PRÁVNÍ VZTAHY

PRÁVNÍ VZTAHY

= druh společenských vztahů upravených právními normami jejichž dodržování je vynuceno státní mocí

Prvky PV:
a) subjekty (FO, PO, Stát)
b) objekty
c) obsah (oprávnění, povinnosti)

Předpoklady PV:
a) obecné = právní norma
→ určuje obecně podmínky vzniku, změny či zániku PV
→ musí k ní přistoupit konkrétní okolnosti uvedené v hypotéze normy

b) konkrétní = právní skutečnost
→ nutný předpoklad, ten výjimečně nemusí být ve struktuře PV

PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI

A) podle vlivu chování subjektu na právní vztah

1. subjektivní – právně relevantní chování subjektů

2. objektivní – nezávislé na chování subjektů

B) podle poměru vůle na chování subjektů

1. absolutní – vůle člověka se nijak neúčastní na právních skutečnostech

2. relativní – vůle člověka se do jisté míry právně relevantně účastní na právních skutečnostech

C) podle konstitutivního rozhodnutí státních orgánů

– pokud zakládají, mění či ručí právní skutečnost

1. konstitutivní – individuální právní akty (= rozhodnutí státního orgánů, např. stavební povolení, újma)

2. deklaratorní – právní akty se zakládají (vysvědčení, rodný list)

Nejdůležitější právní skutečnosti v pořadí výskytu

1. právní úkony 3. právní události 5. konstitutivní rozhodnutí státních orgánů
2. protiprávní úkony 4. protiprávní stavy 6. vytvoření věcí a díla

Tradiční druhy právních skutečností

A. SUBJEKTIVNÍ (NA VŮLI ZÁVISLÉ)

1) PRÁVNÍ JEDNÁNÍ = volné jednání v souladu s právní normou

– zpravidla projev vůle formou činnosti nebo nečinnosti
– ne každé chování v souladu s právem (Secundum Et Intra Legem) je právně relevantní

a) individuální právní akty (jen konstitutivní zakládající vznik, změnu či zánik právní skutečnosti)
b) právní akty založené činností či nečinností lidí, mající následky odpovídající vůli (projevuje se v nich)

Právní úkony

= projev vůle směřující ke vzniku, změně či zániku normou předpokládaných práv a povinností
= musí být učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný

Lze je učinit výslovně (ústně nebo písemně) nebo konkludentně (aktivní jednání, tj. zřejmý úmysl jednajícího, např. nastoupením do vozidla MHD cestující mlčky uzavírá přepravní smlouvu).

Dělení:
jednostranné (= unilaterální) – např. závěť, odstoupení od smlouvy
dvoustranné (= bilaterální) – např. smlouvy
vícestranné (= multilaterální) – např. veřejná soutěž

Náležitosti:
a) obecné → způsobilost k právům a povinnostem, způsobilost k právním úkonům
b) vůle → skutečnost vůle, vážnost vůle, svoboda vůle (nesmí jít o žert, simulaci) a vůle prostá omylu (bez omylu)

2) PROTIPRÁVNÍ JEDNÁNÍ = volné jednání v rozporu s normou, tzv. delikty

– následkem je zpravidla odpovědnost toho, kdo se jednání dopustil

a) trestné činy (společensky nebezpečné chování, znaky jsou opsány v trestním zákoně, řeší je soud)
b) správní přestupky (zaviněná jednání za které sankci ukládá správní orgán)
c) disciplinární (kárné) přestupky (sankci ukládá nadřízený – vojáci, policie)
d) ostatní delikty v soukromoprávní oblasti (pokuty, závazky z náhrady škody apod.)

B. OBJEKTIVNÍ (NA VŮLI NEZÁVISLÉ)

1) PRÁVNÍ UDÁLOSTI = skutečnosti k nimž se váže vznik, změna a zánik právní skutečnosti

– nebyly vyvolány chováním dotčených osob

a) běh času

I.) uplynutím lhůty – některé subjektivní práva jsou na dobu neurčitou (vlastnictví), jiná trvají po omezenou dobu (půjčka, nájem)

II.) prekluze – propadnutí či zánik práva v důsledku toho, že nebylo ve stanovené době uplatněno
– znaky: uplynutím prekluzivní lhůty zaniká právo, soud k ní přihlíží z úřední povinnosti (Ex Offo) a zpravidla se neprodlužuje a nezastavuje (typic. je záruční doba)

– nastává jen v případech kde to zákon výslovně stanoví, prekluze je možná i tehdy, když právo zanikne uplynutím doby, na kterou bylo omezeno

III.) promlčení – oslabení subjektivního práva, vynutitelnost u soudu se stává podmíněnou, právo nelze přiznat, lze je však splnit, nepromlčují se práva vlastnická a z vkladů na VK

– následek neuplatnění práva v době, kterou zákon stanoví pro jeho uplatnění, uplynutím této doby se právo stává promlčeným (tj. pokud se dlužník promlčení dovolá, nelze promlčené právo věřiteli v soudním řízení přiznat)

b) nahodilá zkáza věci

I.) živelná událost – předvídatelná a nepředvídatelná
– odvratitelná a neodvratitelná (něco nepředvídatelného a neodvratitelného = Vis Maior)

c) výsledky biologických procesů

I.) narození nebo smrt – vzniká, mění se nebo zaniká právní poměr

d) na vůli nezávislé chování

I.) jednání v duševní poruše
2) PROTIPRÁVNÍ STAVY = výsledky nezaviněného chování či události v rozporu s právem

– zpravidla dává právo někomu povinnost tento stav napravit či odstranit (pracovní úraz)

Právní skutečnosti reálně existující

dokázané – jsou osvědčovány při rekonstrukci předchozích událostí pomocí důkazných prostředků (výslechy, znalecké posudky, ohledání listiny)

známé – obecně (notoricky) známé – nemusí se dokazovat (přírodní a fyzikální zákony)
úředně známé – známe orgán úřední činnosti

předpokládané – vyvratitelné domněnky
nevyvratitelné domněnky – nepřipouštějí důkaz opaku
právní fikce – konstrukce podle níž určitá pr. skutečnost sice nenastala, ale právo s ní spojuje důsledky jako by nastala

domněnka = pr. skutečnost o níž právo předpokládá, že nastala, aniž by to bylo prokázáno

PRVKY PRÁVNÍCH VZTAHŮ

A. SUBJEKTY

1) Fyzická osoba

– tzv. přirozená osoba, zpravidla občan

mají právní subjektivitu → způsobilost k právům a povinnostem (normou stanovená možnost být subjektem práva, tj. být nositelem práv a povinností – vzniká narozením, za určitých okolností má i plod – Nasciturus)

– způsobilost vzniká dovršením určitého věku
-) trestní zákon 15 a 18 let
-) volební zákon 18, 21 a 40 let

– způsobilost k právním úkonům k jednání je schopnost a oprávnění vl. jednáním zakládat, měnit či rušit pr. vztahy (plně se nabývá zletilostí – 18 let, 16 let uzavírá-li osoba sňatek)

– omezení způsobilosti k pr. úkonům
a) Ex Lege – ze zákona, pro nedostatek věku, za děti jednají z. z.
b) rozhodnutím soudu
c) jednání v duševní poruše

– způsobilost k protiprávnímu jednání (deliktní) má v občanském právu každý (kdo je schopen ovládat své chování a posoudit jeho následky) a v trestním právu je částečná (u mladistvých 15-18 let) a úplná (od 18 let)

2) Právnická osoba

– organizace (systém prvků), zpravidla sdružení FO za účelem dosažení určitého cíle

– mají právní statut dle zákona, organizace jednají svým jménem a na svou majetkovou odpovědnost

– rozdělení:
a) hospodářské a obchodní – státní, akciové a soukromě hospodařící organizace, družstva
b) zájmové – svazy, sdružení (myslivost, sport, chovatelství)
c) politické – strany a hnutí

3) Stát

– subjekt právních vztahů (není PO), normotvorný a vázaný zákonem

– státní orgány jednají jménem státu, je nutno je odlišovat od státu

B. OBJEKTY

= objekt k němuž směřují práva a povinnosti subjektů

Tyto subjekty usilují o uspokojení určitých potřeb a zájmů, které jsou uspokojovány v rámci realizace, oprávnění a povinností.

1) Věci – ovladatelné hmotné předměty a přírodní síly (půda), jsou vymezeny právními normami dle druhů

2) Výsledky tvůrčí činnosti – vynálezy, objevy, díla vyjádřená v objektivní podobě

3) Hodnoty lidské osobnosti – práva nemajetkové povahy (čest, goodwill, soukromí, důstojnost, zdraví)

4) Chování a jeho výsledky – aktivní činnost chování (činnost sloužící k uspokojení sociálních potřeb) i zdržení se chování (právní zastoupení, typ služby, nezasahování do práv jiného)

5) Transplantáty – objekty lidského těla, tj. hmotné objekty které jsou živými tkáněmi a nelze je kvalifikovat jako věci

C. OBSAH

= oprávnění a povinnosti subjektu právního vztahu

– oprávnění = zákonem přiznaná míra možnosti chování subjektu
– povinnost = oprávnění odpovídající možnosti požadovat chování od druhého subjektu

Oprávnění a povinnost není totožná se samotným chováním subjektu, je to právní možnost chovat se určitým způsobem.

Druhy oprávnění (subjektivní práva)

Oprávnění a jeho druhy znamenají právem upravenou možnost subjektu právního vztahu se urč. způsobem chovat nebo se zdržet nějakého chování a požadovat k tomu odpovídající chování od druhého subjektu.

a) absolutní práva – oprávnění určitého subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu subjektů (resp. všech ostatních, směřujících k tomu, aby subjekty povinnosti něco nekonaly a zdržely se všeho, čím by rušily využívání onoho oprávnění)

– typické pro věcná práva (vlastnická)
– působí Erga Omnes (vůči všem)

b) relativní práva – oprávnění určitého subjektu odpovídá povinnosti určitého subjektu

– typické pro závazková práva (správní úkony, smlouvy)

Rozdíl mezi druhy je poměrný – subjekt relativního oprávnění je chráněn proti všem ostatním subjektům.

Subjektivní právo = přiznaná míra možnosti chování subjektů a oprávnění subjekt domáhat se použití donucení vůči tomu kdo svoji povinnosti neplní.

Druhy povinností

Povinnost je vlastně nutnost subjektu právního vztahu chovat se tak, jak jej k tomu právní norma zavazuje.

Nesplní-li dobrovolně subjekt svoje povinnosti, stát jej k tomu donutí (právo státu použít státního donucení a odpovídající povinnosti subjektu v mezích zákona strpět).

a) Dare – povinnost něco dát (např. převod vlastnic. či jiného věcného práva)
b) Facere – povinnost něco dělat, konat nebo učinit (např. smlouva o dílo)
c) Non Facere – povinnost něco nekonat nebo se zdržet jednání (např. nepoužívat cizí věc)
d) Omittere – povinnost něco opomenout, vzdát se něčeho nebo toho nechat
e) Pati – povinnost něco strpět nebo snášet (např. užívání cizího pozemku)