JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY V UMĚLECKÉM STYLU

Umělecký styl = poezie, próza, drama – forma mluvená nebo psaná
Jazykové prostředky = záleží na době vzniku díla a na autorovi
– jsou to všechny vrstvy češtiny, ale méně nespisovná čeština (obecná, dialekt, slang), expresivní a vulgární výrazy,
nejvíce se používají citově zabarvená slova, knižní výrazy, poetismy + tropy

TROPY
= obrazná pojmenování
– metafory – přenesení významu mnohoznačného slova na základě vnější podobnosti (např. kapky rosy = slzy)
– personifikace – zživotnění, je to druh metafory, znamená přenášení vlastností lidí na věci nebo na zvířata (hlavně schopnosti něco dělat – např. slunce se usmívá, …)
– metonymie – přenášení významu na základě vnitřních souvislostí dvou věcí
– synekdocha – druh metonymie, záměna části za celek (např. nepřišla ani noha)
– perifráze – opis, nepojmenováváme věc přímo, ale prostřednictvím pojmenování hlavních vlastností či vzhledu (např. přístroj Celsiův = teploměr)
– epiteton – básnický přívlastek, pojmenovává vlastnost primárně obsaženou ve jménu, bývá zbytečný – zdůrazňuje onu vlastnost (bílý sníh, šedý vlk, …)
– přirovnání – pomocí jako, …
– euferismus – zjemnění nepříjemné věci formou opisu (např. až odejdu = až umřu)
– dysfemismus – záměrné zhrubění, neutrální věc řekneme hrubě až vulgárně (např. až chcípne = až umře)
– oxymoron – záměrné nelogické spojení dvou slov, jejichž významy se vylučují, má zdůraznit vlastnost (např. živá mrtvola)
– ironie – užití slova v opačném významu větné prostředky

ODCHYLKY
– od větné skladby (hlavně u prózy)
– anakolut – vyšinutí z větné stavby mísením dvou vazeb
– elipsa – výpustka, vypuštění důležité části textu, většinou přísudku (např. my o vlku a vlk za dveřmi – chybí přísudek je)
– aposiopese – neukončená výpověď, značí se „…“, má přinutit k úvaze
– vytčený nebo samostatný větný člen – k zdůraznění, oddělují se čárkou před větou

FIGURY
– vznikají opakováním slov, užívají se v próze i poezii
– epizeuxis – opakování jednoho slova těsně za sebou (např. jede, jede z lesa pán)
– anafora – opakování jednoho slova na začátku veršů nebo vět
– epifora – opakovaní slova na konci veršů nebo vět
– epanastrofa – opakování jednoho slova na konci jednoho a začátku druhého verše

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY
– eufonie – libozvuk (založen na hromadění samohlásek ve verši nebo větě)
– kakofonie – nelibozvuk (hromadění sykavek)
– paronomázie – hromadění slov se stejným kořenem slova