Česká literatura 2. pol. 19. století – Historická próza – ZIKMUND WINTER: ROZINA SEBRANEC

Rozina prožije dětství na Františku, ve dvoře kláštera sv. Anežky. Kdysi ji našel páter Antonín jako nemluvně, které odložila matka. Rozina je vychovávána pěstouny, kovářem a rukavičářkou. Její dětství je tvrdé, Rozina však vyrůstá v smělé a odvážné děvče. Má ráda svého dobrodince Antonína, pomáhá mu vykonávat právo a odsuzovat „užralce“ (Antonín je nyní převor). Jediná věc ji mrzí, a to, když ji někdo nazve sebrancem. Antonín jí na její otázku musí potvrdit, že je skutečně sebrancem. Doposud měla smělá Rozina pro muže jen úšklebky. Avšak v sedmnácti letech se Rozina zamilovala do vlacha Nikola, skláře, který slíbil Antonínovi, že bude vyrábět benátské sklo. Nikola musí Rozině na hřbitově přísahat věrnost. Nikola ale odchází do Vlach, a ačkoli slíbil, že se vrátí, poslal Rozině po kamarádovi jen její prsten. Rozina se pak dala provdati za starého cechmistra stavitele Karfa, který se již dříve o ni ucházel. Ale Rozině připadal lakomý a žárlivý Karf protivný. Karf brzy také z lásky vystřízlivěl a tak to bylo velmi nepěkné manželství. Rozina, ačkoli měla dcerušku, zanedbávala domácnost, kradla mistrovi peníze a dávala je milenci Adamcovi, který byl u Karfa tovaryšem. Pro její pohoršlivé chování byl mistr zbaven napřed cechmistrovství, pak byla Rozina vyloučena z cechu, a když ji mistr nepustil domů, začala řádit, a tak byl vyloučen i Karf. Karf najal na Rozinu vraha, němce Mikuláše. Tomu se podařilo vylákat Rozinu za město a zabít v lese. Rozininu mrtvolu dal Antonín převézt do kláštera. Vrah byl právě v ložumentu (klášter měl noclehárnu pro potulný lid) trápen svědomím a hrůzou z vykonaného činu, skočil ze střechy ložumentu a zabil se. Karf byl vyšetřován pro podezření z vraždy, ale byl propuštěn pro nedostatek důkazů.