9. Teorie státu, druhy a formy státní moci

– stát – nejvyšší forma uspořádání lidské společnosti, vyznačující se sdružením obyvatel v jeden právní celek
– státní moc je nezávislá a neodvozená od žádné jiné, omezená pouze prostorově
– své vnitřní i vnější záležitosti si každý stát řeší sám – omezen pouze mezinárodním právem
– pojem stát poprvé použit v 15. století v Itálii (stato = status, ústava, úřad)
– první státy vznikaly okolo 4000 př .n.l. – sumerská říše, v současné době okolo 200 nezávislých států

– území – suchozemský prostor, plocha vnitřních i vnějších pobřežních vod, podzemní i vzdušný prostor

-obyvatelstvo – lidé, mající státní občanství (narozeni na území, přijali státní občanství – nepřetržitý pobyt na
území ČR po dobu 5 let, bezúhonnost, znalost jazyka), spadající pod státní moc a obývající určité území

– státní aparát – soustava orgánů, které vykonávají státní moc a správu + ozbrojená moc (policie, armáda)

– státní suverenita – nezávislost státní moci, omezená pouze prostorově (územím), výraz od francouzského
právníka Jeana Bodina (16.stol.) – neomezená moc vydávat zákony – nezcizitelná, nedělitelná, trvalá a stálá
– vnitřní – nezávislost státní moci na jiném politické subjektu uvnitř státu
– vnější – právo uzavírat mezinárodní dohody apod., v mezinárodních vztazích politický a právní
výraz nezávislosti státu, státní moci na jiném subjektu
– funkce – cílem státu je vykonávat funkce na pozadí právního řádu
– vnitřní – garance základních práv a svobod občanů, spravedlnosti
– ekonomická, sociální, kulturní
– vnější – navazování vztahů a spolupráce s jinými zeměmi (mírové smlouvy, dohody), otázka uprchlíků,
poskytování pomoci jiným zemím v nouzi, světový mír, cestovní ruch, mezinárodní bezpečnost,
vzájemná spolupráce a pomoc, ekonomická a kulturnÍ výměna
– obranná – zabezpečení proti vnějšímu nepříteli, vnitřního řádu – současně funkce vnitřní i vnější
– tvoření státu – prvotní – kmen zanechal kočovného způsobu života, usadil se na určitém ohraničeném území
– druhotné – malé samostatné státy se spojují ve větší celky (Itálie, Německo – 19.stol.) nebo se
naopak velké státy rozpadají a vznikají menší nástupnické státy (Rakousko – Uhersko)
– státní formy – dělíme podle organizace státní moci a míry jejího uplatňováni
– podle počtu suverénů – monarchie (vláda jednoho)
– oligarchie (vláda omezené skupiny)
– demokracie (vláda lidu)
– podle vládce (Platón) – monarchie – vláda krále
– sofokracie – vláda filozofa
– aristokracie – vláda několika urozených
– timokracie – vláda nejsilnějších (válečníků)
– oligarchie – vláda nejbohatších
– demokracie – vláda nevědomého lidu
– byrokracie – vláda úředníků
– monarchie – v čele státu stojí panovník, monarcha, dědičný nebo doživotně volený
– absolutní – moc panovníka není omezena ústavou, soustřeďuje v sobě moc
výkonnou, zákonodárnou, soudní, moc v rukou vládnoucí skupiny
– konstituční – moc panovníka omezena ústavou, vykonává reprezentativní funkci –
nominální hlava státu, zákonodárnou moc má parlament
– republika – orgány státní moci voleny na určité období – existence tří složek státní moci
– dělí se podle vztahu zákonodárné a výkonné moci
– prezidentská – prezident nejvyšším představitelem vlády , která je nezávislá na
parlamentu, volen občany (USA, jižní Amerika)
– parlamentní – prezident i vláda voleni a kontrolováni parlamentem (ČR, VB)
– semiprezidentská – prezident volen přímo, nositelem větších pravomocí než v parlamentním
modelu, spolupráce prezidenta s parlamentem (Polsko, Francie)
– podle režimu – diktatura – nedemokratická vláda jednotlivce, skupiny nebo politické strany,
potlačuje lidská práva a svobody, nepřipouští opozici, teror vůči
občanům, neomezeně vládne a nedodržuje ani vlastní zákony
– děleni diktatury podle Franze Neumana
– jednoduchá – moc uplatňovaná tradičními nástroji – byrokracie,
policie, soudy, armáda
– caesarská – více osobní, diktátor usiluje o získání podpory lidu, aby
mohl svůj režim legitimovat
– totalitní – zaniká rozdíl mezi státem a společností, mezi veřejným a
soukromým, právní stát se mění v policejní, moc se
koncentruje na monopolní státní strany
– teokracie – stát považován za boží výtvor, panovník vládne z boží milosti

– demokracie – založená na principu podřízení, realizována základní lidská práva a
svobody, rozhodují všichni občané – jsou si ve svých právech rovni –
umožněna pravidelná a pokojná změna vlády
– přímá – všichni rozhodují o státních záležitostech, referendum
– nepřímá (zastupitelská) – poslanci vykonávají moc za voliče
– podle územně správního členění – unitární stát – jednotný stát s jedinou ústavou a soustavou
nejvyšších státních orgánů, zůstává unitární i pokud má
autonomní jednotky, kterým ponechává samosprávu (ČR)
– federace – sdružení států na základě společné ústavy, jako
suverén vystupuje pouze celek, společná ústava, orgány, měna,
armáda a zahraniční politika (USA, ČR 1969-1992)
– konfederace – volné smluvní sdružení samostatných států,
centrální vláda má určitou moc nad vládami členských států,
nikoli nad jejich obyvatelstvem, zachovává státní suverenitu
(Švýcarsko do 1948, SNS) -většinou přechodná etapa k integraci
nebo rozpadu federace
– podle centra řízení – centralizovaný – řízen z jednoho centra, zpravidla hlavního města
– decentralizovaný – stát přenechává kompetence různým oblastem
– podle složení obyvatelstva – národní – jeden národ tvoří jeden stát (Dánsko, Portugalsko )
– s národnostními menšinami – převládá 1 národ, příslušníci jiného
národa tvoří významnou menšinu (Slovensko, Srbsko )
– více národů – žádný národ nepřevažuje (Belgie, Švýcarsko )
– občanské státy – národnostně velmi smíšené (USA)
– teorie vzniku státu – třídní – jedna třída ovládá násilím druhou, stát prostředkem k násilí
– náboženská – vychází z božského původu panovníka, Bůh dal podnět k založení státu
– patriarchální – stát vznikl z rodiny jejím rozšiřováním – D. Hume
– mocenská – vláda silnějšího nad slabšími, vychází z teorie, že lidé jsou od narození náchylní
k tomu, aby vládli a byli ovládáni – T. Hobbes, N. Machiavelli
– smluvní – teorie společenské smlouvy, lidé mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které předali
část svých práv panovníkovi tak, aby byl odstraněn stav, ve kterém všichni
bojovali proti všem
– právní stát – principy anglické a francouzské revoluce – parlamentarismus a deklarace lidských práv
– úloha státu musí být jasně dána, měl by sloužit občanovi, ne naopak
– uznávání a dodržování základních lidských práv – právo na život
– občanská práva – právo volit a být zvolen, svoboda projevu, právo na veřejné sdělovací prostředky
– vymezen vztah mezi občanem a státem – vymezeno co smí občan a co smí stát
– občan smí dělat to, co zákony výslovně nezakazují
– stát smí dělat to, co zákony výslovně dovolují
– státní moc – rozsah ke státní hranici, vymezena státní hranicí a počtem obyvatel
– obsah určen tím, do jakých oblastí života a v jakém rozsahu stát zasahuje
– krajní teorie – liberální pojetí státu – minimální zásah státu do života občanů
– komunismus – stát maximálně zasahuje do života občanů, vše ovládá, řídí
– Karl Marx – dělí společnost podle vlastnictví výrobních prostředků
– třída, která vlastní výrobní prostředky – třída vlastníků
– třída, která nevlastní výrobní prostředky, pouze svoji pracovní sílu
– třídní pojetí – prvobytně pospolná společnost – neexistuje rozdělení na třídy -spravedlivé
– otrokářské státy – vykořisťovaná třída (otroci) x vykořisťovatelé (vlastníci)
– feudální společnost – feudálové x poddaní
– kapitalistická společnost (kapitalisté) x dělníci (proletariát)
– komunistická společnost – mají se spojit proletáři všech zemí, nastolit diktaturu proletariátu