TRADICE HISTORICKÉ BELETRIE V ČESKÉ LITERATUŘE
– historická beletrie = umělecké zpracování historických událostí x určitá část vlastní autorskou literární fikcí =>
nelze brát jako realitu
– oblíbené – vlastenecké, návrat k české historii, upevnění národní soudržnosti
– postavy většinou skutečné x části osudů vymyšlené nebo změněné
– většina autorů se snaží čerpat z historických materiálů, snaha o dobové zachycení reality – atmosféra doby
– většinou čerpají z odborných publikací – snaha mít kostru pravdivou x autorsky moderují postavy
– v české literatuře až od humanismu, do té doby pouze literární díla historického charakteru
– nejde o beletrii
– legendy – jsou to životopisné knihy – „Panonské legendy“, „Kristiánova legenda“, „Legenda o sv. Václavovi“, …
– kroniky – Kosmas: „Kronika Česká“, „Dalimilova Kronika“, „Trojánská kronika“ – odborná díla, autoři se drží reality x Dalimilova Kronika – ne zcela objektivní, snaha Jana Lucemburského seznámit se skutečností
– 1. beletristické dílo: Václav Hájek z LIBOČAN: „Kronika Česká“ – nechává se inspirovat Kosmovou kronikou
– původně kališník x konvertoval ke katolictví => nucen přijmout ochranu Rakouské šlechty => zavázán
– české dějiny z hlediska katolíků, bere české báje a pověsti jako historická fakta + tam, kde to není jasné si vymýšlí => nevěrohodné
– oblíbená x nevěrohodná – bere legendy za pravdu tak, aby to zapadlo
– zábavné – humorné komentáře
– vyzdvihuje husitství, používány legendy, vlastenecký a protiněmecký námět
BAROKO
– v oficiální literatuře není – tlak na rekatolizaci => snaha zničit vlastenectví
x neoficiální literatura – na venkově zůstává
– písmáci: „Historie o bratru Janu Palečkovi“, zpracovávání ve formě legend o postavách z Českých dějin („Jan Žižka“) – snaha o udržení vlastenectví