Otázka č.15, Taneční žánr a drobné charakteristické skladby

a) Hudba provází tanec od jeho počátku. Taneční skladby jsou instrumentální, někdy obohacení uplatněním zpěvu. Pokud v taneční
skladbě zpěv převládá, mluví se o taneční písni lidové nebo moderní.
Tance zachovávají: – pevný rytmus
– posíleny důrazy na těžké době v taktu, dále zachovává pravidelnou souměrnou formu a expoziční
typ hudby
Tance se hrají též k poslechu, ale to jen jejich druhotná funkce.

Idealizované tance: – (stylizované)
– určeny k poslechu, umělecky zpracované
– většinou velká forma ABA 3 dílná i vícedílná
– s původním tancem se shodují v tempu, rytmu a celkovém vystižení příslušných tanečních
prvků (Smetana – Luisina polka…)
– nedodržují však důsledně pravidelnou stavbu a obsahují evoluční prvky, práci s motivy a
větší kontrasty
– idealizované tance se objevují v Evropě už od renesance (stará taneční suita), pak v baroku-suita

Lidové tance: – vznik mezi prostý lidem
– forma malá ab nebo aba
Od lidových tanců se ostatní tance uplatňují při společenských zábavách – nazývají se tance společenské, mají
původ v měšťanských a šlechtických kruzích.

Novější tance:
Polka: – český tanec, vznik v 19. stol, středně rychlé tempo, sudý takt 2/4
– polku zpracoval umělecky B. Smetana. Vytvořil řadu užitkových polek
– uplatnil polku také jako taneční větu v cyklickém díle – v obou kvartetech (Z mého života)
– také ji uplatnil jako součást kombinované formy (Vltava)
– také v opeře (Prodaná nevěsta)
– forma – nejčastěji velká ABA, B=trio – nejčastěji v subdominantní tónině
– různé druhy polek – skočná, natřásaná…

Valčík: – vzniká v 19. st. ve Vídni
– ¾ takt, forma malá aba, v idealizované formě je to velká forma ABA (B=opět trio)
– i valčík se dostal jako taneční věta do sonátového cyklu – Berlioz – F.symf. – část „Na plese“

Pochod: – 2/4 takt, rázný
– původně k utřídění chůze (např. na vojně)

Mazurka: – ¾ takt, dá ta da ta (Měla babka…)
– původ asi z Polska, mistrem byl Chopin

Polonéza: – slavnostní třídobý tanec mírného tempa, da tada tatatata

Barokní suita: – 4 základní stylizované tance
– Allemande – pomalý
Courante – rychlejší
Sarabande – nejpomalejší
Gigue – nejrychlejší
– mezi sarabandu a gigue se vkládaly další tance (menuet, gavota, bouree), ale i netaneční části
(preludium, fuga, aria)

b) Drobné charakteristiké skladby:
– drobnější skladby s názvy, vyjadřující jejich programní zaměření, náladu a celkový ráz
– pro různé nástroje nebo soubory, nejčastěji pro klavír, nejčastěji malá forma, méně často rondov.

1) drobné programní skladby
– skladbičky pro děti – V. Novák – Mládí op.55 (klavír), skřivánek, Rozhovor
– skladby ostatní – J.Suk – cyklus O matince – Kdysi z jara
– L. Janáček – Po zarostlém chodníčku

2) skladby s blíže určujícími názvy, ale ne přímo programní
– ukolébavka, barkarola, chanson, serenáda, dumka
a) napodobení nebo umělecká stylizace písní
b) názvy převzaté z literatury – Humoreska, Balada, legenda
c) názvy převzaté z výtvarného umění – Skica, Arabeska, Črta
d) skladby označené jako nepříliš propracované nápady – Invence, Impromptus, Moment
e) názvy naznačující určitou náladu – Idyla, Nocturno, Capricio, Pastorela

3) skladby označené jinými názvy nebo tempovými údaji
– skladby označené jinými názvy nebo tempovými údaji – Prolog, Intermezo, Epizoda,
Andante, Ostinato, Largo, Presto

4) skladby označené dle účelu, jemuž mají sloužit, podle specifického nástrojového uplatnění, podle vyhraněného hud.
obsahu, podle formálního uspořádání
– Etuda – praktická skladba instruktivní pro určitý stupeň vyspělosti
– koncertní etuda – Chopin, Liszt
– preludium – dle umístění – připravuje posluchače pro poslech hudby jež má následovat, ale
i samostatná skladba (??)
– časté dvojice – Toccata + Fuga, Preludium + Fuga
– postludium – dohra, ukončení, finální část cyklu
– interludium – mezi
– intráda- krátká vstupní skladba pro několik nástrojů, zejména pro žesťové nástroje
– fanfára- slavnostní skladba pro žesťové nástroje – pokud je jí užito jako příznačné hud. značky
(př. rozhlas.znělka), znělka nemusí být fanfárou, ale například převzatá (Vyšehrad)
– intermezzo – menší skladba vsunutá mezi rozlehlejší, ale i samostatná skladba (Mácha – Máj)

c) z literatury: elegie, balada, rapsodie, legenda, prolog, epilog, ekloga, romance
z výtvarného umění: črta, skica, silueta, arabeska, freska