10b. Sítotiskové rámy a tkaniny.

10b. Sítotiskové rámy a tkaniny. Materiály používané k výrobě sítotiskových tkanin, jejich rozdělení podle základních hledisek, napínání a lepení sítotiskových tkanin, způsoby ovrstvování.c

Sítotisk je tisková technika, která patří do skupiny průtisku. Při tisku se tisková barva protlačuje skrze průchodná místa v šabloně, šablona je fixována na sítotiskovou tkaninu, kde neprůchodná místa netisknou a průchodná místa umožňují průtisk barvy síťovinou. Sítotiskem lze potiskovat papír, karton, lepenku, ale i všechny druhy plastů, kov, sklo, porcelán, dřevo a textil. Lze potiskovat jak rovinné předměty tak i 3D předměty. Jak již bylo zmíněno, v sítotisku je barva protlačováná přes jemnou sítotiskovou tkaninu. Tato tkanina je upnuta na kovovém rámu, který navíc umožňujezaložení a připravení tiskové formy do stroje. Tyto rámy se dříve zhotovovaly ze dřeva a síťovina se na ně různým způsobem přibíjela. V současné době se od dřevěných rámů ustupuje a volí se rámy kovové, na které se síťovina lepí speciálními lepidly. Rámy se nejčastěji vyrábějí z kvalitní oceli čtvercových nebo obdelníkových profilů, které kvůli pevnosti a odolnosti po napnutí tkaniny, bývají bikonkávně prohnuté. Prohnutí slouží i k dosažení přesného soutisku barev u naročných barvotiskových prací. Strany pak svírají vzájemně úhel o něco větší než 90° a v této poloze jsou k sobě svařeny. V současné době se většinou vyrábějí sítotiskové rámy z lehkých hlíníkových slitin s antikorozní úpravou povrchu a se čtvercovým nebo obdelníkovým pravoúhlým prúřezem. Běžně se používají profily 30×30, 40×40 nebo 40×60 mm s tloušťkou stěny 2 až 3 mm. Tkanina působí na rám silou až 30N a v zahraničí se proto vyrábějí speciální duralové profily s nestejně silnými stěnami nebo zvláštním tvarem, aby se dosáhlo co největší stability. Vyrábějí se i systémy samonapínacích rámů, do která¨ých se síťovina upne na lištu nebo trubku a systémem šroubů se napíná bez lepidla.

Tkanina na rámu prošla dlouho vývojouvou řadou, dříve se používaly různé typy mlynařských pláten. S nástupem nových syntetických vláken se sítotisk přiklonil polyesterovým tkaninám jako je terylén, dacron, terital. Případně se sítotisková tkanina tvořila z polyamidů jako je nylon, perlon.

Pro speciální tisky v keramickém a elektronickém průmyslu se vyrábí síto tisková tkaniny z ušlechtilé nerezové oceli, která zabezpečuje vysokou přednost tisku.
Výhodou ocelových sítotiskových tkanin je vysoká přesnost, rovnoměrnost tkaní, velká otevřená
plocha tkaniny, snadné zpracování a netvoří statický náboj.
K jejímu většímu rozšíření brání vysoká cena a obtížná výroba.

Tkaniny rozdělujeme podle:
1) surovin: přírodní vlákno: hedvábí, bavlna, syntetické vlákno: polyamid, polyester,(pokovený polyester), kovové vlákno: ocel

2) druhu vlákna: jednovláknové – ocel, polyamid,polyester a vícevláknové – přírodní hedvábí, polyester

3)hustoty: 10 – 200 vláken/cm hustoty sítoviny

4) tloušťky vlákna: S – tenké, T – tlusté,HD – zvláště tlusté

5) vazby tkaní: plátnová – většina tkanin,perlinková (přírodní hedvábí), keprová -(panamská) – u kovového vlákna s vyšší hustotou)

6) Barevnosti: Bílá sítovina – méně náročné zakázky (ztráta kresebnosti), Oranžová, žlutá, červená sítovina – zabraňují difrakci: světlo odražené při expozici obrazu nemá u barevného vlákna schopnost dále utvrzovat světlocitlivou vrstvu

7) tkaniny šíře: zhruba od 100 cm do 300 cm

Velmi důležité je také napnutí tkaniny. Pouze správné vypnutí tkaniny zabezpečuje její definovanou geometrii a rozměrnou přesnost. Napínání může být ručním způsobem u malých dřevěných rámů s malým tiskovým motivem. Dělá se to pomoci napínacích kleští a sešívací pistoli.- Při napínání tkaniny musíme vždy dbát aby osnova byla orientována ve směru pohybu tříče po napnutí následuje zalepení.
Napínánat sítotiskovou tkaninu lze několika způsoby. A to:

Mechanické napínání
Při tomto způsobu je tkanina upnuta do řady upínacích čelistí, které se pohybují pomoci šroubovice napnutí nemusí překročit hodnotu udanou výrobcem.

Pneumatické napínání
– Tkanina je upnuta do čelisti, které jsou spojeny s pneumatickým válcem a posouvání tlakem vzduchu. Měření vypnuté tkaniny se provádí speciálním přístrojem ( newton tester)

Po napnutí tkaniny následuje lepení. Provádí se pomocí dvou složkových lepidel, která zaručují vysokou pevnost spojení. Čerstvě napnuté síto se může používat až za několik dní, až se ustálí pnutí v napnutých vláknech síťoviny. Síta se skladují ve stojato v bezprašných zásobnících.

Když je rám s tiskovinou hotový, pustíme se do přípravy tiskové formy. Nejprve se forma ovrství.

Provádí se tak, že na síťovinu v rámu napnutou, která je předepsaným způsobem chemicky upravena, se nanese světlocitlivý kopírovací roztok. Při ovrstvování a dalších procesech až po vyvolání šablony musíme dbát na to, aby do místnosti, kde se sítotiskové šablony zpracovávají, nevnikalo UV záření z denního světla nebo ze zářivek, které narušují světlocitlivé kopírovací roztoky.

Nanášení světlocitlivého kopírovacího roztoku se provádí dvěma způsoby:
Ruční nanášení:
Provádí se ručně pomoci ovrstvovacího korýtka. Světlocitlivý kopírovací roztok se nalije do korýtka a nejdříve z jedné a pak z druhé strany se nanáší na síťovinu. Pro snášení ovrstvování slouží stojan, do kterého si můžeme rám pro lepší manipulaci upnout. Proces nanášení je nestabilní, značně záleží na pracovníkovi, který ovrstvování provádí.

Strojní nanášení:
Provádí se na ovrstvovacích automatech, světlocitlivý kopírovací roztok se nanáší současně z obou stran síťoviny. Ovrstvovací automat je programově řízen, do programu se zadává například počet ovrstvení z jedné strany, přítlak, rychlost nanášení, doba přistavení a odstavení korýtka. Proces je stabilní, reprodukovatelný. Počet ovrstvení síta ovlivňuje, do jisté míry, možnosti protlačené barvy. Čím více vrstev, tím silnější světlocitlivá vrstva, tím silnější nános barvy.