12. Tři proudy barokního malířství; barokní sochařství
A) POJEM, ČASOVÉ VYMEZENÍ, ZDROJE; SPECIFIKA JEDNOTLIVÝCH PROSTŘEDÍ
Název barokní vznikl v pol. 18. st. (dali mu ho klasicističtí estetici jako tvorba porenesančního období).
Něco přepjatého, přeplněného a přezdobeného, přesahujícího míru dobrého vkusu.
Vznikl na konci 16. st. v papežském Římě (nejprve v malířství).Rozšířil se z Itálie do záp. a stř. Evropy, Ruska a skandinávských zemí, později do Latinské Ameriky.
Hlavní znaky:
• protiklad ren. umění (ren. harmonie x disharmonie, statičnost x dynamismus, racionalismus x iracionalismus, vyrovnanost x nadsázka, přirozenost x nadpřirozenst)
• usiloval o vytv. jednotlivého syntetického uměleckého díla
• ovládat divákovy smysly, inspirovat fantazii, podněcovat citový a duchovní život
• všechny hlavní výtv. druhy přejal barok od ren. umění a přetvořil je
Periodizace:
1.) raný barok (v Iálii 1590-1625, u nás 1600-1700)
2.) vrcholný barok (v Itálii 1625-1675, u nás 1700-1740)
3.) pozdní barok (v Itálii 1625-1750, u nás 1740-1780, souběžně s rokokem a klasicismem)
