Naši vyučující na nich přece budou bazírovat – a to je správně.

Konec extempore, zbytek práce píšu druhý den (včera jsem toho nebyl schopen). Úvod, jenž jsem takto vytvořil, nesmažu, ale ponechám jako náznak bohatosti lidského života, která sahá do neuvěřitelných detailů a která je umožněna právě naším prožíváním.
Nejprve se tedy podívejme na důležité pojmy. Nejprve prožívání – podíváme-li se do knihy pana Nakonečného Encyklopedie obecné psychologie, zjistíme, že výše uvedené pojetí prožívání není až tak od věci. Podle ní je vztah vědomí a prožívání obtížně vyjádřitelný, přitom je v ní podle mého názoru vyjádřen velice dobře: „Podněty zpracovávané jako senzorická data jsou v mozku integrovány a transformovány v subjektivní zážitek.“ Tento subjektivní zážitek je dále označen jako prožívání. Dalším důležitým pojmem jsou emoce. Ty jsou charakterizovány jako zvláštní modalita prožívání, prožitky sui generis, jež ani nelze definovat. Dále je uvedeno několik významů, v nichž pojem emoce bývá používán. Pro vytvoření aspoň přibližné (i když nevyčerpávající) definice použijme tvrzení, že emoce je mentální stav, který vyjadřuje vztah k nějakému objektu. Je charakterizován cítěním a provázen fyziologickými projevy.
Jaký je tedy vztah emocí k prožívání? Pokud jsou emoce jen jednou z jeho modalit, jaké jsou pak ty ostatní modality? Asi to budou na prvním místě všechny kognitivní procesy, a mezi nimi bych podtrhl význam myšlení. Dále je nutno se zmínit o vůli, bez níž by asi činnost jedince druhu Homo sapiens pozbyla jednoho ze svých klíčových znaků, a to kontinuity, a o motivaci, jež s vůlí bezprostředně souvisí. Pokud se ovšem budeme bavit o prožívání v užším smyslu slova, pak je možno ho s emocemi téměř ztotožnit, neboť právě ony jsou přítomny spolu s každou další modalitou prožívání, a prožívání mohou rozhodujícím způsobem určovat. Navíc již sám český výraz prožívání má jasný emocionální náboj – když něco prožíváme, tak to vlastně pociťujeme (prociťujeme, cítíme).