pokračování – B) ZÁKLADNÍ PRINCIPY MALÍŘSTVÍ A SOCHAŘSTVÍ; BAROKO RADIKÁLNÍ, KLASICIZUJÍCÍ, REALISTICKÉ

SOCHAŘSTVÍ – ITÁLIE
Druhy, techniky a náměty opět přejaty z renesance.

Dekorativní sochařství – dynamismus

Figurální sochařství – opustilo ren. ideál harmonické, tvarově vyrovnané krásy; lidská duše, vypjaté duševní stavy, nevázaná radost, tichá meditace, extatická vize, mystický rozkoš, zoufalství z bědnosti, dratsické scény z mytologie, ošklivá těla (odpuzují svou sešlostí)
socha – rozpoutaný živel, roucha jsou vydutá a mají vichrem rozevláté záhyby, nebo oděv lne k tělu, takže jeho tvary ještě více zdůrazňuje

Lorenzo Bernini – působil v Římě, David (rotační pohyb, svaly napjaté k prasknutí, zuby zaťaté do rtu); Apollo a Dafne (zázračná proměna ženy ve strom, psych. nesouzvuk mezi žádostivostí Apolla a zoufalstvím Dafne, dynamismus, iracionalismus, nadsázka, nadpřirozenost); Únos Proserpiny (prototyp barok. únosu); Vidění sv. Terezie (mystická extáze, iluzionismus); vytvořil také dvě fontány, dále iluzionistické podobizny kardinála Scipia Borghese, jezdecká socha císaře Konstantina Velikého ve Vatikánu, navrhl vých křídlo Louvru (návrh zamítnut)
– nestatutární malířské pojetí kompozice
– vrtákem zpracovává detaily – vrtaná technika

MALÍŘSTVÍ – ITÁLIE
Rozbilo ucelenou ren. formu, porušilo ren. zákony rovnováhy a harmonie, vneslo do obraz. kompozice nezvyklý pohyb, ruch a napětí, používalo silných dramatických efektů světelných, aby diváka ochromilo a získalo.
Duševní hnutí, nadsázka a přepínání, divadelní efektnost.

Nástěnná malba
– navázala na arch. a sochařství
– nejen dekorovala arch. – i otvírala do nebeského prostoru
– malíři si postupně začali všímat působení přírodního osvětlení a ovzduší na barevnosti předmětů v prostoru – dospěli až k světlé atmosférické malbě rokoka
– závěsný obraz – všechny námětové druhy, samosat. mal. obor