovu obsazen ( Leclerk )
- 1.ledna 1804 nástupce Tousandův Desain prohlásil ostrov za nezávislou republiku Haiti, poté se nechal jmenovat doživotním generálem a později se nechal korunovat na císaře a vyhnal z Haiti všechny bělochy, v r. 1806 byl zavražděn, za jeho nástupců se země rozdělila na Monackou republiku na Jihu a na severu černošská republika. Prezident Monacké republiky Alexandr Petion podporoval protišpanělský národněosvobonecký boj Simona Bolivara. Prezidentem černošské republiky se stal Anri Krištof, který se v r. 1811 prohlásil za císaře, tento muž nastolil v zemi despotickou vládu a tyranii.
- V r. 1820 tento muž ochrnul na půl těla, a ze strachu před svými vojáky se zastřelil
- Do Haitské revoluce zasahovali dva státy Anglie a Španělsko, oba státy chtěli Haiti ovládnout ale oba neuspěli
2) Národně osvobozenecká revoluce ve Španělských koloniích
- druhým významným revolučním aktem, zasáhla významná území, všechna 4 španělská místodržitelství : Nové Španělsko, Nová Granada.,…...........
- revoluce ve španělských koloniích měla řadu příčin: a ) nespokojenost se zkorumpovaným koloniálním režimem
b) nespokojenost s vykořisťováním a vyděračstvím ze stran španělské koruny
c) nespokojenost s politickým a společenským útlakem obyvatelstva
- revoluční válku lze rozdělit do tři období: 1) po roce 1910 dosáhli povstalci určitých spěchů
- 2) skončilo kolem roku 1815 , se Španělům podařilo ………………
- s výjimkou Kuby a Portorika byli osvobozeny všechny kolonie
3) Národně osovobozencká revoluce v Brazílii
- vedla k osvobození Brazílie od Portugalské nadvlády, došlo k tomu nekrvavou cestou v r. 1822, v době slabosti Portugalska, které nebylo schopno účinně čelit osvobozenecké revoluci ( byli vysíleni francouzskou okupací)
- Bragansa = portugalský vládnoucí rod,, uprchli do azylu do Brazílie když padla Napoleonská okupace , pak se vrátil do Portugalska král. On sám se vrátil, ale svému synu Donu Pedrovi poradil aby se do Portugalska nevracel. On svého otce poslechl a zůstal v Brazílii , byl opakovaně vyzíván k návratu vládou ale nevrátil se . V r. 1822 Don Pedro prohlásil nezávislost Brazílii
- Bragansa se udržela až do roku 1889
4) Národně osvobozenecká revoluce na Kubě a v Portoriku
- proběhla na přelomu 19 a 20 stol. za pomoci Spojených států , které zvítězili nad Španělskem
Tyto revoluce měli splnit řadu úkolů: 1) osvobození země od nadvlády mateřské země
2) zrušení otroctví a dalších forem nesvobodné práce
3) provedení agrární reformy a rozdělní půdy , která byla dosud v rukou velkostatkářů a církve
- splněn byl pouze první úkol, příčinnou byla nedůslednost a silný vliv katolické církve v latinské Americe a latifundistů
Koloniální národně osvobozenecké revoluce v Latinské Americe
Thajsko
- Eduard Bock – zasloužil se o projektování thajské železnice
Thajsko nikdy nebylo kolonizováno, několika pokusům o jeho kolonizaci odolalo.
Thajsko se také nazývá Siam
- národ Khmérů, - ultralevicové přístupy (jsou to Barmánci, žijí zde od prvního tisíciletí)
- Siam = barbar( příslušník národa na nižší civilizační úrovni)
- pro Thajce je typické že mají společný jazyk, kulturu, všichni jsou občané thajského království
Periodizace:
Poč. období. konec tisíciletí -- byla to oblast kde zájmově měla navrch Čína
V 8 stol. se na severu Thajska se vytvořil státní útvar Nan – Čao jež byl vazalským státem Číny
Svaz vesnic Nuang – v čele tohoto svazu byl kmenový náčelník , kterému se říkalo CHAO
Kolem přelomu tisíciletí došlo k oslabení čínské říše , která zde nedokázala udržet pevnou pozici a došlo zde že vlivy přicházeli více s Indie- obchod s indickým zbožím (došlo k poindičtění této oblasti a došlo k významnému náboženskému posunu – prosazení buddhismu). Oslabení Číny vedlo k tomu že se v této oblasti začali vytvářet různé státní útvary. V r. 939 n.l. Vietnam
Angorské království
V r. 1044 došlo k sjednocení celého území Barmy (Pagan)
Stát Lanxang - který vznikl na území dnešního Laosu
První zprávy se začínají objevovat až od 12 stol. n. l.
Všechny tyto národy společně nežily v míru , byla to doba permanentního válčení
První kdo získali v Siamu postavení byli Portugalci- získali oprávnění se usazovat , náboženskou toleranci, obchodní výsady
V r. 1620 pronikla do Thajska východodánská indická společnost
1688 došlo k roztržce která vedla k tomu že asi na rok bylo Thajsko uzavřeno všem Evropanům
- přes různé misionářské pokusy se zde nepodařilo zde zakořenit jiné náboženství než buddhismus
- je to stát do jisté míry se samostatnou kulturou
Periodizace thajských státních útvarů:
- do přelomu tisíciletí to byla oblast Kmérů, Thajové sem postupně přicházeli
- v r. 1279 – 1438 zde existovalo království Sukhotay = první království mající určitý nádech národního státu
- 1412 se stalo vazalským státem Ayuthay
- 1350-1767 Ayuthay – nejen stát ale i hlavní město ( největším centrem této oblasti)
- 1767 – bylo toto město dobito a vyvráceno , poté bylo hlavní město přeneseno do Bankoku
- Sukothay byl ranně – feudálního typu
(když panovník chtěl aby fungovala místní správa, zorganizoval to s osob sobě blízkých nebo osob jež museli být vůči němu loajální)
- V Ayuthayském království – byl systém postaven na principu byrokratickém ( úřednickém) , což vedlo k tomu že panovníkovi více sloužili Kmérové protože byli vzdělanější,což vedlo později k hierarchizaci společnosti. Každý člověk byl zařazen do nějaké skupiny.
- majetková složka ohodnocování lidí se přenesla do oceňování společenského postavení (polní míry) otrok 5 měr, následník trůnu 100000 měr
rezorty - válečný
- civilní (pokladna =ministerstvo financí, správa hl. města)
poč. 17. stol – se objevuje úřad „první ministr“ – vezír, obvykle cizinec jež je panovníkem pověřen mimo hierarchickou strukturu úřadů, vedením zahraničního obchodu
Ayutayské království padlo , na konci 19 stol. definitivně jasno že thajsko nebude kolonií,
Rostlina, její složení a orgány, růstové a vývojové stádia
Botanika rostliny
- mnoho buněčné organismy v nichž každá buňka vykonává určitou funkci
Složení:
- každý orgán se skládá z pletiva / krycí, vodíková …/
- pletiva se skládají z buněk
- buňky se skládají z jednotlivých částí
Rostlinná buňka – je základní stavební a funkční jednotka všech organismů
Složení – živá část , neživá část
Živé části – které vyplňují celý obsah buňky nazýváme protoplazmou.
protoplazma se skládá – cytoplazmou, buněčné jádro, jadérko, plasticity, mitochondrie
CYTOPLAZMA - vyplňuje prostor mezi buněčnou stěnou a buň. jádrem, je polotekutá
JÁDRO – nejdůležitější část obsahuje nukleové kyseliny má úlohu při dělení buněk, přenášení
dědičnosti, rozmnožování jedince. Není v živočišné buňce
PLASTICIDY – jsou největší složky buňky místo fotosyntézy
rozlišujeme : a) chloroplasty – obsahují chlorofyl – zelené části rostlin. Při stárnutí listů, stonků a
plodů se rozkládají a mění chromoplasty / mohou být červené, žluté /
b) leukoplasty / bezbarvé, hlízy, kedlubny/ - jsou v buňkách bez chlorofylu-bezbarvé
MITOCHONDRIE – drobná živá těliska v cytoplazmě, mají funkci,při přeměně energie v buňce
při dýchání
Neživé části:
BUNĚČNÁ STĚNA – zpevňuje buňku, zvyšuje odolnost proti vnějším vlivům, propustná pro všechny
roztoky
VAKUOLY – jsou dutiny vyplněné buněčnou šťávou, která způsobuje napětí – turgor buněk.
Jsou v nich odpadní zásobní látky, jako např. kyseliny, barviva
JINÉ ÚTVARY – různé krystalky
Pletiva a jejich soustavy
Pletiva – soubory živ. buněk, které vykonávají určitou funkci a rozeznáváme jednotlivé soustavy:
a) Pletiva krycí – chrání rostlinné tělo před škodlivými vlivy. Zprostředkovává výměnu látek s vnějš.
prostředí. Jsou chráněny nadzemními orgány a soustavou se ozn. Jako POKOŽKA
pokožka – průduchy – otvory na spodní straně listu
- svěrací buňky
- při dostatku vody se otvírají při nedostatku zavírají
- vzniká CO2 a O
- chlupy / trichony / - vznikají z jedné pokožkové buňky
- žáhavé / kopřiva/
- krycí
b) Pletiva vodivá – přepravují látky ve formě vodných roztoků z jednoho místa na jiné
Asimilační proud – od listů do stonku a kořene
Transpirační proud – cévy a cévnice vedou roztoky od kořenů po listy, zdola nahoru
c) Základní pletiva – vyplňují prostory mezi krycími a vodivými pletivy, dochází v nich k fotosyntéze
d) Dělivá pletiva – zajišťuje růst rostliny dělením buněk, nacházejí se u mladých rostlin na
vegetativních vrcholech, trávy a obiloviny je mají v kolíncích, proto dochází k
jejich rychlému růstu
Rostlinné orgány
Kořen – je podzemní orgán
- přijímá živiny a vodu
- upevňuje rostlinu v půdě
- ukládá organické látky
Tvary – vřetenovitý – řepka olejka
svazčitý – obiloviny
řepovitý – řepa
Složení kořene:
1. vrchol ( kořenová čepička ) dělivá pletiva
2. vodivá pletiva – uprostřed kořene
3. trvalá pletiva – na povrchu kořene
Rozlišujeme:
a) kořen hlavní ( rozvětvení kořenů hlavních)
b) kořen postranní ( rozvětvení kořenů hlavních )
c) kořenové vlášení - příjem vody a živin z půdy, probíhá v něm osmóza a difúze
- se transpiračním proudem dostává voda a živiny do listů.
- nachází se na nejmladších kořenech, žijí krátký čas
d) adventní – vyrůstají z různých orgánů
Příjem živin kořene:
je složitý proces, přijímají se ve formě iontu
Průběh – výměnou na povrchu buněk /kationty a anionty /
- pronikáním živin do cytoplazmy a vakuoly / živiny se přijímají pomoci nosičů /
Hovoříme o tzv 1/ osmóza pronikání 1átek přes polopropustnou membránu a tou pronikají roztoky
nižší koncentrace do roztoků o vyšší koncentraci
2/ difúze je pronikání látek přes propustnou membránu
Všechny kořeny se označují jako kořenová soustava.
Kořenová soustava – prokypřuje půdu, po odumření se stává zdrojem organických látek při
tvorbě humusu. Nejbohatší koř.sys. mají jeteloviny a trávy.
Stonek – fotosyntéza, dýchání, listová nervatura, chlupy
– je založen pod zemí v části hypokotyl. Při klíčení vyrůstá ze zárodečného pupenu nad děložní
část stonku označována jako epikotyl ( nad zemí )
– nese listy a květy vede vodu a živiny z kořenů do listů, květů a naopak, ukládají se vněm
zásobní látky.
- složen z dělivého pletiva, které je vzrostném vrcholu a rozvětvuje se v povrchových pletivech v úžlabí listů.
- povrch stonku pokrývá pokožka (epidermis), popř. s chlupy nebo krytá kutikulou.
- pod pokožkou je několikavrstevná primární kůra ( cortex) a uvnitř je střední válec ( stélé )
Rozlišujeme : a, lodyha ( šťavnatý stonek nese listy a květy )
b, stvol ( bezlistý stonek zakončeným květem )
c, stéblo (trávy, dutý stonek )
Stonek může být: přímý, vystoupavý, poléhavý, plazivý, ovíjivý nebo popínavý.
Rozmnožování orgánu: šlahouny – jahodníku
úponky – vinná réva
Význam: hlavní produkt – pícniny ( krmení) len, konopí, výroba textilií, výroba hnojiva
vedlejší produkt – olejniny, obiloviny – dodávaní org. látek do půdy
List
- probíhá v něm fotosyntéza a dýchání, transpirace vedení a uvolnění přebytečné vody
Složení listů – řapík, listová čepel, listová nervatura ( žilnatina )
Tvar listů – různé, úzké, dlouhé (obiloviny) lichozpeřené
Listy dělíme na 3funkce: a) asimilace
b) dýchání
c) transpirace
Asimilace – je při fotosyntéze, přijímají oxid uhličitý a vodu, poutají sluneční energii v procesu reakcí
uvolňují kyslík a vytvářejí cukr
Dýchání – postupně se rozkládají orgány na oxid uhličitý a vodu. Tím rostlina získává energii pro
vlastní životní procesy
Transpirace – uvolňují se listy ve formě přebytečné vody, jejíž pomocí se cévami dopravily
anorganické látky na tvorbu složitých organických látek
List. nervatura ( žilnatina ) – jsou vlastně cévni svazky, které převádějí vodu, miner. látky a odvádějí
asimiláty z celého listového pletiva
Houbový parenchym – v němž probíhají nejdůležitější fáze asimilace, obsahují velké množství
chloroplastů a listovou zeleň (chlorofyl)
Průduchy – reagují vodu v listech a nevstup vzduchu ( oxid uhličitý )
Stavba asimilačních listů: čepel, řapík, někdy i palisty nebo pochva
Podle stavby čepele: jednoduché ( dub)
složené ( jasan ) - zpeřené ( lichozpeřené – jasan, sudozpeřené u dřezovce)
dvakrát zpeřené
dlanitě složené ( u jetele, jírovce )
Okraj listové čepele: celistvý, pilovitý, zubatý, vroubkovaný, laločnatý
Květ – pohlavní rozmnožování
Složení – stopka, květní lůžko, kališní list, korunní lístky, tyčinky, pestíky
Rozlišujeme – oboupohlavní
- jednopohlavní
Rostliny – jednodomé
- dvoudomé
Soubory květů se označují jako květenství.
Plod – vzniká z oplozeného pestíku
Nejdůležitější části semen : klíček – zárodek nové rostliny
bílek (endosperm) -zásobuje v prvních dnech po klíčení nový zárodek,
Semeno a plod: - klíček – zárodek nové rostliny
- oplodí + semeno
Obalová vrstva
Plod:plodí ( povrchový obal s vlastního semene)
Druhy:
a) suché – obilka ( obilniny)
- lusk ( luskoviny )
- šešule ( řepka olejka )
- tobolka ( mák,len )
- nažka (slunečnice )
b) dužnaté – citlivá na poškození( sklizeň, třídění, přeprava) u ovoc. stromů – malvice,peckovice
Růst a růstové fáze
Růst je zvětšování hmoty živého org., jedná se o kvantitativní / určité / množství
Vývin souhrn změn a dějů, které probíhají v živém org. a je to znak kvalitativní
Růst a vývin nelze vrátit zpět – nelze od sebe časově oddělovat
Růst má 3 fáze:
1, zárodečná – je tvořena dělením buněk, vytváří se dělivé pletivo, jako základ budouc.rostl.org.
2, prodlužovací – projevuje se prosloužením buněk zvětšováním se pletiv
3, rozlišovací – řádně rozlišujeme jednotlivé rostlinné orgány
Vývin
Rostlina může přejít z jednoho stádia do druhého za určitých podmínek prostředí.
1. Tepelné stádium – je po vyklíčení semene, kdy mladá rostlina potřebuje nižší teploty, aby se mohla
vyvíjet a vytvořit semeno.Obvykle trvají 7-1 dní a to u jarních plodů jařiny,
u ozimých plodin 60 dnů
2. Světelné stádium – nastupuje po tepelném stádiu. Každá rostlina vyžaduje určitou délku doby
osvětlení. Pokud ji nemají, nevytvoří se květy. Podle délky osvětlení
rozdělujeme rostliny na dlouhodenní, krátkodenní a neutrální.
Rozmnožování rostlin
Je schopnost rostlin přinášet nové potomstvo, která má vlastnosti obou rodičů. Podle způsobu rozmnožování rozlišujeme:
1. vegetativní / nepohlavní / z některých veget. části rodičovské rostliny / kořen,cibule, list, stonek/
2. pohlavní rozmnož. / generativní / - rozmnož. pomoci semen plodů, nastane po opálení a oplození.
Nejdůležitější části semen je zárodek.
Podle způsobu opálení rozlišujeme:
a) samosprašné – opylují se vlastním pylem, nezáleží na počasí
b) cizosprašné – opylují se pylem cizích květů
rozdělují se : větrosnubné / pomoci větru /
hmyzosnubné / pomoci hmyzu /