8. Žák v procesu učení (styly učení, práce s chybou, faktory ovlivňující školní úspěšnost a neúspěch). Práce učitele s nadanými žáky.

Podmínky pro efektivní učení.

Žák
Osobnost = určitý člověk, individuum odlišné od ostatních ve vlastnostech, zkušenostech, životním běhu atd.

Učitel se většinou začíná více zabývat žákem teprve tehdy, když se žák nechová tak, jak by měl, resp. jak by si učitel představoval. U takového „problémového“ žáka se pak většinou učitel začne zamýšlet nad jeho osobností, jeho sociálním postavením ve třídě, nad podmínkami rodinného prostředí apod.

Styly učení žáků

Styl = individuálně odlišný a vnitřně jednotný způsob výběru a kombinování dílčích prvků i postupů.
Styly učení = postupy při učení, které jedinec v daném období preferuje; postupy, které jsou svébytné svou orientovaností, motivovaností, strukturou, posloupností, hloubkou …

1. povrchový – absolvovat daný předmět, vyhnout se neúspěchu, splnit požadavky reprodukováním učiva
2. hloubkový – zájem o učivo, o obor; důležitost pro budoucí profesi, skutečně porozumět učivu
3. strategický (utilitární) – získat co nejlepší známky, soutěžit s ostatními, uspět jakýmkoli způsobem

Učitel by měl přizpůsobit své vzdělávací a výchovné postupy žákům, předejde tak nedorozuměním a konfliktům, které mohou vzniknout.

Typologie žáků podle smyslového vnímání

1. vizuál – vnímá očima, má rád schémata, barevné podtrhávání, často mluví o tom, co „vidí“, jak si něco „představuje“ …
2. auditiv – vnímá sluchem, většinu toho, co učitel řekne, si zapamatuje, aniž by si musel psát učitelův výklad slovo od slova, vnímá barvu, dynamiku, rychlost řeči, často mluví o tom, co „slyšel“, jak něco „zní“ …
3. kinestet – vnímá zážitky, prožitky, pocity, emoce, často mluví o tom, že to byl „super zážitek“, „to se musí zažít“ …