PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST
PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST
= uplatnění nepříznivých právních následků vůči tomu, kdo porušil právní povinnost (ten je nazýván rušitelem)
Jedná se o sekundární povinnost nastupující v důsledku porušení primární právní normy.
Odpovědnost zahrnuje:
1) prvek státního donucení → realizován státními orgány
a) přímé donucení: směřuje k nucenému splnění právní povinnosti
b) nepřímé donucení: směřuje k realizaci sankce
2) prvek nepříznivých následků → postižení rušitele právem stanovenými následky
3) společenské odsouzení
Objektivní odpovědnost je odpovědnost za výsledek, nikoli za zavinění. Subjektivní odpovědnost spočívá v zaviněném porušení právní povinnosti.
FUNKCE
– reparační (kompenzační) – smyslem je odčinit nepříznivý a škodlivý následek
– satisfakční – smyslem je odčinit újmu nemajetkové povahy (např. omluva)
– represivní – přináší rušiteli újmu tam, kde došlo k závažnému porušení právní normy, má podpůrnou funkci
– preventivní – smyslem je dosáhnout, aby právo nebylo porušováno a bylo zachováváno
PRVKY ZAVINĚNÉHO PORUŠENÍ PRÁVNÍ POVINNOSTI
1) objekt deliktu – právem chráněný zájem, proti němuž směřuje protiprávní jednání (majetek, zdraví)
2) subjekt deliktu – ten, kdo porušil či ohrozil chráněný zájem za podmínek, že mu byla přiznána způsobilost k protiprávnímu jednání (věk, duševní zdraví)
3) objektivní stránka
– zahrnuje:
-) protiprávní jednání
-) škodlivý následek tohoto jednání
-) příčinnou souvislost mezi oběma předcházejícími prvky
4) subjektivní stránka – zavinění (= vnitřní psychický vztah delikventa k protiprávnímu jednání a jeho následku)
PŘEDPOKLADY VZNIKU ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU
A) musí být dán protiprávní úkon
Protiprávní úkon = subjektivní právní skutečnost, podstatou je úkon nedovoleného chování (delikt)
– protiprávní může být chování:
a) aktivní (= konání)
b) pasivní (= opomenutí takového chování k němuž byl jednající povinen)
c) zaviněné (= civilní delikt)
d) nezaviněné
Okolnosti vylučující protiprávnost
– Výkon práva či plnění právní povinnosti – výkon práva postrádá právnost, pokud se děje v souladu s právem, je-li v rozporu s dobrými mravy nebo bez právního důvodu zasahuje do oprávněných zájmů jiných
– Dovolená svépomoc – je obecně dovolena, jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit
– Jednání v krajní nouzi – musí jít o stav přímo hrozícího nebezpečí (nezáleží na tom jak bylo vyvoláno, za škodu není odpovědný za předpokladu, že škoda způsobená jednáním v krajní nouzi je menší než škoda, která hrozila a že nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak)
– Jednání v nutné obraně – jednání předpokládá hrozící nebo trvající útok, obrana proti tomuto útoku nesmí být nepřiměřená v povaze a nebezpečnosti útoku, v nutné obraně může jednat i třetí osoba (pomoc v nutné obraně)
– Svolení poškozeného – musí být dáno před způsobením škody osobou (mající způsobilost k právním úkonům) a může se týkat jen takových práv, s nimiž je tato osoba oprávněna disponovat (např. nikdo nemůže dát svolení pro zásah do tělesné integrity člověka)
B) existence škody
Škoda = majetková újma, kterou lze vyjádřit všeobecným ekvivalentem (zpravidla penězi)
– občanské právo rozlišuje:
a) skutečnou škodu (újma, o kterou se zmenšil majetek poškozeného)
b) ušlý zisk (hodnota toho, co poškozením v důsledku způsobené škody ušlo)
– občanské právo preferuje náhradu škody v penězích, tam kde to není možné, umožňuje nahradit škodu uvedením do předešlého stavu
C) příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi protiprávním úkonem a škodou
– mezi protiprávním jednáním a škodou, která vznikla musí být příčiny a následku vztah
1) nejprve se zjišťuje následek (existence škody)
2) pak je dána příčina
3) je mezi touto příčinou a následkem skutečně v konkrétním případě existující objektivní příčinná souvislost
– příčinná souvislost musí být skutečně prokázána, důkazní povinnost má žalobce
– všechny uvedené předpoklady musí prokázat ten, kdo se náhrady škody domáhá (= poškozený)
D) zpravidla zavinění
– zavinění je subjektivní předpoklad vzniku odpovědnosti
– musí být splněno pouze tam, kde se ke vzniku odpovědnosti vyžaduje
– zavinění je vnitřní psychický stav škůdce k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a k výsledkům tohoto jednání
Formy zavinění
1) Úmysl
a) přímý (rušitel věděl, že může způsobit škodlivý následek a chtěl ho způsobit)
b) nepřímý (rušitel věděl, že může způsobit škodlivý následek a pro případ, že jej způsobí, s ním byl srozuměn)
2) Nedbalost
a) vědomá (rušitel věděl, že může způsobit škodlivý následek, který způsobit nechtěl a bez přiměřených důvodů spoléhal, že ho nezpůsobí)
b) nevědomá (rušitel nevěděl, že může způsobit škodlivý následek a nechtěl jej způsobit, ačkoli to k okolnostem a poměrům vědět měl a mohl)
SUBJEKTY ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU
Za škodu odpovídá fyzická osoba, právnická osoba a stát. Je nezbytné, aby osoba měla tzv. deliktní způsobilost → byla způsobilá k zavinění.
Způsobilost u FO: – dána duševně zdravé a zletilé osobě (nezletilé osoby nebo osoby s duševní poruchou mají deliktní způsobilost omezenou nebo ji nemají vůbec)
Způsobilost u PO: – vzniká současně se vznikem její právní subjektivity
Způsobilost u státu: – může být také subjektem odpovědnosti za škodu
– zejména pokud jde o odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím či nesprávným úřednickým postupem
OBSAH, ROZSAH A ZPŮSOB NÁHRADY ŠKODY
Obsah = druh škody, kterou je škůdce povinen poškozenému uhradit
Rozsah = výše náhrady škody, kterou je škůdce povinen poškozenému poskytnout
Způsob = způsob, jakým se náhrada škody realizuje
1) Škoda způsobená na věcech (majetku)
– obsah → hradí se skutečná škoda a ušlý zisk
– rozsah → zákon nestanoví limit, soud může uplatnit moderační právo a výši náhrady může snížit
– způsob → peněžitá náhrada pouze tehdy, požádá-li o to poškozený a je-li to možné a účelné (hradí se škoda uvedením v předešlý stav)
V určitých případech může soud rozhodnout, aby škoda byla uspokojena s věcí, které pachatel nabyl úmyslným trestným činem.
2) Škoda způsobená na zdraví
– obsah → hradí se účelně vynaložené N (nad rámec toho, co je hrazeno pojišťovnou) spojené s léčením
– rozsah → ztráta ve výdělku a důchodu
Spočívá v rozdílu nemocenské a průměrného výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.
– způsob → bolestné a stížení společenského uplatnění
Bolestné se přiznává za bolesti jež nastaly při poranění, léčení či při odstranění následku zranění.
Náhrada na snížení společenského uplatnění představuje náhradu za prokazatelně nepříznivé následky, které trvale a výrazným způsobem stěžují poškozenému možnosti uplatnění v osobním životě nebo v jiných sférách života (výkon povolání).
Usmrcení
Pokud dojde k usmrcení, hradí se N na výživu pozůstalých a přiměřené N spojené s pohřbem.
Náklady spojené s pohřbem usmrceného představují N účtované pohřebním ústavem, cestovní výlohy, N na úpravu hrobu, 1/3 N na smuteční ošacení a N na zřízení náhrobní desky do 10 tis. Kč. Tyto N se hradí tomu, kdo je fakticky vynaložil. Hradí je ten, kdo je odpovědný za smrt osoby.
ZVLÁŠTNÍ PŘÍPADY ODPOVĚDNOSTI
1) Odpovědnost za škodu při převzetí věci, která je předmětem závazku
– jde o objektivní odpovědnost (nezkoumáme zavinění) za poškození, ztrátu nebo zničení převzaté věci
– liberačním důvodem (= důvod ke zproštění odpovědnosti) je pouze okolnost, že by ke škodě došlo i jinak (např. živelnou událostí)
2) Odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo věci, které bylo při plnění závazků použito
– jde o absolutní odpovědnost (= případ objektivní odpovědnosti, kterou se nelze zprostit)
– vztahuje se na poskytování služeb včetně zdravotních, veterinárních, sociálních a biologických
3) Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání
– jde o subjektivní odpovědnost (odpovědnost za zavinění)
– odpovídá za ni ten, kdo škodu způsobil společně s tím, kdo měl povinnost vykonávat nad ním dozor
– osoba povinná dohledem se odpovědnosti zprostí, pokud prokáže, že náležitý dohled nezanedbala
– odpovídá-li za dohled PO, její pracovníci sami za škodu poškozenému neodpovídají (odpovídají jen dle pracovněprávních předpisů)
– pokud se odpovědná osoba odpovědnosti zprostí a škůdce sám za škodu neodpovídá, nese si jejich důsledky poškozený sám, jako následek náhody (např. spláchnuté hodinky chovance ústavu – následek si nese chovanec, nikoli ústav)
4) Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří se přivedou do stavu vylučujícího příčetnost
– jde o stav, kdy subjekt není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky
– odpovídá za škodu v tomto stavu způsobenou, případně společně s těmi, kdo jej do tohoto stavu úmyslně přivedli (stav po požití alkoholu nebo drogy)
5) Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům
– je to jednání, které zákon neporušuje ani v užším smyslu neobchází, ale toto jednání poškozuje obecně chráněné zájmy způsobem mezi poctivými lidmi považovanými za nepřípustný
6) Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků
– osoby provozující dopravu objektivně odpovídají za škodu způsobenou zvláštní povahou tohoto provozu
– obdobně odpovídá i provozovatel motorového vozidla, plavidla a letadla
– odpovědnosti se provozovatel zprostí, prokáže-li, že nemá škoda původ v povaze provozu, nebo že ji nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat
– provozovatel neodpovídá za škodu, pokud někdo vozidlo použil bez jeho souhlasu, ale spoluzodpovídá, pokud mu to svojí nedbalostí umožnil (odcizení vozidla, černá jízda – zaměstnanec užije služebního auta bez souhlasu zaměstnavatele)
– při středu provozu odpovídají při vypořádání podle účasti na vzniku škod
7) Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvláště nebezpečným
– provozovatel odpovídá stejným způsobem jako u dopravního prostředku
– provozem zvlášť nebezpečným se míní taková činnost, při níž jsou využívány přírodní či technické síly, které za současného rozvoje vědy a techniky nelze objektivně plně ovládnout (práce s výbušninami a trhavinami, využití atomové energie, činnost při níž je nebezpečí úniku jedovatých a radioaktivních látek)
– odpovědnost je objektivní, bez zřetele na zavinění, pokud je škoda vyvolána okolností, která má původ v povaze provozu
8) Odpovědnost za škodu způsobenou na odložených nebo vnesených věcech
– subjekty jsou provozovatelé poskytující ubytovací služby, provozovatelé činností s nimiž je spojeno odkládání věcí a provozovatelé garáží a podniků obdobného druhu
– odpovědnost je objektivní, liberačním důvodem je pouze to, že ke škodě by došlo i jinak
– předpokladem odpovědnosti je, že věci byly vneseny do provozovny nebo odloženy na místě k tomu určeném nebo tam, kde se obvykle odkládají
– této odpovědnosti se nelze zprostit jednostranným prohlášením („Za odložené věci se neručí“)
– za peníze a cennosti ručí provozovatel do 5 tisíc Kč, neomezeně tam, kde byly předány do úschovy nebo škodu způsobil zaměstnanec provozovatele
– právo na náhradu škody musí být uplatněno bez zbytečného odkladu (nejpozději do 15 dní )
9) Odpovědnost za bezdůvodné obohacení
– jde o závazek z bezdůvodného obohacení, dříve označován jako „neoprávněný majetkový prospěch“
– jsou to mimosmluvní závazky, vznikající z určitých, v zákoně stanovených důvodů
– základním předpokladem je, že došlo k získání určitého majetkového prospěchu, tedy k určitému obohacení na straně neoprávněného nabyvatele
– může jít např. o věcné či peněžité plnění, o prospěch z užívání cizí věci nebo z výkonů, které jsou pro obohaceného provedeny
– platí princip, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, musí obohacení vydat (nelze-li zjistit toho, na jehož úkor byl prospěch získán, musí se vydat státu)
– bezdůvodným obohacením není: – plnění z promlčeného dluhu, dluh neplatný pro nedostatek formy
– plnění ze sázky, hry nebo půjčky do sázky a hry mezi občany
a) bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu
– někomu bylo něco dáno nebo, že bylo v jeho prospěch něco konáno, ovšem od samého počátku zde nebyl dán právní důvod tohoto plnění
– např. existující dluh byl plněn jinému než věřiteli, nebo někým jiným než dlužníkem nebo bylo plněno více, než činil platný závazek
b) bezdůvodné obohacení získané plněním z neplatného právního důvodu
– bylo poskytnuto plnění, ovšem právní úkon na základě něhož bylo plněno, byl shledán neplatným
c) bezdůvodné obohacení získané plnění z právního důvodu, který odpadl
– bylo poskytnuto plnění a právní důvod na základě něhož bylo plněno odpadl
– např. poskytnutí zálohy na koupi zboží či služeb, která se pak neuskutečnila
d) bezdůvodné obohacení z majetkového prospěchu získaného z nepoctivých zdrojů
– prospěch získaný trestnou činností, činností jež je v rozporu s dobrými mravy (nedovolené podnikání, spekulace, předražování zboží a služeb)
e) bezdůvodné obohacení z plnění za toho, kdo měl po právu plnit sám
– případ, v němž existuje právní povinnost ke konkrétnímu plnění u toho, za něž bylo plněno a naopak neexistuje taková povinnost u toho, kdo plnil (např. plnění výživného)