Otázka č.3, Rondo – forma a žánr

a) Vysvětlení pojmů: forma – půdorys skladby – rondo A B A C A
žánr – druh hudby, rondo (forma) se může uplatnit ve skladbách různého žánru, např. symfonie, filmová
hudba taneční, vokální, instrumentální
– je to vyhraněný formový typ a svébytný hudební žánr – rondová hudba, rondový přednes – znamená
odlehčenou, živou,radostnou hudbu
– jeden určitý formový typ (rondo, malá forma) se může uplatnit ve skladbách různého žánru.
malá forma – veselá, vážná, tanec, pochod. X jeden určitý žánr mívá různou formu – pochod (v malé, velké
formě či rondu).
– v některých případech se pojem „žánr“ a „forma“ překrývají – a to u ronda.

b) Druhy rondových forem:
rondo malé – „couperinovské“, obsahuje jednu hlavní myšlenku, která má délku periody, dvojperiody, nebo nesym. věty
– nejmenší, malá písmena abacada…, používali především klasičtí skladatelé
– např. L.v. Beethoven – sonáta c moll, 2 věta „Pathetická“ – abaca – malé rondo
F. Couprin – Ženci
rondo velké – prosté, klasické
– každý větný díl na způsob malé formy (ABACADA), vedle hlavní myšlenky zde bývá i několik myšlenek
vedelších,
– provedení nám nepovýší rondo na sonátové chybí-li tonální sjednocenost v závěru
ODCHYLKY – nepravidelné střídání dílů (ABCADA), zůžení dílu na díl malý, zejména díl „A“, rozšíření
pomocí mezivěty či kódy
ronda sonátová – nižší ABACABA – poslední ABA v hlavní tónině
– myšlenky při opakování nezazní v tóninách, v nichž byly uvedeny na začátku, ale jsou soustředěny do hl.tón.
– vyšší – přiklání se k son. formě nejen svým půdorysem, ale i hudebním obsahem, liší se od s.formy
dvojím uvedením „A“ v expozici nebo repríze (ABAxABA)- musí být tonální sjednocení s formou ronda
Zde se již uplatňuje proveení místo nové vedeljší myšlenky
– ke sblížení mezi rondem a son. formou docházelo z těchto důvodů – 1)tonální sjednoceností v repríze nastává
větší zpevnění stavby skladby, 2) evedením „provedení“ místo nové hud. myšlenky se uskutečňuje prohlou-
benější tématizace hlavní myšlenky
– např. Mozart – klavírní sonáta D dur – A1A2c (expozice) A1x (provedení) A2cA1 (repríza) KODA

c) Vývoj ronda: – výskyt od 13. století ve starofrancouzských tanečních písních
– latinsky rondeus značí kruh – kruhová skladba
– sólový hlas (couplet) se střídal se sborem, který zpíval refrén, s instrumentální hudbou je rondo spjato až
koncem 17. století – objevuje se ve skladbách F.Couprena – „Ženci“ (ABACA – BFBgB dur)
– základem je minimálně trojí vystřídání hlavní myšlenky s couplety
– v pozdější době jsou ronda buď jednovětou samost. skladbou nebo jako součást cyklu (sonáty, symfonie..)
znaky hl. myšlenky – nejčastěji perioda či dvojperioda
– zaznívá stále v hlavní tónině, při návratech možno trochu obměňovat, musí být dostatečně
zajímavé, nosné, zpěvné, rytmicky výrazné, nesmí působit únavně, vedejší díly v jiné tón.
Rondovou hudbu dělíme:
– z hlediska charakteru – vážná, smutná, veselá, vášnivá
– z hlediska závažnosti – lehká, vážná
– z hlediska funkce – taneční, filmová, pochodová
– dle obsazení – komorní, symfonická, vokální, instrumentální