Osobnost a dílo Karla Čapka – KAREL ČAPEK: BÍLÁ NEMOC

Prozaik, dramatik, novinář, esejista, autor dětských knih, básník, překladatel, filosof a zakladatel sci-fi a utopistického románu.

Obsah
Popudem k napsání tohoto dramatu z r. 1937 byl podle autorových slov „konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur“. Jistou zemi napadla epidemie bílé nemoci. Lékař Galén proti ní vynalezl účinný lék. Lék vydá jen tehdy, když se vlády zaváží, že již nikdy nebudou válčit. Hlava státu, v němž bílá nemoc vypukla – výbojný maršál – chce dobývat svět a před ničím se nezastavuje. Bílou nemocí je napaden hlavní zbrojař země baron Krüg. Galén jej odmítá léčit, dokud nebudou splněny jeho podmínky. Krüg žádá maršála, aby uzavřel mír. Ten však trvá na dalším zvýšení zbrojní výroby. Ani maršál nedonutí Galéna ke změně jeho stanoviska a i ve chvíli, kdy zpozoruje na sobě bílou skvrnu, fanatiky vyzývá k dalšímu výbojnému tažení. Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga, jehož otec se zastřelil, je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku, aby mohl být léčen. Galén přicházející k maršálovi je však ubit fanatickým davem, když odmítá provolávat slávu válce, a jeho lék je rozdupán. Čapek v předmluvě dodává, že tento tragický závěr není řešením, ale že „konečné řešení zůstává politickým a duchovním dějinám, na kterých nejsme angažováni jenom jako diváci, nýbrž jako spolubojovníci, kteří musejí vědět, na které straně světového dramatického konfliktu leží celé právo a celý život malého národa“.

Autor
Narozen 9.1.1890 v Malých Svatoňovicích na Náchodsku. Otec pracival jako praktický lékař. Byl nejmladší ze tří dětí (bratr Josef a sestra Helena). Byl velmi nadané, ale slabé dítě. Gymnasium začal studovat v Hradci Králové, pokračoval v Brně a dokončil v Praze roku 1909. Po vysokoškolských studiích v Praze a Brně (byl i v Paříži), ukončených roku 1915 doktorátem filosofie, byl vychovatelem u Lažanských a knihovníkem, až konečně zakotvil v redakcích novin. Nejprve v Národních listech (1917-1920), pak v Lidových novinách (1921-1938). V letech 1921-1923 byl dramaturgem Vinohradského divadla, kde působil příležitostně i jako režisér. Po 1. světové válce podnikl řadu cest do zahraničí. Roku 1935 se oženil s Olgou Schienplugovou, která po jeho smrti sestavila z jejich korespondence knihu „Český román“. Zemřel na Vánoce 1938 v Praze na zápal plic a jeho náhlá smrt symbolizovala konec jedné epochy národního života. Uznával dva filosofické směry: pragmatismus – co je užitečné je i správné, člověk musí ovládat své vynálezy, aby neovládaly oni jeho- a relativismus – neexistuje absolutní pravda.