Starověký Řím (Etruskové a počátky Říma, Řím jako republika)

Celková periodizace Říma :
a) počátky Říma = doba královská (753 – 510 př.n.l.)
b) raná římská republika (509 – 265 př. n. l.)
c) vrcholný rozkvět republiky (264 – 133 př.n.l.)
d) krize a pád republiky (133 – 31 př.n.l.)
e) rané císařství (27 př.n.l. – 284 n.l.)
f) pozdní císařství (284 – 476)

– oblast Apeninského pol. – málo členité pobřeží; na S Alpy; ve vnitrozemí Apeniny; ze 3 stran obklopen mořem; řeky Pád a Tibera; úrodné roviny přerušované bažinami; podnebí převážně mírné, pouze na J teplé – vhodné pro zemědělství

Osídlení Apeninského poloostrova :
– osidlování od 2. tis. př. n. l. – kmeny různého původu :
• Ligurové – SZ Itálie – starší obyvatelé
• Italikové – od S do stř. a J oblasti; indoevrops.původ; pastevci a zemědělci; nejpočet.např. : Latinové, Umbrové, Sabinové; jejich příchodem začala v Itálii doba železná
• Etruskové – (10.-8.stol.) – S část Z pobřeží (dnes Toskánsko) – městská civilizace
• Venetové – (1. tis. př. n. l.) – SV Itálie ( dnes oblast Benátek) – indoevrop.původ
• Řekové – (8. st. př. n. l.) – J Itálie a V Sicílie – vyspělá měst.civiliza
• Féničané – na Z Sicílie osady řízené Kartágem
• Keltové (Galové) – (5. st. př. n. l.) – S Itálie (Pádská nížina)

Etruskové
– první vyspělá civilizace na území starověké Itálie (oblast Toskánska) – 8.-6.stol.př.n.l.
– neznámý původ – neindoevrop.(snad Malá Asie) – řemeslníci, obchodníci, námořníci, vojáci, umělci
– jazyk: etruština – nerozluštěna , písmo: velká podobnost s řeckým
– vrchol moci v 7. a 6. st. př. n. l.
– kontakty s Řeky – vzájemné ovlivnění: námořní bitva (5. st. př. n. l.) – Etruský pád
– nevytvořili jednotný stát – samostatnost měst, v čele králové – výsadní postavení aristokracie
– vyspělé zemědělství – terasovitá pole na svazích, pěst.pšenice, ječmene, vína, chov dobytka
– obchod s kovy (těžba železa; stříbra; mědi)
– rozvinuté řemeslo – černá keramika, bronzové nádoby, zrcadla, zbraně
Náboženství :
– pohřební zvyklosti – bohaté hostiny, zápasy, tance na počest zemřelého
– spoléhání na věštbu (z letu ptáků, z vnitřností – játra)

Řekové
– osady v J Itálii (Neapol, Kumy, Tarent, Krotón), na Sicílii (Syrakúsy), ve Francii (dnešní Marseille), na V pobřeží Španělska
– obchodní styky s celým Středomořím
– soupeření 3 nejvyspělejších oblastí: Etruskové, Řekové, Kartáginci

Počátky Říma – doba královská ( 753 – 510 př. n. l.)
– město nad Tiberem, podle tradice zal.753 př.n.l. Romulem
pověst: Romulus a Remus (odkojeni vlčicí) – Aenesovi vzdálení potomci
Aeneas – hrdina z Trojské války – zbytek Trójanů odváží do Itálie (známý epos)
– podle arch.výzkumů: první osídlení : 2. tis. př. n. l. x vznik města pol. 6. st. př. n. l. (zásluha Etrusků nebo Latinů) na 7 pahorcích
– Cloaca maxima – odvodňování bažin, pevnost a chrám na Capitolu
– přes 200 let nadvláda etruských králů, pak růst moci rodové aristokracie – r.510 př.n.l. vyhnán poslední etruský král – konec království = počátek republiky

Společenská struktura a správa :
– rozdělení obyv. podle rodové příslušnosti – rody se sdružovaly po deseti v tzv. kuriích, 10 kurií tvořilo 1 tribui (tribus = kmen)
– reformy etruského krále Servila Tullia v 6. st. př. n. l.
obyv. rozděleno do 5 majetkových tříd – vliv na postavení občana v setninovém shromáždění; převahu měli obč. 1. třídy – stavěli nejvíce setnin
– král – moc soudní, náboženská a vojenská
– senát (poradní sbor krále) – nejst. z nejbohatších patricijských rodů – patrés = otcové

Rozdělení obyvatelstva :
1) PATRICIJOVÉ – potomci urozených otců, privilegovaní, plnoprávní; politická moc – vládnoucí postavení ; důl. místo v boji – římská jízda (mohli si opatřit koně)
2) PLEBEJOVÉ – početnější vrstva svobodného ob., neurození, neplnoprávní; potomci porobených kmenů nebo přistěhovalců
– různorodost: řemeslníci, obchodníci, rolníci
– právní vztah: patron = ochránce, boháč; klient = chráněnec, závislý, chudý
3) PROLETARII – zcela nemajetní, bezzemci
– patriarchální typ otroctví (otrok = pomocník v rodině)

Raná římská republika ( 509 – 265 př. n. l.)
lat.res publica = věc veřejná – správa Říma je věcí veřejnou = věcí plnoprávných a svobodných občanů

a) Státní zřízení :
– v čele rep. 2 konzulové (nejvyšší úředníci) = společná odpovědnost, voleni senátem na 1 rok, moc správní, vojenská a soudní;
– 2 pomocníci – kvéstoři – správa státní pokladny; později praetoři – výkon práva; cenzoři – evidence státního majetku; voleni z nejbohatších aristokratických rodů
– v době ohrožení Říma – diktátor – neomezená moc (volen na 1/2 roku)
– senát (poradní sbor starších) – 300 mužů patricijů
– equites (jezdci) – stavěli do boje jízdu, privileg.skupina občanů, vedle senátorů nejmocnější
– římské vojsko – všichni svobodní majetní občané, kdo splnil voj.službu mohl se ucházet o stát.úřad
– setninový sněm – volil konzuly

b) Boj plebejů s patriciji :
– za zrovnoprávnění, a politická práva
– podnět: změna vojenské taktiky v 1.pol.5.stol. – význam arist. jízdy zastíněn bojem těžkooděnců v sevřeném šiku – růst sebevědomí plebejů ; dlouhý boj, hrozba odchodu plebejů z Říma a odmítnutí voj.služby = vojenské oslabení
– výsledky bojů :
1) volba tribunů lidu – vlastních úředníků (zpoč. 2, pak 10); na 1 rok – proti zvůli patricijských úředníků, hájí zájmy plebejů, právo veta – zamítnutí rozhodnutí konzulů, pokud by to poškodilo plebeje
2) Zákony 12 desek (449 př.n.l.) – sepsání dosavadního zvykového práva = 1. římský zákoník
3) Plebejské shromáždění – vydaná usnesení závazná pro všechny plebeje
4) právo uzavírat sňatky s patricii (445 př.n.l.)
5) právo být voleni jako konzulové (367 př. n. l.)
6) právo zastávat kněžské funkce (300 př. n. l.)
= zrovnoprávnění plebejů s patriciji, zpřístupnění všech úřadů, vznik nové vládnoucí vrstvy bohatých plebejů a patricijů = nobilita

– hospodářské a sociální poměry :
vlastnictví půdy = předpoklad společenské vážnosti – zeměď.char.římské spol.
– převaha středních a drobných rolníků
– růst počtu bezzemců a dlužního otroctví (do r. 326 př. n. l.)

c) Ovládnutí Itálie Římem
– války na obranu proti vnějšímu nepříteli
1) proti Etruskům (do pol. 4. st. př. n. l.) – dobytí města Veje, anexe
2) vpád Keltů do Říma ( 387 př. n. l. ) – za vysoké výkupné odtáhli
3) boje s Latiny – 3 války se Samnity – s poraženými uzavírány spojenecké smlouvy
4) proti Řekům v J Itálii, naposledy s Tarentem, vítězství Římanů 272 př. n. l.
výsledek: 270 př. n. l. Římené ovládli Itálii s výjimkou Předalpské Galie – sjednocení Itálie
– nadřazenost nad ostatními italickými městy
– poražení protivníci – formální spojenci Říma – povinnost vojenské pomoci
– KOLONIE Římanů na dobytých územích = opora moci + kontrola
– občané některých spojeneckých měst (tzv. municipia) měli povinnost římských občanů, ale ne volební právo v Římě
– budování silnic – dopravní spojení a přestupy vojska (Via Appia, Via Cassia)
– úspěch : výborně vycvičená a ukázněná armáda + diplomatická obratnost politiků

Vrcholný rozkvět římské republiky ( 264 – 133 př. n. l.)
– období, kdy Řím ovládl Itálii, vznik římské říše
– expanze Říma na jih – k Sicílii – střetnutí s Kartágem

Kartágo – vzniklo v r. 814 př. n. l. – fénická osada na severu Afriky ( dnešní Tunis)
1) námořní velmoc (zboží od Baltu, Británie, kolem Afriky + vl.výrobky – tkaniny a sklo)
2) zámořské objevné plavby (západoafrické pobřeží)
3) vyspělé zemědělství
4) vláda bohatých obchodníků + pozemkoví vlastníci = oligarchie
5) žoldnéřská armáda + silné loďstvo + váleční sloni

– spor o nadvládu ve Středomoří – punské války ( Římané označovali Kartágince Puny)
1. punská válka (264 – 241 př. n. l.)
– boj o Sicílii – důležitá oblast – zemědělství, obchodní stanice, strategicky významné místo
záminka: římské vojsko v Messaně na straně kartaginských odpůrců, ovládlo dnešní Palermo
– boje v S Africe, na pobřeží J Itálie
– r.241 př.n.l. vítězná bitva Ř. u Aegatských ostrovů – získání Korsiky, Sicílie, Sardýnie + válečné náhrady
– Kartágo – silná námořní flotila x Řím – silné pozemní vojsko;vybudování římského loďstva – lodě s můstky a háky – přechod pěchoty na loď protivníka
– Kartágo si udržuje postavení velmoci v západním středomoří – snaží se vyhýbat vojenskému střetu
– Řím má jiné problémy :
– útoky Galů – v Předalpské Galii (225 – 222 př. n. l.) – vítězný konec – osídlení Pádské nížiny = SJEDNOCENÁ ITÁLIE
– Kartágo se hosp. vzmáhá – díky římským bojům , u moci dynastie Barhovců ( Hamilkar, Hasdrubal, Hannibal)
– zaměření se na území Hispánie (doly na stříbro a měď) – dnešní Španělsko – střet s Římem 221 př.n.l.
– Hannibal pronikne do oblasti Saguntum ( zájem Říma) – Řím vyhlašuje Kartágu válku

2. punská válka ( 218 – 201 př. n. l.)
– taktika překvapení – Hannibal přechází přes Alpy, chce boj na území Itálie – počítá se zradou římských spojenců, měl 60 tisícovou armádu – vyčerpání, zima – velké ztráty
– zaskočení Říma 217 u Trasimenského jezera, r.216 u Cannae ( Kann) – vítězná bitva – spojení s Kelty ( vítězství Hannibala)
– římský senát jmenoval diktátora (Quintus Fabius Maximus)
– Kartágo nemá sil k dobytí Říma,přesto pochod na Řím,“Hannibal arte portas“ =H. před branami
– 212 Římané zničili Syrakusy,ovládli Makedonii,dobývají Capuu – zvrat ve válce , Scipio st. se vylodil v Africe (Římané) – Hannibal se musí vrátit do Kartága
– 202 př.n.l. – bitva u Zamy (rozhodující); Kartágo poraženo
– r.201 podepsána mírová smlouva – tvrdé podmínky (vyklizení Hispánie , ztráta nadvlády , loďstva)
– nesmí vést žádnou válku bez souhlasu Říma; museli zaplatit válečnou náhradu: 3200 talentů stříbra, 1 talent = 26kg stříbra

3. punská válka (149 – 146 př. n . l.)
– vyvolána římským spojencem Numidií (konflikt s Kartágo, který obvinilo Řím z porušení mírové smlouvy), vojevůdce Scipio ml. – Kartágo srovnáno se zemí, ob.prodáni do otroctví

Římské výboje na východ :
– ilyrské války (229 – 228 př. n. l.) – vítězství Říma
– 3 makedonské války (216, 197 , 168 př. n. l.) Flaminius vítěz nad Filipem V. – r. 197 bitva u Kynoskefal – závislost Makedonie na Římu; r.148 ovládnutí Makedonie
– syrská válka (192 – 188) konflikt Ř. se syrským králem Antiochem III. – vítěz. Ř.
– porážka Řecka 146 př. – dobytí Korintu
– závislost Egypta na Ř.
– 133 př. odkaz posl. krále Pergamonu Attaly III. – provincie Asie
vláda Říma nad většinou starověkého světa – impérium velkého rozsahu

Krize a pád republiky (133 – 31 př. n. l.)
– proměna Říma ve světovou říši
– změny hosp. a společenské – důsledky v politice, vojenství, kultuře
a) příčiny krize :
• v hospodářství: vzrůst počtu otroků = hlavní prac. síla na latifundiích x otrokáři; úpadek svobodných rolníků = odprodávání pozemků, odchod do měst
• v oblasti správní: potíže ve správě rozsáhlých území
• v politice a vojenství: konflikty mezi skupinami římské spol.; bezzemci nemohli být vojáky – oslabení římsk. vojska
• v oblasti sociální: nemajetné vrstvy se domáhaly zajištění obživy; vzpoury otroků
• v oblasti morální: mravní úpadek vládnoucích vrstev; touha po majetku
neklid, ohrožení stability státu

b) pokusy o řešení problémů :
Pozemkové reformy bratří Gracchů :
– patřili k nobilitě; požadavek rozdělit státní půdu na úkor latifundistů a posílit vojsko
– Tiberius Gracchus: prosadil dočasně zákon o pozemkovém maximu (max. výměra ze státní půdy) neúspěch , zabit senátory
– Gaius Gracchus : reformy pro městskou chudinu, jezdce a spojence Itálie: prosadil obilní zákon ( prodej levného obilí nemajetným), neprošla – zabit
Vojenská reforma Gaia Maria :
– do armády přijal i chudé bezzemky, pravidelný plat, podíl na kořisti
– místo občanské , profesionální žoldnéřská armáda

c) odlišné názory na upevnění moci Římské republiky
– 2 tábory uvnitř římské nobility bojující o moc :
1) POPULÁROVÉ – stoupenci lidu – střední vrstva lidu, chce posílit vliv lid. shromáždění na úkor senátu, pro udělení občans. práva spojencům v Italii ; představitel Gaius Marius
2) OPTIMÁTI – nejbohatší, vlastníci velkých pozemků, pro to, aby měl neomezenou moc, proti rozdělování pozemků – Lucius Cornelius Sulla
– zápas mezi oběma tábory – občanská válka
podnět – spor o vedení ve válce s Pontským králem Mitridatem = napadl římské provincie v MA , velení svěřeno Sullovi, v Římě se moci chopili populárové,
Sulla po návratu dobývá Řím, zmocnil se vlády – 1. občanská válka (88 – 82 př.) – zvítězili optimáti

d) Sullova diktatura (82 – 79 př. n. l.)
– pomáhá si vojskem, teror
– proskripce – seznamy nepohodlných osob = postaveni mimo zákon, zabavení majetku, beztrestné zabíjení
– titul diktátor (neomezená vláda), doživotně
– posiluje moc senátu (zdvojnásobení počtu senátorů), omezena práva tribunů
– po Sullově smrti obnovena republika

e) povstání otroků
– statisíce otroků dovezených do Itálie a na Sicílii (před porobením svobodní – snaha o osvobození)
– pracovali v zemědělství, řemeslných dílnách, dolech, lomech, na stavbách paláců, silnic, vodovodů, úředních budov, atd.
– bída, utrpení – hlad, málo oblečení – zima, často s okovy nebo vypáleným znamením – „mluvící nástoje“ („bučící nástroje“ = dobytek, „němé nástroje“ = nářadí)
trvalá hrozba pro římskou republiku
– otroci = gladiátoři cvičeni v gladiátorských školách, zápasili spolu před diváky o život i s divokými šelmami
dvě povstání otroků na Sicílii – potlačena až po vleklém a těžkém úsilí římského vojska; otroci mučeni, ukřižováni nebo svrženi ze skály
Spartakovo povstání v Itálii ( 73 – 71 př. n. l.)
– 60 000 vzbouřenců , nebylo první ani poslední ale největší
– v čele gladiátor Spartakus + 70 gladiátorů, schovávali se na sopce Vesuv, spojení bezzemků + otroků proti římskému vojsku, postupovali z jihu až k Pádu, Spartakus je chtěl vyvést z Itálie, ale nejednotnost mezi nimi (neshody o směru odchodu – pocházeli z různých zemí)
– rozdělení, znovu vítězná cesta Itálií až k jihu (útěk na Sicílii znemožnila bouře, která rozbila čluny, snaha táhnout k V pobřeží)
– vojska vedená Crassem vykopala přes poloostrov hluboký příkop – odřízl cestu zpět
– boje pokračují, Římané poraženi, ale útěk se nezdařil
– poslední střetnutí u V pobřeží, většina otroků padla (i Spartakus), 6000 jich bylo ukřižováno na silnici Via Appia vedoucí z Cappui do Říma – pro výstrahu

f) vzrůst popularity vojevůdců
– válečná kořist vojáků – kladli požadavky senátu, spory o moc
– politické boje v Římě – pokus o st.převrat, příprava spiknutí v r.63 př.n.l., v čele Catilina
• ze spiknutí obvinili optimáti populáry
• spiknutí odhaleno politikem Ciceronem, Catilina r.62 př.n.l.poražen
– uzavírání spojenectví mezi vojevůdci a politiky – ovládli politický život v Římě

1. triumvirát (60 př. n. l.)
= tajná úmluva o spojenectví tří mužů:
• POMPEIUS (boj proti pirátům hlavně na Krétě, potlačování odboje v Hispánii – porážka Pontského krále Mitridata, tažení do Sýrie)
• CRASSUS (potlačení povstání otroků, boje s Parthskou říší)
• GAIUS JULIUS CAESAR (obratný politik a řečník, spisovatel, popularita u lidu, zvolen konzulem r.59 př.n.l., posílil vojsko, upevnění moci v Galii, vylodění v Británii)
– r.53 př.n.l.umírá Crassus – 2.občanská válka – o vliv na řízení republiky
– Pompeius – zastánce optimátů, vyzval Caesara , aby rozpustil vojsko a vrátil se do Říma – vítězný návrat z Galie do Itálie – přírodní překážka – říčka Rubicon (“ Alea iacta est “ – Kostky jsou vrženy)
– ovládl Itálii
– Pompeius utíká do Řecka, r.48 poražen Caesarem u Farsálu, pak utíká do Egypta – zákeřně zabit
– Caesar – zasáhl do sporu o egyptský trůn ve prospěch Kleopatry
– tažení do Malé Asie – r.47 př.n.l. porážka Mithridata u Zéty („Veni, vidi, vici“)
– výprava do Afriky – z Numidie provincie Nová Afrika
– výprava do Hispánie – r.45 př.n.l. porážka zbytku Pompeiových stoupenců

Caesarova diktatura ( 49 – 44 př. n. l.)
– doživotní diktátor , neomezený velitel vojska ( imperátor), nejvyšší kněz ( pontifex maximus)
– reforma kalendáře – od 1. 1. 45 – nahrazen lunární rok solárním o 365 dnech , každý 4. rok přestupný = Juliánský kalendář ( o r. 1582)
– republikánské úřady ponechány v platnosti, ale soustředěny do rukou diktátora
– obnovil Katrágo a Korint
– udělil samosprávu italským městům; zavedl pořádek ve správě provincií
– 15.3.44 př.n.l. – zavražděn v senátu svými nepřáteli, v čele spiknutí Brutus a Cassius, spiklenci mu zasadili 23 bodných ran ( „I ty Brute !“ )

2. Triumvirát – po smrti Caesara
• MARCUS ANTONIUS (na pohřbu C. pronesl projev proti spiklencům; vliv na Egypt – Kleopatru)
• M. A . LEPIDUS (záhy zbaven polit. moci, zůstal nejvyš. Knězem)
• GAIUS OCTAVIANUS (Caesarův synovec, adoptivní syn a dědic)
– porážka republikánů – sestaveny seznamy odpůrců – četné oběti (např.Cicero za kritiky Antoniovy činnosti)
– r. 42 př. n. l. u makedon. města Filippoi poraženi Cassius a Brutus
– při dělení říše obdrželi :

– Antonius – V část říše
– Octavianus – Z část
– Lepidus – Afriku

– boje mezi Octavianem a Antoniem o prvenství –
3. občanská válka ( 32 – 31 př. n. l.)
– r. 30 Aquippa (Octaviánův vojevůdce) porazil Antonia a Kleopatru v námořní bitvě u mysu Action
– Egypt připojen k říši, r 30 př.n.l. Octavianus pánem celé římské říše
– KONEC OBČANSKÝCH VÁLEK , KONEC ŘÍMSKÉ REPUBLIKY