Josef Václav Sládek (1845-1912)

– narodil se ve Zbirohu u Berouna
– studoval přírodní vědy,studium přerušil 2 pobytem v USA (působí jako učitel,
redaktor krajanských novin, dělník na farmách, na stavbě železnice a na lodi)
– oceňoval demokratičnost veřejného života, všímal si stinných stránek americké společnosti a špatného postavení černochů a přistěhovalců
– po návratu z Ameriky působil jako redaktor Národních listů poté prof.angličtiny
– jako dlouholetý redaktor časopisu Lumír probojoval s Vrchlickým, Zeyerem moderní chápání smyslu umělecké tvorby
– jeho život poznamenala smrt jeho první ženy
– 1898 odchází do ústraní, protože je nemocný (nervová choroba)
– jeho chorobou je poznamenána jeho závěrečná tvorba
– jeho pohřeb se stal národní manifestací
– překládal z Angličtiny
– přeložil 33 Shakespearových dramat

Básně (1875)
– 1. básnická sbírka
– lyrické verše
– je poznamenána smrtí jeho první ženy

Na hrobech indiánských
– život o vymírání amerických indiánů

Jiskry na moři (1880)
– obsahuje osobní lyriku a elegičnost nad ženinou smrtí, bolest pomalu ustupuje díky novému rodinnému štěstí

Je proti nám kdo není s námi
– politická lyrika a epické básně ze života venkovského lidu
– vlastenecká lyrika

Selské písně a české znělky (1889)
– sjednoceny do jedné knihy, touto sbírkou si u čtenářů vydobyl velký respekt
– lyrický mluvčí který se chová jako anonymní zpěvák a mluví o sobě jako o venkovanovi a sedlákovi. Vypovídá o svém vztahu k ženě, dětem, polím , jež obdělává vlastníma rukama. Vztah k půdě nechápe vlastnicky, ale jako vztah k životnímu bezpečí
– vzniká nový umělecký směr – ruralismus

V zimním slunci (1897)
– odráží se tu poznamenání jeho nemocí

Poezie pro děti
– Zlatý Máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky věnovány jeho dceři Helence. Užívá v ních různých forem:říkanku, bajku, drobnou lyriku, snaží se jimi povzbuzovat v dětech kladný vztah k rodině,přírodě, práci i k národu.