Alternativní školy (např. daltonský plán, waldorfská škola, montessoriovská škola)

Alternativní škola“
– je významově různorodý pojem. Alternativní škola je jakákoliv škola – bez ohledu na zřizovatele, tj. škola nestátní i státní – která se určitou pedagogickou a didaktickou specifičností odlišuje od standardních, běžných škol svého druhu.
– ve světě se vyvinulo velké množství typů alternativních škol. Některé jsou jen soukromé, resp. Neveřejné, jiné se uplatňují jak v sektoru státního (veřejného) školství, tak ve školství soukromém.

Typologie alternativních škol podle Průchy, 2004:
1. klasické reformní školy
2. církevní (konfesní) školy
3. moderní alternativní školy

Klasické reformní školy

Waldorfská škola

– patrně nejznámější typ reformní školy u nás. K seznámení přispěly četné informace, které byly v naší pedagogické literatuře publikovány po roce 1989.
– zakladatelem školy waldorfského typu byl rakouský filozof a pedagog Rudolf Steiner, který vytvořil filozoficko-pedagogickou soustavu o výchově člověka. Tato jeho koncepce je nazývána antroposofie. Praktického využití došla tato teorie v podobě alternativní školy, která byla otevřena v obci Waldorf u Stuttgartu v roce 1919. Školy tohoto typu se postupně rozšiřovaly nejprve v Německu a posléze i v jiných zemích západní Evropy, v USA, Kanadě, Austrálii.
– Z hlediska pedagogické a didaktické koncepce lze waldorfskou školu stručně charakterizovat následovně:

Waldorfská škola je alternativní nestátní škola se soukromým zřizovatelem. Rodiče platí školné. V ČR mají waldorfské školy postavení státem uznávaných experimentálních škol.

plně organizovaná waldorfská škola je dvanáctiletou školou integrovaného typu. Základní stupeň tvoří 1.-8. ročník, vyšší stupeň 9.-12. ročník. Volnou součástí waldorfského systému jsou i mateřské školy.

– výchova a vzdělávání ve waldorfské škole je plně podřízena tomu, aby podněcovala a rozvíjela aktivitu dítěte, jeho zájmy a potřeby. K tomu je přizpůsobena i didaktická organizace výuky:

– Obsah vzdělávání je rozdělen časově do určitých bloků (tzv. epoch), v nichž se žáci zabývají soustavně po určitou dobu týmiž předměty. Důraz je kladen (kromě teoretických předmětů) na esteticko-výchovné a pracovní předměty i na cizí jazyky.
– Žáci nejsou hodnoceni známkami, ale jejich výkony se oceňují charakteristikami, zahrnujícími u doporučení pro další rozvoj žáka.

– Učitelé waldorfských škol jsou „svobodní“ v tom smyslu, že nejsou vázáni osnovami tradičního typu a plánují výuku ve spolupráci s žáky, částečně i s rodiči. Namísto soutěživosti se mezi žáky mají uplatňovat principy harmonické spolupráce a sociálního partnerství. Značný vliv ve waldorfské škole se přisuzuje náboženské výchově v duchu křesťanské morálky.
– Waldorfské školy jsou i netradičně zřízeny. Za vedení školy neodpovídá ředitel, ale celý učitelský sbor v těsné spolupráci se sdružením rodičů, učitelů a přátel waldorfského hnutí v daném místě. Waldorfské školy jsou soukromými školami v tom smyslu, že rodiče žáků platí určité školné, ovšem část rozpočtu těchto škol je hrazena ze státních či jiných zdrojů.

– waldorfská škola je zřejmě nejrozšířenější typ alternativní školy. Existuje téměř ve všech západoevropských zemích, nejvíce je jich v Německu. V ČR bylo v roce 2004 7 základních waldorfských škol (Praha, Semily, Písek, Příbram, Ostrava) a několik škol mateřských.
– Waldorfské školy u nás propaguje Antroposofická společnost a České sdružení pro waldorfskou pedagogiku, které spolupracují s mezinárodní organizací Evropské fórum pro svobodu ve vzdělávání.
– Od roku 1996 pracují základní školy tohoto typu u nás jakožto experimentálně ověřující, na základě programu Waldorfská škola schváleného MŠMT ČR. Dostávají tak tytéž finanční příspěvky jako státní školy.