To podstatné a nové v Taylorových názorech je zvýrazněná role a význam člověka v oblasti práce.

„Taylorismus“ byl sice v průběhu let podrobován značné kritice vedené z různých pozic, nesporný je však přínos jím formulovaných zásad pro racionální organizaci práce i uplatnění psychologie v hospodářské praxi. Práce je svou povahou složitá, komplexní lidská činnost,jejíž výsledky závisí na podmínkách, za kterých probíhá.Tyto podmínky jsou jednak vnitřní(subjektivní,osobnostní), jednak vnější(objektivní,ekonomické,technické,sociálně-psychologické). Psychologie práce se rozvíjí na základě konkrétních potřeb a požadavků hospodářské praxe. Představuje tedy speciální psychologickou disciplínu, která zkoumá zákonitosti psychické regulace pracovní činnosti a možnosti využití těchto zákonitostí ve společenské praxi. Mezi různými činnostmi člověka má právě práce nejvážnější místo. Pracovní činnost je zpravidla činností cílevědomou, činností, která člověku umožňuje přetvářet prostředí ve kterém žije, mění podmínky vlastní existence a vytváří nové společenské hodnoty. Pracovní činnost je současně významným faktorem vývoje osobnosti člověka. Rozsáhlý soubor problém, které řeší psychologie práce, představuje rozbor pracovní činnosti a identifikaci psychologických charakteristik jednotlivých profesí jako východisko stanovení nároků a požadavků, kterým musí pracovník odpovídat, má-li podávat efektivní pracovní výkon. Tento okruh problémů je možné vymezit vztahem člověk-práce. Mezi člověkem-pracovníkem a předmětem jeho práce figuruje ještě nástroj, který se tak stává podstatnou součástí pracovní situace. Jeho technická úroveň významným způsobem ovlivňuje nejen produktivitu práce a její výsledky, ale i míru zapojení jednotlivých fyzických a psychických funkcí člověka v pracovním procesu a tím i druh a stupeň nároku na pracovníka.Z této charakteristiky vyplívá, že další okruh problémů, jimiž se zabývá psychologie práce představuje vztah člověk-nástroj, resp.stroj či technologické zařízení. Většina pracovních činností je zpravidla možná pouze za předpokladu dokonalé organizace práce, rozmanitých forem koordinace jednotlivých, na sebe navazujících pracovních příležitostí a kooperace zúčastněných lidí-pracovníků. Pouze za tohoto předpokladu je myslitelná maximalizace efektivnosti lidského úsilí. Z této charakteristiky lidské práce přirozeně vyplývá další okruh problémů psychologie práce, které je možno vyčlenit vztahem člověk-člověk, resp.lidé.