Boj literatury staroslověnské a latinské

V českém státě převládal latinská kultura a od roku 885 sem začíná pronikat kultura Staroslověnská. V 2.pol. 11. stol začíná latinská vzdělanost vytlačovat Staroslověnskou kulturu. Posledním útočištěm Staroslověnské literatury se stal Sázavský klášter.
To platilo do roku 1097, kdy odtud byli Staroslověnští mniši vyhnáni.

Nejstarší lit. památky v českém státě jsou staroslověnské. Patřili k nim především legendy a duchovní písně.
„Život svatého Václava“ – 1. staroslověnská legenda o sv. Václavu. Obsahuje málo zázračných prvků, psána prozaickou formou
„Kniha o rodu a utrpení Sv.Václava“ – 2. staros.leg. obsahují více zázračných prvků je psána prózou.

V průběhu 11. stol. začíná starosl. lit. ustupovat, ale neztrácí se úplně. Svědčí o tom Pražské hlaholské zlomky a Glosy meziřádkové vpisy v latinských textech psané staroslověnsky, později česky.
Poslední Staroslověnská píseň:
„Hospodine pomiluj ny“ – nejstarší duchovní česká píseň, obsahuje prosbu o mír a úrodu. Plnila úlohu 1. hymny.

Latinské literární památky nevznikaly izolovaně, těžily se staros. tvorby.
„Kristiánova legenda“ – legenda o Sv. Václavovi a jeho babičce Sv. Ludmile. I když je psaná latinsky obhajuje staroslověnskou vzdělanost a oslavuje panující Přemyslovský rod.