TVOŘENÍ SLOV V ČEŠTINĚ

1) Odvozováním = pomocí předpon a přípon
a) předponami:
– slovotvornými = mění význam slova (např.: dopis – zápis – úpis)
– gramatickými = pouze u sloves, tvoří vidové dvojice (např.: pozorovat – zpozorovat)

b) příponami: ke slovu, přípony mají různé hláskové varianty, mohou měnit slovní druh
– slovotvornými: učit – učitel => sloveso na podstatné jméno
– gramatickými = všechny ostatní přípony (např. přípony při stupňování přídavných jmen 1. – 2. stupeň)
– u slov pak rozlišujeme kořen, předpony, přípony, koncovky a kmen (celé slovo bez koncovky)

2) Skládáním = ze dvou kořenů a kombinací předpon, přípon a koncovkou vznikají:
a) složeniny vlastní (pravé) = pokud takové slovo nerozdělíme na kořeny, nemohou existovat samostatně, je nutné je upravit
– jako spojovník kořenů se používají samohlásky o, e, i

b) nevlastní (nepravé) složeniny = tzv. spřežky
– dají se rozdělit na dvě samostatná slova bez další úpravy (např. sebe/kritika), jen změníme jejich pořadí

c) hybridní složeniny = takové, kde jeden kořen je české slovo a druhý cizí slovo (např. elektro/přístroj)
– také u nich určujeme předponu, příponu, kořen, koncovku

3) Zkracováním = vznikají zkratky a zkratková slova
a) zkratky – z prvních písmen několikaslovného názvu, neskloňují se
– např. ODS, ČSSD, …

b) zkratková slova – vznikají z nepravidelného zkracování 1. písmen nebo slabik několikaslovných názvů
– skloňují se
– např. Čedok, -u, -u, -, …
– Spofa, -y, …