Rostlina, její složení a orgány, růstové a vývojové stádia

Botanika rostliny
– mnoho buněčné organismy v nichž každá buňka vykonává určitou funkci
Složení:
– každý orgán se skládá z pletiva / krycí, vodíková …/
– pletiva se skládají z buněk
– buňky se skládají z jednotlivých částí

Rostlinná buňka – je základní stavební a funkční jednotka všech organismů
Složení – živá část , neživá část
Živé části – které vyplňují celý obsah buňky nazýváme protoplazmou.
protoplazma se skládá – cytoplazmou, buněčné jádro, jadérko, plasticity, mitochondrie
CYTOPLAZMA – vyplňuje prostor mezi buněčnou stěnou a buň. jádrem, je polotekutá
JÁDRO – nejdůležitější část obsahuje nukleové kyseliny má úlohu při dělení buněk, přenášení
dědičnosti, rozmnožování jedince. Není v živočišné buňce
PLASTICIDY – jsou největší složky buňky místo fotosyntézy
rozlišujeme : a) chloroplasty – obsahují chlorofyl – zelené části rostlin. Při stárnutí listů, stonků a
plodů se rozkládají a mění chromoplasty / mohou být červené, žluté /
b) leukoplasty / bezbarvé, hlízy, kedlubny/ – jsou v buňkách bez chlorofylu-bezbarvé
MITOCHONDRIE – drobná živá těliska v cytoplazmě, mají funkci,při přeměně energie v buňce
při dýchání

Neživé části:
BUNĚČNÁ STĚNA – zpevňuje buňku, zvyšuje odolnost proti vnějším vlivům, propustná pro všechny
roztoky
VAKUOLY – jsou dutiny vyplněné buněčnou šťávou, která způsobuje napětí – turgor buněk.
Jsou v nich odpadní zásobní látky, jako např. kyseliny, barviva
JINÉ ÚTVARY – různé krystalky

Pletiva a jejich soustavy
Pletiva – soubory živ. buněk, které vykonávají určitou funkci a rozeznáváme jednotlivé soustavy:
a) Pletiva krycí – chrání rostlinné tělo před škodlivými vlivy. Zprostředkovává výměnu látek s vnějš.
prostředí. Jsou chráněny nadzemními orgány a soustavou se ozn. Jako POKOŽKA
pokožka – průduchy – otvory na spodní straně listu
– svěrací buňky
– při dostatku vody se otvírají při nedostatku zavírají
– vzniká CO2 a O
– chlupy / trichony / – vznikají z jedné pokožkové buňky
– žáhavé / kopřiva/
– krycí

b) Pletiva vodivá – přepravují látky ve formě vodných roztoků z jednoho místa na jiné
Asimilační proud – od listů do stonku a kořene
Transpirační proud – cévy a cévnice vedou roztoky od kořenů po listy, zdola nahoru

c) Základní pletiva – vyplňují prostory mezi krycími a vodivými pletivy, dochází v nich k fotosyntéze

d) Dělivá pletiva – zajišťuje růst rostliny dělením buněk, nacházejí se u mladých rostlin na
vegetativních vrcholech, trávy a obiloviny je mají v kolíncích, proto dochází k
jejich rychlému růstu

Rostlinné orgány
Kořen – je podzemní orgán
– přijímá živiny a vodu
– upevňuje rostlinu v půdě
– ukládá organické látky
Tvary – vřetenovitý – řepka olejka
svazčitý – obiloviny
řepovitý – řepa

Složení kořene:
1. vrchol ( kořenová čepička ) dělivá pletiva
2. vodivá pletiva – uprostřed kořene
3. trvalá pletiva – na povrchu kořene
Rozlišujeme:
a) kořen hlavní ( rozvětvení kořenů hlavních)
b) kořen postranní ( rozvětvení kořenů hlavních )
c) kořenové vlášení – příjem vody a živin z půdy, probíhá v něm osmóza a difúze
– se transpiračním proudem dostává voda a živiny do listů.
– nachází se na nejmladších kořenech, žijí krátký čas
d) adventní – vyrůstají z různých orgánů

Příjem živin kořene:
je složitý proces, přijímají se ve formě iontu
Průběh – výměnou na povrchu buněk /kationty a anionty /
– pronikáním živin do cytoplazmy a vakuoly / živiny se přijímají pomoci nosičů /
Hovoříme o tzv
1/ osmóza pronikání 1átek přes polopropustnou membránu a tou pronikají roztoky
nižší koncentrace do roztoků o vyšší koncentraci
2/ difúze je pronikání látek přes propustnou membránu
Všechny kořeny se označují jako kořenová soustava.
Kořenová soustava – prokypřuje půdu, po odumření se stává zdrojem organických látek při
tvorbě humusu. Nejbohatší koř.sys. mají jeteloviny a trávy.

Stonek – fotosyntéza, dýchání, listová nervatura, chlupy
– je založen pod zemí v části hypokotyl. Při klíčení vyrůstá ze zárodečného pupenu nad děložní
část stonku označována jako epikotyl ( nad zemí )
– nese listy a květy vede vodu a živiny z kořenů do listů, květů a naopak, ukládají se vněm
zásobní látky.
– složen z dělivého pletiva, které je vzrostném vrcholu a rozvětvuje se v povrchových pletivech v úžlabí listů.
– povrch stonku pokrývá pokožka (epidermis), popř. s chlupy nebo krytá kutikulou.
– pod pokožkou je několikavrstevná primární kůra ( cortex) a uvnitř je střední válec ( stélé )
Rozlišujeme :
a, lodyha ( šťavnatý stonek nese listy a květy )
b, stvol ( bezlistý stonek zakončeným květem )
c, stéblo (trávy, dutý stonek )

Stonek může být: přímý, vystoupavý, poléhavý, plazivý, ovíjivý nebo popínavý.
Rozmnožování orgánu: šlahouny – jahodníku
úponky – vinná réva
Význam: hlavní produkt – pícniny ( krmení) len, konopí, výroba textilií, výroba hnojiva
vedlejší produkt – olejniny, obiloviny – dodávaní org. látek do půdy

List
– probíhá v něm fotosyntéza a dýchání, transpirace vedení a uvolnění přebytečné vody
Složení listů – řapík, listová čepel, listová nervatura ( žilnatina )
Tvar listů – různé, úzké, dlouhé (obiloviny) lichozpeřené
Listy dělíme na 3funkce:
a) asimilace
b) dýchání
c) transpirace

Asimilace – je při fotosyntéze, přijímají oxid uhličitý a vodu, poutají sluneční energii v procesu reakcí
uvolňují kyslík a vytvářejí cukr
Dýchání – postupně se rozkládají orgány na oxid uhličitý a vodu. Tím rostlina získává energii pro
vlastní životní procesy
Transpirace – uvolňují se listy ve formě přebytečné vody, jejíž pomocí se cévami dopravily
anorganické látky na tvorbu složitých organických látek

List. nervatura ( žilnatina ) – jsou vlastně cévni svazky, které převádějí vodu, miner. látky a odvádějí asimiláty z celého listového pletiva
Houbový parenchym – v němž probíhají nejdůležitější fáze asimilace, obsahují velké množství
chloroplastů a listovou zeleň (chlorofyl)
Průduchy – reagují vodu v listech a nevstup vzduchu ( oxid uhličitý )

Stavba asimilačních listů: čepel, řapík, někdy i palisty nebo pochva
Podle stavby čepele: jednoduché ( dub)
složené ( jasan ) – zpeřené ( lichozpeřené – jasan, sudozpeřené u dřezovce)
dvakrát zpeřené
dlanitě složené ( u jetele, jírovce )
Okraj listové čepele: celistvý, pilovitý, zubatý, vroubkovaný, laločnatý

Květ – pohlavní rozmnožování
Složení – stopka, květní lůžko, kališní list, korunní lístky, tyčinky, pestíky
Rozlišujeme – oboupohlavní
– jednopohlavní
Rostliny – jednodomé
– dvoudomé
Soubory květů se označují jako květenství.

Plod – vzniká z oplozeného pestíku
Nejdůležitější části semen : klíček – zárodek nové rostliny
bílek (endosperm) -zásobuje v prvních dnech po klíčení nový zárodek,
Semeno a plod: – klíček – zárodek nové rostliny
– oplodí + semeno

Obalová vrstva
Plod: plodí ( povrchový obal s vlastního semene)
Druhy:
a) suché – obilka ( obilniny)
– lusk ( luskoviny )
– šešule ( řepka olejka )
– tobolka ( mák,len )
– nažka (slunečnice )
b) dužnaté – citlivá na poškození( sklizeň, třídění, přeprava) u ovoc. stromů – malvice,peckovice

Růst a růstové fáze
Růst je zvětšování hmoty živého org., jedná se o kvantitativní / určité / množství
Vývin souhrn změn a dějů, které probíhají v živém org. a je to znak kvalitativní
Růst a vývin nelze vrátit zpět – nelze od sebe časově oddělovat

Růst má 3 fáze:
1, zárodečná – je tvořena dělením buněk, vytváří se dělivé pletivo, jako základ budouc.rostl.org.
2, prodlužovací – projevuje se prosloužením buněk zvětšováním se pletiv
3, rozlišovací – řádně rozlišujeme jednotlivé rostlinné orgány

Vývin
Rostlina může přejít z jednoho stádia do druhého za určitých podmínek prostředí.
1. Tepelné stádium – je po vyklíčení semene, kdy mladá rostlina potřebuje nižší teploty, aby se mohla
vyvíjet a vytvořit semeno.Obvykle trvají 7-1 dní a to u jarních plodů jařiny,
u ozimých plodin 60 dnů
2. Světelné stádium – nastupuje po tepelném stádiu. Každá rostlina vyžaduje určitou délku doby osvětlení. Pokud ji nemají, nevytvoří se květy. Podle délky osvětlení
rozdělujeme rostliny na dlouhodenní, krátkodenní a neutrální.

Rozmnožování rostlin
Je schopnost rostlin přinášet nové potomstvo, která má vlastnosti obou rodičů. Podle způsobu rozmnožování rozlišujeme:
1. vegetativní / nepohlavní / z některých veget. části rodičovské rostliny / kořen,cibule, list, stonek/
2. pohlavní rozmnož. / generativní / – rozmnož. pomoci semen plodů, nastane po opálení a oplození.
Nejdůležitější části semen je zárodek.
Podle způsobu opálení rozlišujeme:
a) samosprašné – opylují se vlastním pylem, nezáleží na počasí
b) cizosprašné – opylují se pylem cizích květů
rozdělují se : větrosnubné / pomoci větru /
hmyzosnubné / pomoci hmyzu /