Světová próza a drama 1. poloviny 20.století, meziválečná

V oblasti prózy a dramatu převažuje realismus. Mnozí spisovatelé byli ovlivněni nejen marxismem, ale i dalšími filozofickými směry, např.:

Marxismus – odmítá každou jinou filozofii jako nevědeckou a je chápana jako celkový výklad lidské
existence, všeho bytí. Karel Marx, Bedřich Engels, Vladimír Iljič Lenin.

Pragmatismus – /pragma-čin/základem je tvrzení, že myšlení a poznání nemají hodnotu samy o sobě,
ale jen jako prostředky k jednání , tzn.pravda je ztotožněna s účelností. Nejvýznamn.
osobností John Duí, systém vytvořil psycholog William James.

Unanimismus – kladl váhu na lidský kolektiv /una anima – jedna duše/. Nejvýznamnější představitel
byl Žil Romén.

Existencionalismus – navazuje na myšlenky filozofa Sörena Kierkegarda, na jeho nauku o úzkosti
jako základní skutečnosti bytí. Povyšuje na úroveň základních lid. problémů
stavy úzkosti, starosti, ztroskotání a viny, které zveličuje. Martin Heidegger.

Expresionismus – /expressio – výraz, prožitek/, reaguje na pocity úzkosti, nejistoty někdy i zoufalství
člověka vydaného na pospas život.útrapám a strádání.