21b. Jaké vlastnosti papíru, kartonu a lepenek jsou nejdůležitější pro knihařské zpracování, druhy papíru, kartonu a lepenek používaných v knihařství.

V knihařství se nejčasteji používá lepenka, karton a papír, které patří spolu s dalšími materiály jako jsou lepidla, textilie či plasty,do jednicových materiálů. To znamená, že jejich spotřeba se dá vypočítat na jednotku výroby podle platných oborových nebo podnikových norem spotřeby materiálu. Lepenka se používá na knižní desky, nebo podložky merkantilních bloků.
Karton se používá na hřbetníky a obálky brožur.

Papír se využívá na dutinky,výlepy,potahy desek, předsádky, nebo na balení knih.

PŘEDSÁDKOVÉ PAPÍRY – předsádka je většinou dvojlist papíru nalepený na první a poslední list knižního bloku.Začišťuje přídeští , kde zakrývá záložky a spolu s lepidlem tvoří protitah, který vyrovnává tah potahovaného materiálu.
Předsádka má tyto vlastnosti: plošná hmotnost je vyšší než má pl. Hm. Papír na kterém je kniha vytištěná.(tento požadavek se ovšem nedá dodržet u takzvané nepravé předsádky, která je součástí knižního archu.Nesmí být předsádka průhledná.Musí být zaklížená tak, aby dobře přijímala lepidlo v celé ploše. Musí mít dobrou rozměrovou stálost, směr vlákna papíru musí být vždy souběžný se hřbetem knihy.

POTAHOVÉ PAPÍRY – vyrábějí se v různých barevných odstínech, hladké nebo ražené. Mohou se zušlechťovat strojově a tzn. Potiskovat, razit, lakovat, laminovat, nebo ručně = škrobové, olejové, rýhové nebo mramorové papíry.
Vlastnosti potahového papíru : nesmějí mít žádné záhyby, vrásky, dírky, barevné skvrny, slabší místa. Musí být rovnoměrné, rovinné a rozměrově stálé. Lepidlo nesmí prosakovat na líc. Nesmí vlivem lepidla měnit barvu.

TECHNICKÉ PAPÍRY – Z těch se v knihařství používají převážně balící papíry bezdřevité i dřevité a používají se na vylepování knižních desek a přilepení hřbetu. (na dutinky a v neposlední řadě i na balení knih).

KARTONY – Vyrábějí se jen z nových vláknin, ne ze sběru. Mohou být jednovrstvé nebo vícevrstvé, jednotlivé vrstvy mohou mít různé vlákninové složení i barvu. Mohou být povrchově zušlechtěné (potištěné, lakované, laminované či ražené) používají se na obálky měkkých vazeb, na hřbetníky tuhých vazeb, na speciální výrobky např.: dětské skládanky. Nesmějí být zvlněné, mít vrásky, skvrny, tvrdé nečistoty, lesklé ani matné pruhy. Musí být odolné vůči natírání, praskání či ohýbání.

LEPENKY – vyrábějí se z dřevoviny a sběrového papíru. Rozdělují se na ruční a strojové. Označují se plošnou hmotností a odlévají se na arších.

ŠEDÁ STROJNÍ LEPENKA – vyrábí se ze sběrového papíru, o hmotnosti 300-900 g/m2 v tloušťce 0-45-1,3mm. Na líci je hladká, na rubové straně matná, se zřetelným směrem vlákna. Používá se na podložky, na bloky, na hřbetníky rovných desek, ba výrobu krabic, a na knižní desky vazeb nižších formátů.

BEDNOVÁ LEPENKA – (slepovaná) – na výrobu krabic, na knižní desky. Vyrábí se ze dvou a více vrstev strojní lepenky. Plošná hmotnost je od 1050-2000 g/m2.

VRSTVENÁ LEPENKA – (chromonáhrada)- je složená ze dvou vrstev různého vlákninového složení . Vrchní vrstva je z bílé sulfitové buničiny a sodní vrstva je dřevitá. Používá se na hřbetníky knih, ale nejvíce v obalové technice.