Vývoj Arabského Chalifátu v r. 750 – 1258

Společenské uspořádání:

Na nejnižším stupni spol . žebříčku byli otroci, ale nebyli bezprávní, po propuštění nabývali všech práv svobodných osob.
V zemi bylo velké množství otroků, černých, Nůbijců a Sůdánců,,a otroků bílých ,kteří byli považováni za nejlepší a byli vysoce ceněni.
Po svém propuštění dosáhli vysokých postů,,, Schopné a vzdělané a hezké otrokině se mohly stát členkami Chalifova harému.

V 8 – 10 stol . byla postupná arabizace a islamizace, oba tyto jevy probíhaly současně.
Abásovská revoluce připravila Arabi o jejich výsadní postavení ve společnosti a zbavila je jejich hmotných výsad.
Arabská kmenová aristokracie ztrácí svůj vliv na politické dění.Arabské kmeny se místo válčení zaměřují na zemědělství.
Nearabové byli postaveni na roveň arabům ( ale sami se arabizovali)

Hnutí Šovinistické perské inteligence – hlásala že nearabové jsou rovni arabům, pokud nejsou dokonce lepší.

S arabi se zacházelo stejně jako s muslimy nearabského původu, arabové se staly součástí poddaného obyvatelstva a byli zatíženi stejnými hospodářskými a sociálními břemeny jako nearabové ale neztratili zcela svůj význam.

1. vládnoucí dynastie byla arabská
2. Arabština je jediný úřední jazyk
¨

Arabizace nebyla závislá na islamizaci a naopak.

Zrovnoprávnění nearabů nevyrovnalo sociální rozpory ve společnosti ale naopak je ještě zostřilo.

Vznikla různá hnutí a docházelo k řadě povstání. Tato povstání měla navenek náboženské zabarvení, ale nebyla vyvolána motivy náboženskými ale nespokojeností s hospodářskými a sociálními poměry. NApř. :
v r. 752 bylo v Sirii potlačeno hnutí, které usilovalo o restauraci Umájovců
v r . 762 zaniklo jedno ze Šiitských hnutí ,jehož představitel se chtěl prohlásit za Mahdyho, několik hnutí působilo v Iránu (velkou podporu mezi rolnictvem)

Hnutí v Turkmenistánu – opíralo se o rolnictvo a chudinu 776 – 789
V Azerbajdžánu – hnutí vedené vůdcem BABÁKEM – hlásalo výstřední komunismus ( společné držení majetku a žen) – extrémní komunismus

Vrcholnou dobou Abbasovské říše bylo období vlády tří Chalátů : Al Mansůra,,, Al Mahdí,, Harun Ar Rašid

– všichni chalifové byli významnými osobnostmi , které udrželi říši v celku
– stalo se tak za aktivní pomoci perské aristokracie zejména Vezínu z Barmachova rodu

za vlády Haruna ar Rašida byla Barmachova rodina vyvražděna

Peršané přestali věřit Barmanským chalátům

– rozhodnutí rozdělit říši na dvě časti mezi syny Al Mamůna a Al Amína
důvody:
1) nelze udržet politickou jednotu říše
2) snaha zabránit rozpadu říše na státy ovládané místními vládci
3) snaha vyjít vstříc šovinistické perské inteligenci, která usilovala o sociální rovnost mezi Araby a požadovala právo na vlastní stát.

– cílu o které usiloval nebylo dosaženo,, po otcově smrti došlo mezi oběma bratry k válce,, skončila vítězstvím mladšího Al Mamuna

Starši syn Al amin – měl vládnout v západní části říše kde byl Irák
Mladší Al Mamun – ve východní kde byla Persie
– mladší měl být podřízen staršímu

zvítězil Al Mamun za pomocí perské šlechty, kterou přitahovaly Al Mamunovi vlastnosti a také skutečnost že jeho matka byla Peršanka.

– v západní části říše nastal rozpad již dříve. V 8 stol. se osamostatnilo území na Pyrenejském poloostrově ovládané Emirem z rodu Umája. (začalo se osamostatňovat)
– dále na území Tunisu, Maroka a Tripolska

Dynastie Táhyrovců v severovýchodní Persii, stát dynastie Safarovců v jihovýchodní Asii

Dynastie Safarovců — stát založen v r. 861 Jakubem bin Laith As-Saffar
– vybudoval stát, který byl velice silný ( ohrožoval a málem dobil Bagdád)
– byl zvláštní člověk ( nevyvyšoval se nad svoje vojáky, každému vojáku kontroloval výzbroj)
– v r. 965 byl vyvrácen Samarovci , kteří byli v Persii po celé desáté století vládnoucí dynastií,, na počátku 11 století byla jejich říše ovládnuta Turky, které si pozval na pomoc a byly to turečtí vládci s Ghany

9 -10 století

1. pokračující uzemní a politické štěpení státu
2. sociální změny ve vládnoucí vrstvě – změny se projevily v mnoha směrech. (odstavení arabů o politickém životě, Arabové přestali konat vojenskou službu, nebyli spolehlivý, ale jako vhodný zdroj pro armádu se jevili Turci)
– na poč. 9. stol . Chalifové začali nakupovat turecké otroky kteří byli pojati do vojska a měli plnit úkoly tělesné gardy chalifi
– byly zrušeny arabské kmenové výzvy pro araby, a zastaveny dotace pro arabské bojovníky
– turečtí otroci vytvořili zvláštní samostatnou společenskou vrstvu, která nabývala stále většího vlivu
– moc Chalífů nad touto vrstvou zeslábla natolik že chalifové se staly pouhými loutkami v rukou nejvyššími hodnostáři gardy
– v r. 935 byla zřízena hodnost nejvyššího velitel gardy ( vyjádřeno vedoucí postavení velitele gardy nad ostatními říšskými veliteli)

– sociální změny vedli i k zhoršení hospodářskému, pokračuje rozpad státu
– Osamostatnění Egypta pod vládou Turka Ahmad ibn Tulum
– Za nebezpečného povstání , připojil k egyptu také Sírii
– V r. 884 vládl jeho syn CHmáravajh, který stát udržel a rozšířil,, ale po jeho smrti 896 za vlády jeho synů se říše rozpadla a r. 905 se celé území dostalo pod nadvládu Bagdádu ale abbásovskému vládci se nepodařilo držet Egypt natrvalo.

Muhamed Ibn Tugdž Al – Ichši : nechal se o chalifi titulovat Ichši
– po smrti jeho synů se vlády chopil poručník synů Cháful, kterému chalifa v r. 996 přidělil Egypt jako doživotní Léno.

Tyto změny se odehrávají na pozadí náboženské ideologie.
Abbásovská vláda byla Sunitská,,,ale protivládní opozice byli Šiitské

Šiitské hnutí v r. 750 -1000 prošlo důležitými změnami, nadále prosazovalo učení o výhradním právu Aliho a jeho potomků na výsost hlavy obce ale i mystickým druhem božím., byl božím vtělením božské podstaty ,,božího světla,,,, které přešlo z proroka Muhammada na Aliho a jeho potomky prostřednictvím sňatku Aliho a dcery Muhammada Fatimy,,

– tento základní článek víry vedl k rozkolu

Do čela Šiitského hnutí se postupem dostal rod Fatimovců, po pádu dynastie Aghlabovců , kteří ovládali území dnešního Alžíru

– prvním vládcem se stal syn zakladatele hnutí Šiitského Al – Mahdí Ubaj Dulán
– neuznávali svrchovanost abbásovských chalifů, a sami sebe prohlásili jako jediné oprávněné k vedení islámské obce a dávali si tituly chalifů a knížat věřících, cílem bylo zničení abbásovské moci. Svého vrchlu dosáhla fatimovská moc v 11 stol . za chlif yAl – Mustansyra , ovládli téměř celou severní Afriku , Egypt , Sicíli Sýrii atd.

V čele stál absolutní neomylný vládce, vládu dostal z boží vůle dědictvím v rámci bohem vyvolené rodiny.

Státní aparát.

Byl uspořádán v Fátimovském státě pyramidové a byl přísně centralizován , dělil se do 3 velkých oblastí a to na vojenskou správní a ideologickou, v čele vojenské a správní stojí vezír podřízený přímo chlifovi, oblast ideologickou řídí velký hlasatel- zaměřovala se na politickou agitaci a propagaci.

Fatimovská vláda končí ve 12. stol. smrtí chalífa Al Adida

Saláhudin Jjusud bin Ajůd který sice v roce 1171 formálně obnovil stát ale ve skutečnosti založil nový stát a jeho dynastie Ajůdovců

– slabost Abbásovské vlády se projevovala že nedokázala čelit útočným plánům jiným islámským vládců, někteří chalifové byli zcela v područí svých emirů.

Šiitský Iránec se stal poručníkem sunitského chalifa

Politický rozklad islámského území oslabil odolnost islámského státu proti vnějšímu ohrožení,, názorně se to ukázalo v 11. stol kdy došlo k Turecké invazi kterou uskutečnil kmen Uzu ,, a to Seldžukové. – podařilo se jim obsadit téměř celou malou Asii , dobyli državy v Sýrii a Palestině. Politické hospodářské a etnické změny.
Nápravu přinesla první léta vlády Džalallubina Mališana největšího Seldžského sultána který vládl obrovské říši.

Al Hasan Bin Ali ( řád královský) – deset let vezírem Mališanova otce , Mališana vychovával a později se stal i jeho vezírem.

– došlo ke vzniku různých nebezpečných sekt:
Hasan bin As – Sabah : byl Peršan , ctižádostivý a bezohledný, jeho nástrojem se staly ,,obětující se,, Idájové (Hašašunové) – vznik podle pověsti že velmistr sekty svým stoupencům dával hašiš a když byli opojeni tak jim vyprávěl o rajských rozkoších kterého se jim dostane za provedení jím určené vraždy a obětování života.

– tímto způsobem byli odstaňovány významné osobnosti aby došlo k vyvolání zmatků a rozvratů,, jejich činnost byla tak intenzivní že nikdo si nemohl být před nimi jistý. Jejich obětí se stal v r. 1092 Nizámulmuk a také sultán Marádžubin Mališáh. Po jeho smrti nastal úpadek říše a postupné rozpádávaní. Allaludin Muhamed Ludin 2 – jeden v významných lidí

Pohyb mongolských kmenů , které sjednotil do velké říše Chán Themydžín,který byl provolán velkým vládcem (Čingischán)

1208 poslal Džingyschán muhamoadovi 2 poselství se vzkazem že jej pokládá za svého syna tzn. Vazala. Muhamed dal zdvořilou odpověd ale přiraovoal se na vpád když Muhamedův velitel pohraničního města zatknul několik mongolských kupců a s vládcovým vědomím jím zabavil zboží a popravil je , pak popravil i mongolské poselstvo od Čingischána

v r. 1219 vytáhla mongolská vojska Buchár a Sammarkán
Muhamed 2 se dal na útěk.

Později došlo k velkým výbojům proti islámistm za Čingischána
-poslal svého bratra Hylegyho : – měl zdolat Assasiny
– zničit moc bagdádského chlify a proniknout na neprobádaná území

– povedlo se mu porazit Assasiny a obsadit jejich hrady.
– Poté vytáhl proti Bagdádu , porazil jeho hlavní vojsko a po padesátidenním obléhání dobyl Bagdád.

V r. 1258 byl Arabský chalífát vyvrácen