Próza 70. let 20. století – BOHUMIL HRABAL: POSTŘIŽINY
Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě – její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní nechat oči. Vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má Maryša opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, a proto nedá dopustit na oblíbeného řezníka, pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu, (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi) všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si, až na Francina, který zabíjačku nesnáší – raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba (ostatně to je jeho nejoblíbenější jídlo). Druhý den, když se Maryša probudí, usmaží si dva přírodní řízky a zapijí je pivem (její oblíbený nápoj). Francin se na ni vyčítavě podívá. Z jeho pohledu je zřejmé, co si myslí: „Už zase jí tak, jak neslušná a nespořádaná žena.“ Opatrovníkem, který se stará o její krásné vlasy, je kadeřník Boďa Červinka. Maryša si vždycky uvaří heřmánkový odvar a v bandasce si ho odveze do oficíny, kde jí v něm Boďa vykoupe vlasy. Její vlasy ozáří kadeřnictví a zvědavci koukají do výlohy a čekají až ta překrásná žena vyjde ven. Když Maryša nasedá na kolo, Boďa jí přidržuje vlasy, aby se jí nedostaly do kola a když se rozjíždí, vyhodí je jemně do vzduchu. Všichni cyklisté a kolemjdoucí jsou okouzleni, dokonce i manžel, kterého potká. Veškerý obdiv jí dělá dobře. Projede ještě jednou náměstím a u Grandu vidí Francina s Orionem. Francin je z jejích vlasů úplně mimo. Orion je jeho motocykl, se kterým jezdí do Prahy a většinou se mu porouchá. Jednou ho domů dokonce odtáhne i kravský povoz. Vždycky jí přiveze z Prahy dárek. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec. Francin z něho dvakrát nadšený není. Pepin sice říká, že přijel pouze na dva týdny, ale Francin ví, že se jeho návštěva protáhne tak na dva měsíce. Maryša si v bláznivém švagrovi najde zalíbení a často se s ním vybavuje a dělá s ním psí kusy. Nejednou se stane, že Pepinovo hlasité bavení přeruší jednání správní rady a utrápený Francin přiběhne a okřikne ho. Jednou se si sedne Francin na židli, na které bylo ševcovské lepidlo. Členové rady mu pomáhají se odlepit tak vehementně, až se také přilepí a jednání musí být přerušeno. Po čase jede Francin opět do Prahy, tentokrát jí nepřiveze žádný malinkatý dáreček. Vždy prohledává jeho kapsy a když se jí zeptá: „Kdo ti dal dárek?“, vždy odpoví: „Přece můj milovaný manžel.“ Tentokrát by se to však do kapsy nevešlo. Je to přístroj, který se skládá ze skleněných trubic, různých nástavců a elektrod, které jsou naplněny neónem. Přístroj slouží na uklidnění migrény, na srdce, na nervy, na jaterní skvrny, na natržené svaly a na další. Součástí přístroje je i skleněný neónový hřeben, pomocí kterého Francin pročesává její vlasy. Jednou byl Pepin s Maryšou v zahradě a na kusu klacku jí hlučně vysvětloval kolik částí má vojenská puška. Opět přiběhne z kanceláře rozčílený Francin a ptá se, co v zahradě dělají. Na Pepinovu otázku „Kam si mají jako jít hrát?“ rozzuřeně odpoví – třeba na komín! Tak Pepin s Maryšou vylezou na komín. Pepin na komíně usne. Maryša vidí, jak se k pivovaru řítí hasiči. Jedou samozřejmě pro ně, aby je sundali. Pepin pracuje už tři týdny v pivovaře u bednářů. Do města se dostane novinka – rádio. Občané přicházejí do hotelu Na Knížecí, aby si mohli prohlédnout a poslechnout tu zázračnou věc. I Maryša je ohromena rádiem, které teď zkracuje vzdálenost mezi Prahou a jejich městečkem. Díky této myšlence jí napadlo, že si taky něco zkrátí – sukni. Rychle pospíchá do pivovaru s ustřihnutou sukní přímo u kolen. Je tím nadšená a připadá si hned o 10 let mladší. Nasedá na své oblíbené kolo a vyjíždí si do městečka. Okolí (hlavně muži) padají úžasem do kolen. Maryša je tak posedlá módou zkracování, že jejich psovi Muckovi zkrátí sekyrkou ocásek. Doktor Gruntorád mu ocas zaváže. Pes ale stejně bolestí celou noc vil, že Francin popadl pušku a zastřelil ho. Potom s Pepinem vezmou pilku a zkracují nohy u stolu o 10 centimetrů. Pak se jim to zdá hodně, a tak nohy u stolu podloží knihami. Francin se vrací z Prahy a tentokrát přiváží gramofon. Pustí hudbu a požádá manželku o tanec – snaží se tancovat tango. Potom Maryšu požádá o tanec Pepin, bláznivě s ní tancuje a dokonce si jí přehodí i přes záda. Maryša najednou zakopne o špalek, který byl uříznutý od stolu, zvrtne si kotník a noha musí do sádry. Teď má Francin ženu jakou si vždy přál. Nosí jí snídani, oběd z restaurace, stále ji obletuje. Takto jí chce dokázat, jak moc ji má rád. Jeho snem bylo, aby Maryša dostávala každý rok angínu, chřipku nebo zápal plic, aby o ni mohl pečovat. Konečně jí doktor sundává sádru. Maryša dostane další bláznivý nápad. Jede k Boďovi, že chce nový postřih (sestřih) – ovlivnil ji doktor Gruntorád, který nechal koňům zkrátit hřívy a ohony a nový sestřih jí doporučil kvůli lupům. Boďa ji však ostříhat nechce. Musí tedy podepsat revers jako před operací, že si dobrovolně při svém plném vědomí nechává ostříhat vlasy a k tomu mu ještě mu přislíbí basu ležáků. Když jede městečkem s novým krátkým sestřihem do pivovaru, nikdo ji vůbec nemůže poznat. Ti, co ji poznali, vykřikli: „Ustřihla si vlasy!“ a rozhořčeně se za ní vydali do pivovaru. Francin, když vidí tu pohromu, vezme pumpičku od kola, přehne Maryšu přes koleno a před všemi cyklisty jí našvihá pumpičkou.