23b. Historický vývoj knižní vazby, vývoj psacích materiálů, papyrus, pergamen, Kodex, hlavní znaky vazby románské, gotické, renesanční.

S vývojem písma se vyvíjí také psací materiály. Od tesání písma do kamene se popisovaný materiál měnil i v závislosti na oblasti. Sumerové vyrývali své klínové znaky do hliněných tabulek. Písaři ve staré Indii psali na březovou kůru. Na Sumatře se popisovaly palmové listy. Staří obyvatelé Mexika popisovali vyčiněnou kůži nebo pásy lýka. Chetité své texty zaznamenávali na bronzové, hliněné a dřevěné tabulky. V Iránu se písmo vyšívalo na tkaniny. Psalo se na vápencové úlomky, do voskových destiček, na plátno, slonovou kost, stříbro, zlato, bronz a olovo.

Od počátku 3.tisíciletí př.n.l. začali Egypťané na psaní používat papyrus (rákos rostoucí v povodí Nilu). Navíjeli papyrus na 2 tyče a svitek jako tvar knihy používali celá staletí. Svitky se ukládaly do schránek nebo do pouzder.

Ve 2.století př.n.l. se začal objevovat pergamen (název odvozen od města Pergamon). Byla to jemně vyčiněná kůže – ovčí, jehněčí, oslí, kozí nebo telecí. Pergamen se zpočátku také navíjel. Později se řezal na jednotlivé díly a spojoval se koženými řemínky nebo kovovými kroužky do diptichů, triptichů a polyptichů.

KODEX (candex = kláda, špalek)
Za přímého předchůdce kodexu a tedy i našeho typu vazby jsou považovány dřevěné desky opatřené tenkou vrstvou vosku, do kterého se rylo ostrými rydly. Tyto destičky se spojovaly koženými nebo pergamenovými řemínky nebo kovovými kroužky. Později byly tyto destičky ze dřeva nahrazeny jinými materiály, například cedrové dřevo, slonovina a právě již zmíněný pergamen. Výhodné vlastnosti pergamenu se uplatnily již při zhotovování nového tvaru knihy – kodexu. Pergamen se rozřezával na dvojlisty, které se vkládaly do sebe (až 50 dvojlistů).Tento tvar knihy byl nevýhodný, protože šíře listů směrem dovnitř ubývala, a proto se hledala nová konstrukce. Složky se skládaly ze 2-4 dvoulistů, prošívaly se ve hřbetě a vzájemně k sobě. Tato konstrukce knihy vznikala postupně od 2.-4.století n.l. a dochovala se v podstatě dodnes.

STŘEDOVĚK
Období mezi zánikem říše Římské (od 5. století n.l.) až do renesance (15.století). V této době se knihy šířily s postupem křesťanství, vznikaly v klášterech, kde je mniši opisovali, iluminovali a také vázali. První vazby byly prosté, někdy i bez desek, ale už od 6. století se dochovaly zápisy o použití kůží na vazby knih. V téže době je už jasná specifikace oboru knihař.

ROMÁNSKÉ OBDOBÍ
Polovina 11. až polovina 13. století. Knihy byly opatřovány dřevěnými deskami připevněnými ke knižnímu bloku pergamenovými nebo koženými pruhy. Zdobné techniky jsou rytí a malba, řezba do dřevěných desek bez potahů, případně krytí Ag nebo Au plechem. Začal se objevovat tzv. filigrám (=jemné drátky spletené do ornamentů z drahých kovů). Často byly desky posázeny perlami a drahokamy, rytinami ze slonoviny nebo emailovými plotnami na přední desce. V pozdější době románské se kromě kůží používaly vzácné textilie.

GOTICKÉ OBDOBÍ
Polovina 13. až polovina 16. století. Vazba se vyznačuje těžkými deskami z dubových, bukových nebo lipových prkének. Desky se potahují tlustšími přírodními kůžemi. Zdobení bývá zpočátku jednoduché, např .kovové spony, kování rohů, puklice na středu desky. Protože se postupně rozšířilo používání papíru, který byl levnější než pergamen, zpřístupnily se knihy i střední vrstvě obyvatelstva (měšťanstvo).

PAPÍR
V roce 105 př.n.l. V Číně. Vyráběl se z hadrů, do Evropy se dostal přes Orient do Španělska a Itálie až začátkem 12.století. Vazbou knih se začali zabývat i světští knihaři. Knihy se v této době šily na tzv. „pravé vazy“. Tyto vazy se po ušití protahovaly na vnitřní stranu desky. Současně se při šití šil kapitálek. Složky musely být předem oříznuty na stejnou velikost. Novou zdobnou technikou v gotice byla řezba do kůže, slepotisk a tepání. V 1. polovině 14.století byl zhotoven první lis tlačení rytin do desky, byl to tzv.slepotisk. V téže době byly používány litery jako ruční tlačítka pro označování knih titulem. Vynález knihtisku umožnil rozšíření knih, otevřel cestu k všeobecné vzdělanosti a většinou se pokládá za konec středověku.