Rosemary Wellsová, Lassie se vrací

– jeden rok v životě psa odloučeného od rodiny, kterou miloval a jeho cesta přes celý stát zpět k domovu

Lassie ve vesnici Greenall Bridge vždy na Joea čekala před školou ve čtyři hodiny odpoledne. Jednoho dne ji ale tatínek Sam musel prodat, protože už neměli žádné peníze. Joe tomu nemohl uvěřit, nesl to velmi těžce, když před školou Lassie nebyla a dozvěděl se, co se stalo. Lassie teď patřila bohatému vévodovi z Rudlingu. Podařilo se jí podhrabat se z železné klece. Ale druhý den si pro ni přišel Hynes – správce vévodova psince a Lassii si odvedl. Jenže psi mají velký instinkt pro čas a Lassie druhý den ve čtyři klec přeskočila. Ale tentokrát ji do psince odvedl tatínek s Joem. Joe plakal, když Lassii říkal, aby zůstala, aby už se nevracela.

Za nějaký čas jel vévoda z Rudlingu na své panství na severu Skotska. Lassie jela dva dny rychlíkem také. Hynes Lassii nesnášel a zacházel s ní krutě. Jednoho dne se Lassie vytrhla Hynesovi z rukou a pádila rovnou k bráně. Zrovna přijížděl vévoda s vnučkou Priscillou na koních. Priscilla otvírala bránu. Viděla tenkrát Joea, když se loučil se svojí nejlepší kamarádkou. Hynes na Priscillu řval: „Zavřete tu bránu, slečno!“, ale ona schválně nechala Lassii proběhnout. Hynes věděl, že přijde o místo a útulný domek.

Tak začala Lassiina dlouhá cesta. Neomylně díky instinktu zamířila na jih. Bylo léto, denně ušla poměrně hodně kilometrů. Ale jak přibývalo týdnů, začala jít pomaleji. Byla jí zima, měla hlad, bála se bouřek. Jednoho dne dorazila k jezeru. Nemohla ho přeplavat – hladina byla příliš rozlehlá. Potkala jednoho malíře – krajináře na loďce, který ji nakrmil. Velikost vodní plochy postupně přešla v řeku a Lassie se pokusila ji přeplavat – ovšem strhl ji proud a unášel ji. Pět chlapců na ni z mostu házelo kamení. Potom ji proud konečně zanesl ke břehu. Týden se ukrývala a bojovala se smrtí.

Naštěstí vyhrála. Šla dál a dál. Dostala se do Glasgow, kde ji chytili dva policajti do sítě. Ale jedna hadná bohatá žena je donutila, aby ji pustili. Lassie si poranila nohu. Měla velký hlad. Jednou večer při dešti se zhroutila na cestě před domem, kde bydleli chudí, velmi hodní lidé – Dally a Dan. Vzali si ji do péče a pracně uzdravili. Říkali jí Bonnie. Vždy ve čtyři odpoledne Lassie škrábala na dveře a Dally poznala, že má někam namířeno. Rozloučila se s ní a pustila ji.

Jak ubíhaly dny, Joeovi se pomalu dařilo na Lassii zapomenout. Lassie byla už jen 150 km od Greenall Bridge. Jednoho dne svedla tvrdou bitku s ovčáckým psem, který ji napadl. Ztratila spoustu krve. Pár dní přespala v chlévě, kde měla mléko od hospodyňky. Potom vyrazila opět na cestu. Rány se nehojily. Přesto postupovala v únorových mrazech dál na jih. A pak jednoho časného březnového rána, kdy fičel severák a lilo jako z konve se konečně doplazila po břiše do té pravé ulice, na školní dvůr, lehla si a čekala. Joe nemohl uvěřit vlastním očím. Zvedl Lassii a utíkal s ní domů. Maminka a tatínek věděli, že udělali chybu, když Lassii prodali. Maminka Lassii zabalila do zimníku. Táta rozdrtil dvě drahé pilulky a vpravil je s mlékem Lassii kapátkem do krku. Rodiče se rozhodli, že je Lassie potřebuje a že ji už nedají.

Vévoda z Rudlingu přijel v létě s Priscillou opět na své letní sídlo. Joeovu tátovi dal Hynesovo místo a jeho rodině také domek. Všichni žili už šťastně.