C) PAMÁTKY ČESKÉ I SVĚTOVÉ gotika

ARCHITEKTURA

Francie
Saint Denis, katedrála v Laonu, Notre-Dame v Paříži, katedrála v Remeši, v Amiens a v Beauvais (v těchto 3 katedrálách vyvrcholilo got. úsilí o sjednocení prostoru).)
Palácovitá kaple v Sainte Chapelle v Paříži.
Vznikaly i školy: normandská, jihofrancouzská, champagneská, burgundská (šířily got. architekturu do ostatní Evropy).

Hrady – spojovaly potřeby reprezentace a pohodlného bydlení, středem byl masivní válcový donjon, pevná opevnění, klášter nebo papežský palác.

Pozdní gotika – protiklad klasické gotiky (místo lom. oblouku stlačený oblouk, žebrovou klenbu křížovou vystřídaly klenby síťové, hvězdové a vějířové, opěrný systém se proměnil v dekoraci).Všude dekorativismus.

Pozdní gotika – styl flamboyant (plaménkový) – char. motiv v okenních kružbách.

Anglie
Katedrála v Exeteru, kaple sv. Jiří ve Windsoru, Jindřicha VII. ve Westminsteru nebo chóry katedrál v Oxfordu a Norwichi.
Řády: ciscerciáti, mendikanti.

Itálie
Gotika se moc neprosadila.Dávali přednost horiz. před vert., prosvětlenému prostoru, plné zdi a vnější opěrný systém nepřijali vůbec.Dóm v Miláně, dóžecí palác v Benátkách, florentská radnice (pojata jako pevnost).

Čechy a Morava
Za posledních Přemyslovců (Václav I.) – zal. tzv. havelského města v Praze, dále prvního českého františkánského kláštera v Praze.
Ciscerciáti stavěli chrámy bez věží.
Královská města: Jihlava, Král. huť, Vyšší Brod.
Král. hrady: Křivoklát, Bezděz, Špilberk, Jindřichův Hradec, Horšovský Týn.
Staronová synagoga v Praze.
Vrchol. gotika – vláda Lucemburků (velký rozvoj) – klášter sv. Anny, minoritský klášter s kostelem sv. Jakuba a kostel P. Marie (zničen husity).
KAREL IV. – pražská univerzita
– hl. město říše římské
– mystická zbožnost a hum. vzdělanost
– byl prvním velkým sběratelem u nás
– výstavba Nového Města pražského (1348)
– největší evrop. město po Římu
– chrám sv. Víta (Matyáš z Arrasu, potom Petr Parléř)

Parléřova huť – kaple Všech svatých, Karlův kamenný most, Staroměstská mostecká věž, sv. Barbora v Kutné hoře
Hrady – Karlštejn.
Luc. gotika vyvrcholila za vlády Václava IV. (kultura jeho dvora má již protorenesanční ráz), reforma církve (J. Hus, M. z Janova, Jeroným Pražský).Za jeho vlády: ornamentální zdobnost, intimnost, kultivovanost.

Hus. hnutí – (Jiří z Poděbrad) – narušení vývoje gotiky a přechodu z vrchol. do pozdní – staveb. hutě se rozpadly.

Pozdní gotika – Vladislav Jagellonský (velkostatky, pivovary, mlýny, cihelny, sklářské hutě, rybníky).Matěj Rejsek, Benedikt Rejt (opevnění Pražského hradu, Vladislavský sál, dokončil kostel sv. Barbory v Kutné hoře).

SOCHAŘSTVÍ
Francie
Sochy – přirozený postoj a pohyb, odpoutaná od architektury (portál v Saint-Denis, Notre-Dame).
Interiérové řezbářství, drobné madony řezané do slonoviny, sochařský portrét.
Pozdní gotika – expresivní naturalismus zpodobňující lidksé tělo v posmrtném rozkladu.

Itálie
Piská škola (sochařská rodina Pisanů) – Niccolo Pisano, Giovanni Pisano (duch. a cit. obsah námětu), Andrea Pisano (jižní bronzové dveře flor. baptisteria; spolupracoval s Giottem).

Čechy a Morava
Naturalistická rostlinná ornamentika.
Madony – Madona strakonická, rouchovanská, Madony michelské (Mistr Michelské madony – odhmotnění postav, esovité prohnutí těla, rytmické kaligrafické křivky, draperie).Sedící madony.
Nejvýznamnějším střediskem českého got. sochařství – Parléřova huť (výzdoba Staroměstské mostecké věže; portrétní galerie).

Krásný sloh – umění se stává záležitostí výlučně estetickou, ztrácí svou spol. fci a přímý vztah k realitě.Nepřirozenost, postavy s malou hlavou, nezájem o prostorové vztahy, zjemnění výrazu a snížení duch. obsahu, dokonalost zpracování, nadvláda lin. rytmičnosti a kaligrafie, dek. stylizace drapérie.Mistr Krumlovské madony, M. Toruňské madony, Mistr týnského Ukřižování.

MALÍŘSTVÍ
Nizozemí
Jan van Eyck (Gentský oltář – obsahuje Zvěstování P. Marii, podobizny donátorů, kamenné sochy sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty, Klanění Božímu beránkovi, ..).
– nové realistické prostředky
– lineární, světelná a barevná perspektiva (- pozoroval skutečnost)
– šerosvit – vytvářel iluzi reality
– vynalezl olejomalbu

Hieronymus Bosch
– vizionářsko-expresivní, bohatá fantazie, symbolické obrazy lidských neřestí
– jeho dílo je „zlatý věk“ nizozem. malířství, bylo výrazem očekávání konce světa a posl. soudu (Poslední soud, obrazy Ráje a Pekla na křídlech).

Itálie
Giotto
Posl. roky života zasvětil architektuře a sochařství jako hl. architekt flor. dómu.Osobní Dantův přítel (namaloval jeho podobiznu v kapli flor. radnice).Stěžejní dílo vytvořil v Padově v kapli Scrovegniů, zvané Arena (alegorie Ctností a Neřestí).
Ve Florencii vymaloval S. Croce.V oboru desk. mal. vytvořil Krucifix, obraz Madony na trůně s anděly a mozaiku zvanou Navicella.
– realistické zobrazování
– nový kompoziční princip
– zvláštní prostor. konstrukce (3D, ale neiluzivní prostor)
– vytvořil nové typy lidí plných živ. síly (líčení jejich duš. stavů)

Čechy a Morava
Zpočátku knižní malba, v karlovském období nástěnné malířství, ve václavském období desková i knižní.

Husitské války – Praha ztratila ved. postavení v evrop. umění; izolace, znemožnění výtv. tvorby, vyvolaly emigraci umělců, zdůraznění mimovýtvarné složky obrazu, nový obsah.

M. Jan Hus – dal vyzdobit Betlémskou kapli citáty ze svých knih (+ nástěnné malby antitezí).
Prvním význ. dílem got. slohu u nás jsou liturgické knihy pro cisterciácký klášter ve Starém Brně, kt. objednala královna Eliška Rejčka (soubor tvoří devět knih).

Vláda Karla IV. – vytvoření pražské malířské školy (spojení proudu Franc. a Italského).Ved. úloha patřila nástěnné malbě (Mikuláš Wurmser – nedochovaný Rodokmen předků Karla IV. v hl. sálu cís. paláce na Karlštejně, výzdoba kaple sv. Kříže na Karlštejně)
Mistr emauzského cyklu – výjevy typolog. cyklu, jeho žák:
Mistr Theodorik
– dvorní malíř Karla IV.
– výzdoba kaple sv. Kříže na Karlštejně (alegorie Nebeského Jerzaléma – polodrahokamy, deskové obrazy světců a světic)

Desková malba – Mistr vyšebrodského oltáře – madony (Maodona z Veveří, Madona strahovská, kladská, vyšehradská, zbraslavská a obraz Sv. trojice vratislavské)

Vláda Václava IV. – odklon od monumentálního a reprezentativního malířství k intimnímu projevu, od realismu k idealismu, od italského vlivu k franko-vlámské orientaci, nástěnná malba ztratila ved. postavení.
Mistr třeboňského oltáře – výzdoba kostela sv. Jiljí v Třeboni, bolestná P. Marie z Církve, Roudnická madona.Pražský dvorní malíř a vyvrcholil jím vývoj českého got. malířství král. období.
– hluboký duševní prožitek, cit a mystický stav
– šerosvit má fci prostorovou, náladotvornou, harmonizační a výrazovou
– poprvé u nás užil vrženého stínu

Krásný sloh – představuje ho Epitaf Jana z Jeřeně.Vyznačuje se typ. znaky rozvinutého slohu (přesná kresba, pevná modelace, ornamentalizace, ladné křivky.Vrchol. dílem je Madona svatovítská.

Krásné madony:
1) typ Madony vyšebrodské (dítě na pravé str. madony – Madona
Roudnická)
2) typ Madony zlatokorunské (na levé str. – Madona svatovítská)
Dále knižní ilustrace – Bible václava IV.

Pozdní gotika
Jiří z Poděbrad – hosp. rozkvět.
Vladislav Jagellonský – nástěnná malba (památky v Kutné Hoře – „pokladnice čes. království“ – chrám sv. Barbory, Smíškovská kaple).
Hrady – nástěnné obrazy (Zvíkov, Žirovnice, Jindřichův Hradec, Švihov).