Česká meziválečná próza – IVAN OLBRACHT: ŽALÁŘ NEJTEMNĚJŠÍ

Karel Mach je komisařem na malém městě. Je to člověk spravedlivý a pro svůj vyvinutý cit pro spravedlnost až přísný a krutý. Zato jeho žena Jarmila je dobrosrdečná a ve městě oblíbená. Komisař oslepne (o zrak ho připravila střepinka čediče, která mu vlétla do oka). Machovi jsou zámožní, odstěhují se z malého města na Vinohrady. Ale slepotou započnou muka pro oba manžely. Mach je na svou ženu velmi žárlivý a stále ji má v podezření. Pro drobné, nepatrné lži, které u ní odhalil, ztratil v ní důvěru. Tak se stává jejich vzájemný život nesnesitelný. Mach jednou sám odejde z domu s dopisem, který Jarmila dostala z venkova. Mach si ho dá náhodným chodcem přečíst, pozná, že některé věty jsou určené výhradně pro Jarmilu a jsou podtrhány, aby mohla plynně číst. Mezi manžely to došlo tak daleko, že Jarmila musí každý dopis předčítat svému muži, aby ji nepodezíral. Tím více je teď Mach utvrzen ve své nedůvěře. Jednou v noci se Machovi zdá, že někdo vešel do salonu, a když tam po chvíli vešla i jeho žena, způsobí hroznou scénu, celý den honí domnělého soka po pokoji, který uzavřel na zámek a pokoj úplně zpustoší. Nervově zhroucenou Jarmilu odveze bratr domů. Mach je tak osvobozen vlastně od lásky a stane se pak novým člověkem. Žalářem nejtemnějším mu nebyla slepota, ani žárlivost, nýbrž láska. Je-li člověk v jejím zajetí, je uvězněn jako v žaláři nejtemnějším. Společnou prací se svým sekretářem (je to onen chodec, který mu přečetl dopis) na zakoupeném statku se stane pak vynikajícím národohospodářem.