ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA, VÝSLOVNOSTNÍ STYLY

Zvuková stránka jazyka: zkoumá ji věda fonetika a fonologie (o tom jak a kde zvuk při řeči vzniká) – zabývá se
složkami mluvení = dýchání – tvorbou lidského hlasu pomocí hlasivek a mluvidel (mluvidla = hlasivky, hltan a resonanční dutiny) – artikulací (výslovností)
a) základní prostředky zvukové stránky věty:
1) melodie = změna výšky hlasu podle druhu věty
– klesavá melodie = věta oznamovací, žádací, otázka doplňovací
– stoupavá melodie = věta tázací

2) pauza = dělí delší a složitější věty na kratší zvukové nebo významové celky => vzniká frázování = větné úseky pomáhající pochopit obsah

3) větný přízvuk = na některém slově ve větě (v klidných větách na konci, ve vzrušených větách na začátku) x x nebo na kterémkoliv slově – při důrazu

4) zabarvení hlasu

5) tempo řeči

b) výslovnost = ovlivňuje sdělnost textu, psaná podoba se ale liší od mluvené => dochází nebo může docházet ke zkreslení:
– u samohlásek = nutnost dodržet délku samohlásek – zkracování působí nedbale (půjdu – pudu)
– prodlužování působí vulgárně (pivo – pívo)
– u souhlásek
– spodoba znělosti (asimilace) = mění se výslovnost při setkání hlásky znělé a neznělé – obě se pak vyslovují
– zněle: sbor – zbor

– nezněle: zpěv – spjev

– znělost / neznělost výslovnosti se řídí podle druhé souhlásky

– splývání souhlásek = u dvou stejných sousedních souhlásek (vinný, rozzlobit, …) x nesplývají tam, kde hlásky rozlišují význam slov (raci x racci)
– vypouštění souhlásek = u obtížných jazykových skupin (jsou, jablka) nebo v nedbalé výslovnosti

c) výslovnostní styly:
1. pečlivá, slavnostní výslovnost = slavnostní projevy, umělecký přednes, ztížené akustické podmínky

2. neutrální, základní = ve veřejných mluvených projevech, dochází k určitému zkreslení (TV, rozhlas, škola)

3. běžná, hovorová = v denním styku, velká nepřesnost ve výslovnosti

4. nedbalá, nespisovná = většinou záměrná (= postoj lidí), může vést ke změně významu (např. u adolescentů)