2. OBDOBÍ (do 1526) – za vlády Jagelonců

– náměty zpět k české realitě => vytrácí se lehkost
– rozvoj renesance => dvojjazyčná literatura

1. LATINSKÉ – píší šlechtici na antické náměty
Bohuslav Hasištejnský z LOBKOVIC
– vysoký církevní hodnostář => rádce a dvořan Vladislava II. Jagelonského => vyslán do Říma =>
velvyslancem v Římě
– studium italské renesanční literatury => vznik největší renesanční knihovny
– pomluvil Hynka z Poděbrad
dílo: satiry, elegie, hymny
– „Elegie na smrt císaře Karla“ – chválí Karla IV. jako světce
– používá ke srovnání příměry ze starého Říma, prvky z řecké mytologie =>smutná oslavná báseň

2. ČESKÉ
– náměty bližší lidem, píše měšťanstvo – o méně vznešených tématech, o běžných denních událostech, vlastenecké, drží se českého prostředí
Viktorín Kornel ze VŠEHRD
– z evangelické rodiny, vystudoval práva na KU => seznámil se s renesancí
– 1487 jmenován nejvyšším soudcem + povýšen do šlechtického stavu
dílo: překlad: „Knihy o napravení padlého“ – Jan ZLATOÚSTÝ = řecký patriarcha
– zabýval se tím, jak předejít tomu, aby se člověk dostal do hříchů, když zhřeší, jak to napravit
– napsal k ní předloho = program českého humanismu – o čem a jak psát
– renesanční čeština si libuje v e dlouhých větách – předvětí, jádro, závětí
– je čech => píše česky – snaží se vysvětlit pisatelům, že umí latinsky a německy, ale česky ne
vlastní tvorba: „O praviech, súdiech i dskách Země české knihy devatery“ – právnické, odborné dílo
– zabývá se tím, jak jsou bráněna nebo nebráněna ekonomická práva majetku občanů – šlechta si brání svůj majetek více než měšťané => ti jsou v právu, když požadují zrovnoprávnění
=> chce stejná práva i pro měšťany