Český stát v době Lucemburků

– r.1306 vymírají po meči Přemyslovci (zavraždění Václava III. v Olomouc)
– od roku 1306 do roku 1310 střídání panovníků, nejprve vláda Rudolfa Habsburského (1306 – 1307), poté vláda Jindřicha Korutanského (1307 – 1310)
– v Čechách nespokojenost s vládou Jindřicha Korutanského – spiknutí části české šlechty (Jindřich z Rožmberka, Jindřich z Lipé, Jan z Vartenberka)  sňatek 18leté Elišky Přemyslovny se 14letým Janem Lucemburským, synem Jindřicha VII. Lucemburského (římský král)

JAN LUCEMBURSKÝ (1310 – 1346)
– tzv. král cizinec, s českým prostředím se nikdy nesžil
– r.1310 dobyl Prahu, korunován na krále

Cíl : rozmach dynastie (Čechy finanční a vojenskou oporou) X zájmy české šlechty – vydání inauguračních diplomů (1310 pro Čechy, 1311 pro Moravu) = vytvoření dualistického vztahu mezi králem a šlechtou, vymezení práv a svobod šlechty (výběr daní jen se souhlasem sněmu, do zemsk. úřadů nebudou jmenováni cizinci, šlechta nemá povinnost vojenského tažení za hranice aj.) = omezení královské moci

– ambiciózní Jindřich z Lipé – pro své mocenské postavení považován za nekorunovaného českého krále (milenec královny vdovy – po Václavu II. a Rudolfu Habsb. – Elišky Rejčky)
– spory panovníka a šlechty uzavřeny tzv. domažlickým mírem r.1318 – respektována práva šlechty, jí svěřena správa země (libovůle, růst majetku)
– Eliška Přemyslovna X Jindřich z Lipé a Eliška Rejčka

Zahraniční politika :
– Jan spíše významný válečník, statečný rytíř a diplomat v mezinárodních sporech a jednáních než rozvážný český král
– po roztržce s Eliškou Přemyslovnou (uvězněna na Mělníku), většinou mimo Čechy,
– účast v různých válečných taženích, např. účastnil se stoleté války (1337 – 1453) na straně Francie, v 1. etapě války v bitvě u Kresčaku 1346 padl – Francie byla poražena
– v zahraničí hájil zájmy českého státu – úspěšná územní expanze :
– 1322 získal trvale Chodsko, 1329 rozšířil český stát o Horní Lužici (Budyšínsko, Zhořelecko) pak část Slezska (Vratislav a okolí); poč.30.let rozšířeno panství Lucemburků do severní Itálie s centrem ve městě Lucca – spravována synem Karlem
– soubor zemí českého státu označen názvem Koruna království českého
– r.1325 raženy dukáty = zlaté mince
– styky s francouzským dvorem – šíření vyspělé francouzské kultury do českých zemí
– králevic Václav (při biřmování jméno Karel) vychován a vzděláván u fr.dvora – r.1333 návrat z Francie jako markrabí moravský
– od r. 1337 vedl za otce správu země (spoluvladař); čelil rozvratu panovnické moci, pomoc papeže Klimenta VI. – 1344 pražské arcibiskupství povýšeno na arcibiskupství (arcibiskup Arnošt z Pardubic) – česká církev zbavena vlivu mohučského arcibiskupství , podřízena přímo papeži
– Jan Lucemburský padl 1346 v bitvě u Kresčaku v boji s Angličany ve stoleté válce na straně Francie

KAREL IV. ( 1346 – 1378 ) : *1316
– 1. český král a zároveň římský císař (v Čechách Karel I., podle titulu císaře Karel IV.)
– 1346 Karel zvolen říšským králem jako Karel IV.
– od r. 1355 římským císařem ( korunovace v Římě ) – spojení české a římské koruny
– významný evropský státník, vzdělanec, nazýván „otec vlasti „
– české království základem lucemburského panství
– Čechy centrem Svaté říše římské, Praha sídelním městem krále a centrem říšské politiky (bohemocentrismus)
– po roztržce rodičů izolován od matky na Lokti a Křivoklátě, pak výchova ve Francii – studium na pařížské univerzitě; v Čechách navázal na přemyslovské dědictví (po matce), posílil královskou moc

1) Politický a státoprávní vývoj v Čechách
– nejstabilnější celistvá část říše
– úcta k sv. Václavu (patron, symbol českého státu) – Svatováclavská kaple v katedrále Svatovítské, Václav na pečetidle pražské univerzity, ke korunovaci zhotovena tzv. svatováclavská koruna
– nová státoprávní instituce – tzv. Česká koruna – pro české soustátí (Království české a tzv. vedlejší země: Markrabství moravské, slezská knížectví, Horní a Dolní Lužice), Braniborsko od r. 1373, dočasně Horní Falc, formálně i Lucembursko
– opora krále o část vyšší šlechty (úřady), církev (vzdělané duchovenstvo) a královská města; růst příjmů do královské pokladny (pravidelné daně, těžba stříbra, obchod)
– 1355 neúspěšný návrh zemského zákoníku Majestas Carolina – odpor panstva, pocit omezování výsad, nepřijat
– 1356 Zlatá bula – říšský zákoník, stanoveno mj. výsadní postavení českého státu a českého krále v říši; pro český trůn platila i ženská posloupnost; požadavek, aby kurfiřti znali cizí jazyky (i češtinu)
– hospodářská prosperita x stagnace v západní Evropě, podpora podnikání (ovocnářství, rybníkářství)
– do r.1380 se českým zemím vyhnula epidemie moru
– Praha obchodním střediskem, bohaté Ag doly, ale převaha zemědělství

2) Říšská politika
– podobná jako v Čechách, z nutnosti spolupráce s papežem; císař = světský představitel křesťanstva
– dlouhé období míru – obratná jednání a smlouvy místo válečných tažení
– politicky uvážlivé sňatky: 4 ženy (Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická – matka Václava IV., Alžběta Pomořanská – matka Zikmunda, lámala meče)  územní zisky: Svídnicko, Javorsko, zbytek Slezska, panství v Bavorsku, Míšeňsku a Falci
– dědicem koruny nejstarší syn Václav (ve dvou letech korunován na čes.krále, v 15-ti na římského krále
• Zikmund – Braniborsko a uherská koruna
• Jan – Zhořelecko
• r.1349 markrabství moravské přiděleno mladšímu bratru Karla IV. Janu Jindřichovi  svébytný vývoj Moravy  nebezpečí partikularismu

3) Karlovy zakladatelské a stavební zásluhy
– gotika
– r.1348 zal.Karlova univerzita – 1.univerzita ve stř.Evropě po vzoru pařížské Sorbonny; 4 fakulty; první učenci – Češi a cizinci ze Sorbonny a Oxfordu
– Nově město pražské
– úprava Pražského hradu – královský palác, Svatovítská katedrála s kaplí sv.Václava
– kamenný (dnes Karlův) most přes Vltavu na místě Juditina mostu, 16 oblouků, spojnice mezi Starým a Novým městem
– Staroměstská mostecká věž – obdoba vítězných římských oblouků
– hrad Karlštejn – pro uložení českých i římských korunovačních klenotů s kaplí sv.Kříže
– benediktýnský Emauzský klášter na Novém městě – obnovena slovanská liturgie
– Staroměstská radnice, Karolinum
– hradební zeď na Petříně = hladová – v dobách bídy, obživa a práce pro chudé
– rozvoj škol

VÁCLAV IV. (1378 – 1419)
– Čechy na ekonomické periferii Evropy, hosp.pasivita, neschopnost konkurence (dovoz zboží, vývoz drahých kovů), devalvace Ag groše
– r.1380 morová epidemie, vzrůst zločinnosti (lapkové)
růst sociálního napětí v zemi
– panování bez koncepce, odboj šlechty proti králi (v čele morav.markrabě Jošt), konflikt s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna – zatčení a umučení kněze Jana z Pomuku (svržen do Vltavy)
– r.1394 útok pražské jednoty na krále – zajat ve Dvoře Králové, vězněn na Žebráku (osvobozen bratrem Janem Zhořeleckým)
– r.1396 donucen panskou koalicí přijmout její požadavky
– r.1400 sesazen z římského trůnu (od r.1411 římským králem Zikmund Lucemburský)
– růst rozporů ve všech sférách života a vrstev ob.