Haló-efekt. , Stereotypizace.

Haló-efekt. , Stereotypizace.

– Haló-efekt.
Tímto termínem se označuje inertní působení prvního dojmu, který jsme si učinili o jedinci na podkladě jednoho jeho projevu. Ten mohl být náhodný, daný spíše situací než trvalými vlastnostmi člověka. Bohužel, první dojem často ovlivňuje posuzování a interpretování následujících zkušeností s příslušnou osobou – příznivý dojem podporuje zdůraznění kladných vlastností té osoby, nepříznivý dojem má opačné účinky. Je tedy žádoucí kritičnost nejen k názorům druhých, ale i k vlastním názorům, které si o lidech tvoříme na podkladě dosavadních poznatků. Mohli jsme se mýlit, projevy posuzovaného jedince mohly být náhodné, pro něj atypické, navíc posuzovaná osoba se může měnit v průběhu času. To platí zvláště o posuzování mladistvých, žáků v stadiích prudkého vývoje v pubertě a adolescenci.

– Haló-efekt.
Tímto termínem se označuje inertní působení prvního dojmu, který jsme si učinili o jedinci na podkladě jednoho jeho projevu. Ten mohl být náhodný, daný spíše situací než trvalými vlastnostmi člověka. Bohužel, první dojem často ovlivňuje posuzování a interpretování následujících zkušeností s příslušnou osobou – příznivý dojem podporuje zdůraznění kladných vlastností té osoby, nepříznivý dojem má opačné účinky. Je tedy žádoucí kritičnost nejen k názorům druhých, ale i k vlastním názorům, které si o lidech tvoříme na podkladě dosavadních poznatků. Mohli jsme se mýlit, projevy posuzovaného jedince mohly být náhodné, pro něj atypické, navíc posuzovaná osoba se může měnit v průběhu času. To platí zvláště o posuzování mladistvých, žáků v stadiích prudkého vývoje v pubertě a adolescenci.

– Stereotypizace.
Učitel na druhém stupni základní školy a na střední škole pracuje v mnoha případech ve větším počtu tříd a s tak velkým počtem žáků, že je obtížné, popřípadě přímo nemožné, aby každého z nich důkladně poznal. Tak tomu bývá i v jiných oblastech práce s lidmi. Pracovníci praxe si v takových případech pomáhají mezi jiným tím, že si zařazují každého jednotlivce do některého z několika schémat (typů), se kterými se dosud často setkávali. Takový postup někdy relativně odpovídá skutečnosti, jindy však vede k přehlížení důležitých individuálních rozdílů, jimiž se jedinci liší od schématu či typu. Je možno zařazovat si pro sebe žáky do skupin podle prospěchu, nadání, svědomitosti, temperamentu, rodinných podmínek aj., ale zároveň si všímáme i individuálních odchylek od schématu či typu. Žák zařazený do určité kategorie může překvapit odlišným výkonem či chováním.