8b Estetika jako vědní obor; estetika v umělecké tvorbě a jako projev hodnotového vztahu člověka k světu

Estetika = věda o podstatě a projevu krásy, o základech estetického osvojování světa člověka, o podstatě a formách tvorby podle zákonů krásy
– spjata s teoretickými a historickými vědami -> základy estetiky položeny už zhruba před 2500 ve starověkém Egyptě, Babylónu, Indii a Číně
– velkého rozkvět – Aristoteles, Platón, ve starověkém Římě => starověká estetika říká:
– Bůh je zdroj veškeré krásy
– humanismus -> v proudu renesančních myslitelů: Petrarca, Leonardo da Vinci, Giordano Bruno
– německá klasicistní filosofie: Kant, Hegel -> estetické jevy jako výplod ducha
– 18. století estetika brána jako samostatný obor

– obecné estetično se týká každého -> každý má estetické potřeby a estetické mínění = estetika chování, stolování
– estetika umění – zkoumá vše, co souvisí s uměním: co je umělecká tvorba x co je kýč -> zajímá se o vznik umění a jeho vývoj
– srovnává umění s jinými lidskými činnostmi
– určuje místo umění v systému kultury
– vypracovává estetická kritéria + stanovuje estetické názory
– > projevuje se boj idealismu a materialismu => materialistická estetika hledá estetické zákonitosti ve skutečnosti, dokazuje nehybnost jejího pravidelného zobrazení v umění -> někteří odvozovali krásu od fyzikálních vlastností a estetický vkus od biologického zobrazení

– estetické kategorie:
– krása a ošklivost – estetický ideál => Platón: není nic krásnějšího než věčná idea, ošklivé je vše nízké a nicotné
=> Kant: krása je vlastnost ducha
– vznešeno – těsně spojeno s krásnem, vyvolává v člověku zvláštní pocity

– estetický vkus je ovlivňován módou, silnými jedinci, reklamou apod. x ale také nevkusem
– > estetika v kultuře – to, co je potřeba pěstovat -> charakterizována určitým stupněm rozvoje společnosti i člověka = výsledek lidské materiální a duchovní činnosti, hodnotový systém, životní úrověň
– umělecké vnímání -> zprostředkováno vyššími smysly – zrakem, sluchem