24a Sociální psychologie; psychoanalýza a freudismus
– sociální psychologie – mezi dvěma obory:
– psychologie
– sociologie
-> obě se zabývají lidmi
x sociální psychologie charakterizuje psychické jevy, které zapříčinila společnost -> zkoumá jedince v rámci společnosti – např. šikana, výchova v rodině
– zkoumá 2 a více lidí = soc. skupiny => objekt zkoumání
– zkoumá působení soc. skupiny = jak na sebe vzájemně jedinci působí
– socializace = začleňování jedince do soc. skupin
= postupné začleňování člověka do společnosti a kultury
společnost socializace osobnost
– uskutečňuje se v soc. intervalech
– může se uskutečňovat pod vlivem jednotlivých osob, soc. skupin, institucí a norem společnosti
– někdy má charakter záměrného a systematického učení = vychovávání
§ několik forem:
1) učení napodobováním (= vývojově nejstarší forma učení)
– hlavní a jediný způsob soc. učení
– velký význam v dětském věku: hraní na zaměstnání, na rodiče
– napodobování řeči, intonace, mimiky, gestikulace
2) učení soc. zpevňováním – na základě soc. odměn a trestů
3) identifikace – ztotožnění s určitou osobou = přijetí způsobu myšlení (x napodobování = napodobování projevu chování)
– freudismus = směr nazvaný podle zakladatele = Zikmund Freud
– vídeňský neurolog původem z Moravy
– jako první začíná pracovat a propracovává psychoanalýzu
– udává podmíněnost mezi psychikou a sexuálními pudy -> problém vidí v neuspokojeném, potlačeném sexuálním pudu
– teorie: člověk potlačuje své základní pudy => projevuje se to neurózami
= 1. psychologický směr zavádějící metodu výzkumu = psychoanalýza = metoda freudismu -> zjišťuje vztah mezi minulou hluboko uloženou zkušeností (= hlubinná psychologie) a mezi významem současných příznaků
– podpůrná forma: navození umělého spánku, ve kterém nelze něco vědomě potlačovat = hypnóza