11b. Jaké syntetické polymery se v polygrafii využívají? Jakým typem polymerace vznikají?

Syntetické polymery se vyrábějí z jednoduchých organických sloučenin reakcemi, při nichž se
velký počet molekul monomerů spojuje v makromolekulu. Nejvýznamější z těchto reakcí jsou
polymerace a polykondenzace.

Nejdříve se syntetické polymery používaly jako levná náhražka dražších přírodních materiálů, cílem bylo vyrobit ze syntetických materiálů dokonalé imitace drahých materiálů. Proto se někdy materiály sbírkových předmětů z konce 19. století a počátku 20. století obtížně určují pouze na základě vzhledu, případně jejich vlastností a je tedy nutné využít analytické postupy identifikace materiálů. Od třicátých let 20. století se syntetické polymerní materiály stávají běžnou součástí předmětů každodenní potřeby. Syntetické polymerní materiály se užívali a užívají samozřejmě i při konzervování sbírkových předmětů jako konsolidanty, lepidla, tmely, materiály pro povrchovou ochranu. Aby bylo konzervování sbírkových předmětů úspěšné a nedošlo k jejich poškození nevhodným zásahem, je znalost použitého polymerního materiálu a přítomných degradačních produktů nezbytná. K počátečnímu rozlišení syntetických polymerů stačí sledovat jejich chování pří zahřívání za sucha. Termoplasty při zahřátí měknou nebo se taví. Jestliže nedochází k chemickému rozkladu, pak se po ochlazení nemění jejich rozpustnost v organických rozpouštědlech.

Takže v polygrafii jsou využívány především v dokončovacím zpracování pro tavná lepidla. Jsou to termoplastické polymery s obsahem pryskyřic, vosků, plniv, pigmentů, stabilizátorů. Dodávají se v tuhém stavu a zahřátím se stávají tekutými. Neobsahují ani vodu ani rozpouštědla. Snížením teploty rychle tuhnou, jejich aplikační teplota je 160-180°C. Otevřená doba je velmi krátká, 2-25sekund. Je ovlivněna složením lepidla, teplotou v místnosti, teplotou zpracovávaného produktu a tepelnou vodivostí materiálu. Většinou se dodávají v papírových nebo lepenkových krabicích. Syntetické polymery nalezneme i v disperzních lepidlech. Jde o lepidla s velmi dobrou adhezivní schopností, skládající se z většího množství syntetických polymerů. Ty jsou smíchány s rozpouštědlem, kterým z pochopitelných důvodů nemohou být organické látky. Proto se také vyvinuly takové syntetické polymery, u nichž je jako rozpouštědlo použita voda. Aby tato lepidla mohla být stabilní, je nutné zajistit malou velikost syntetických částic. Disperze se vyrábějí polymerací a jsou na bázi polyvinylacetátu. Postup práce s lepidly je velmi jednoduchý. Po jejich nanesení na povrch lepeného bloku dochází k odpaření dispergačních látek a zbytek lepidla se stéká do lepidlového filmu.

Spektrum aplikací těchto lepidel je velmi široké. Můžeme se s nimi setkat jak při přípravě vazby
V2, tak i tuhé knižní vazby V8. Velmi často se například disperzní lepidla používají při lepení
předsádek, potahů, k bodovému lepení či lepení plochých spojů. Jejich předností je poměrně
přijatelná cena a také jednoduchá manipulace s nimi. Na druhou stranu je při práci s disperzemi
nutné počítat s tím, že zasychání lepidla ve vazbě je delší než u jiných lepidel. Disperzní lepidla je
vhodné použít také tam, kde bude vazba přicházet do styku s velkými teplotními výkyvy.