Staroorientální despocie IV
I. CHETITSKÁ ŘÍŠE
– náhorní plošina ve střední části Malé Asie; indoevropský původ; sídlo vládců – Chattušaš
• podle B.Hrozného přišli z anatolských hor, ze stepí severně od Kaspického moře; byli ve styku s Árijci – dobyvateli Indie – podobnost jazyka a mytologie
• podle Bible byl praotcem Chetitů Hat (=Strašný), syn Kanaanův (měli být příbuzní Féničanů)
– v nejstarším období tvořili Chetité v impériu jen menšinu obyvatelstva (v archívu zápisy v 8 různých jazykcích)
– orientace na vojenskou expanzi, spartánský životní styl bez orientálního přepychu
– králové porobených území byli vazaly Chetitů
– pravomoc panovníka zpočátku vázána na 2 pomocné opěrné orgány:
o tulie = rada – členové královské rodiny, rodové šlechty
o pankuš = shromáždění – sbor kmenových stařešinů, pak vojenských velitelů
– později:
o král – neomezený vládce, nejvyšší kněz, soudce, vojevůdce, po smrti prohlášen za boha
o královna – také zasahovala do politických záležitostí
o úředníci a elitní sbory vojska – opora krále
– síla armády spočívala v řadových vojácích = svobodní rolníci a v technice vozatajů na lehkých a dobře ovladatelných vozech tažených koňmi
– obyvatelstvo:
o svobodné – vládnoucí vrstva, rolníci, řemeslníci a obchodníci (odváděli dávky)
o nesvobodné – zajatci (obdělávali panovníkovy a chrámové pozemky)
1. Starochetitské období (1650 – 1450 př.n.l.)
– expanze do Mezopotámie
– r.1594 př.n.l. Muršiliš I. dobyl Babylon, ovládl část Sýrie
– nástupnické spory, nájezdy kočových kmenů – oslabení říše, ztráty dobytých území
2. Novochetitské období (1450 – 1200 př.n.l.)
– nový rozmach říše
– dobyvačná politika:
• vláda nad S Mezopotámie
• zničena říše Mitanni (asi 1350 př.n.l.)
• dobyta oblast Sýrie a Malé Asie (za vlády Šuppilulimaše I. a Muršiliše II.)
• boj s Egyptem o nadvládu nad Sýrií (Chattušil III. X Ramess II.) – asi r.1258 př.n.l. bitva u Kadeše, pak mírová jednání – r.1270 př.n.l. mírová smlouva
– r.1200 př.n.l. zánik říše asi útoky „mořských národů“
– 9.a 8.stol. př.n.l. nadvláda Asýrie – Chetité zřejmě splynuli se syrskými Aramejci
– na troskách rozpadlé říše vznikla Frýgie a Lýdie
Chetitská kultura
– vliv babylonské civilizace (písmo, náboženství, literatura), ale svébytnost
1. písmo
– klínové na hliněných tabulkách
– r.1915 rozluštil Bedřich Hrozný texty v chetitštině
2. literatura
– chetitská verze Eposu o Gigamešovi
– zpracování mezopotámských a sýrských mýtů
3. náboženství
– mnohobožství (asi 100 bohů)
– bohové spojováni s přírodními jevy (Bůh bouře – potřeba vlády)
– bohyně Slunce
– kult býků (oběti) – spojovací článek mezi Chetity a Krétou
4. stavitelství a výtvarné umění
– vyspělé
– zbytky opevněných staveb, měst, paláců, chrámů (Popsaná skála)
– kamenné reliéfy bohů a vládců
• sídelní město Chatuššaš – 2 linie hradeb, věže, uvnitř města pevnosti na nejvyšších místech, chrámový areál, hlavní královská budova obklopena asi 100 budovami (knihovny, sklady, obydlí hodnostářů)
– hrnčířství a šperkařství