VÝVOJ TEORIÍ A NÁZORŮ NA EVOLUCI, DARWINISMUS
Diluvionistická teorie: Robert Hooke. Tato teorie vycházela z biblického tématu o potopě světa – diluvium = potopa. Předpokládala, že život byl opakovaně zničen potopou a znovu stvořen. K těmto předpokladům vedly nálezy zkamenělin, které se vyskytovaly v několika vrstvách.
W. Smith sestavil první stratografickou tabulku organismů v určitých vrstvách. (1790)
Buffon přiznává vliv prostředí na organismy – proměnlivost druhů vlivem prostředí, ale stále popírá historický vývoj a fakt, že se z jednoho druhu mohl vyvinout jiný.
Teorie kataklysmat: G. Cuvier, přední paleontolog 19. století. Neuznával vývoj a proměnu druhů. Předpokládá, že život byl opakovaně zničen katastrofami – kataklysmaty.
Lamarckismus: Lamarck svou teorii opírá o představy, že všechny organismy mají přirozenou schopnost a vůli po pokroku ke složitějším a dokonalejším formám a jednají tak, aby se vyrovnaly s nároky prostředí a přežily jeho změny, že protředí samo změny nevyvolává,vzbuzuje však potřebu změny u orgamismů samých, že nově získané znaky jsou dědičné a přenášejí se na další generace. Lamarckismus tedy zastává názor, že se organismy aktivně přizpůsobují měnícím se podmínkám prostředí. Lamarck popírá samovolné a přirozené vymírání druhů – pouze se přeměňují, ale uznává vyhubení druhů člověkem.
Hillaire – neexistuje postupný vývoj – probíhá v rychlých obdobích – jde ve skocích, které jsou způsobeny vnějšími vlivy a mezi kterými je vždy období stagnace. Uznává již vymírání druhů.
Lyell – postupný vývoj druhů po drobných krocích, žádná zrychlení ve vývoji neexistují
Darwinismus: Charles Darwin (1809 – 1882) byl silně ovlivněn předchozí teorií Lyellovou. Absolovoval cestu kolem světa, na které shromažďoval poznatky, které v roce 1859 shrnul ve své knize O vzniku druhů přírodním výběrem. Podle jeho teorie rozšíření organismů není náhodné, ale zákonité, evoluce je pozorovatelný jev (paleontologický materiál), hlavní jednotkou evoluce je druh a ne organismus, evoluce je založena na čtyřech základních principech – nadprodukce potomstva
variabilita potomstva – potomci nejsou přesnou kopií vých rodičů a liší se i navzájem od sebe
přírodní výběr – dnes selekční tlak – soutěžení o místo na přežití, o zdroj živin, přírodní prostor, boj o získání partnera, přežívají lépe přizpůsobení jedinci, přírodní výběr zvýhodňuje nositele individuálních odchylek, lépe vyvinutých pohlanvích znaků…, potomky plodí hlavně nejlépe přizpůsobení jedinci a tím přenášejí své genetické vlastnosti ve zvýšené míře do dalších generací, původně příliš nepodstatné individuální rozdíly se s odstupem generací zvětšují a přecházejí až v rozdíly druhové
gradualismus – nejslabší místo celé teorie, v dnešní době bývá často napadán a zřejmě je nepravdivý; postupné drobné změny, které vedou ke změně celého druhu, postupné přizpůsobování – rovnoměrný vývoj; v dnešní době nálezy (zkameněliny v různých vrstvách se od sebe podstatně liší) nasvědčují tomu, že vývoj probíhal ve dvou fázích – stabilní ekosystém – druhy jsou přizpůsobené a příliš se nemění, – změna ekosystému – změna nároků prostředí na živé organismy, v rámci variability potomstva přežijí ti, co mají vhodnější znaky – rychlé upevnění nových znaků
Ve své další knize z roku 1871 nazvané Původ člověka a pohlavní výběr potom vysvětlil vznik pohlavních znaků díky sexuálnímu výběru – samice dávají přednost samci s lépe vyvinutými pohlavními znaky. Darwinovo dílo se setkalo i se značným odporem zejména díky vztažení evoluce i na člověka.
Teorie živé planety: J.E.Lovelock vychází z těchto předpokladů – měřítkem pro evoluci je Země, všechny živé organismy mají více či méně podobné nároky na prostředí, organismy mění své fyzikální a chemické prostředí, využívají k růstu každou příležitost, kterou jim poskytne prostředí, druhy, které rychleji rostou vytlačují pomalu rostoucí druhy; domnívá se, že je třeba život přijmout jako globální skutečnost
