Rostlina, její složení a orgány, růstové a vývojové stádia
Botanika rostliny
– mnoho buněčné organismy v nichž každá buňka vykonává určitou funkci
Složení:
– každý orgán se skládá z pletiva / krycí, vodíková …/
– pletiva se skládají z buněk
– buňky se skládají z jednotlivých částí
Rostlinná buňka – je základní stavební a funkční jednotka všech organismů
Složení – živá část , neživá část
Živé části – které vyplňují celý obsah buňky nazýváme protoplazmou.
protoplazma se skládá – cytoplazmou, buněčné jádro, jadérko, plasticity, mitochondrie
CYTOPLAZMA – vyplňuje prostor mezi buněčnou stěnou a buň. jádrem, je polotekutá
JÁDRO – nejdůležitější část obsahuje nukleové kyseliny má úlohu při dělení buněk, přenášení
dědičnosti, rozmnožování jedince. Není v živočišné buňce
PLASTICIDY – jsou největší složky buňky místo fotosyntézy
rozlišujeme : a) chloroplasty – obsahují chlorofyl – zelené části rostlin. Při stárnutí listů, stonků a
plodů se rozkládají a mění chromoplasty / mohou být červené, žluté /
b) leukoplasty / bezbarvé, hlízy, kedlubny/ – jsou v buňkách bez chlorofylu-bezbarvé
MITOCHONDRIE – drobná živá těliska v cytoplazmě, mají funkci,při přeměně energie v buňce
při dýchání
Neživé části:
BUNĚČNÁ STĚNA – zpevňuje buňku, zvyšuje odolnost proti vnějším vlivům, propustná pro všechny
roztoky
VAKUOLY – jsou dutiny vyplněné buněčnou šťávou, která způsobuje napětí – turgor buněk.
Jsou v nich odpadní zásobní látky, jako např. kyseliny, barviva
JINÉ ÚTVARY – různé krystalky
Pletiva a jejich soustavy
Pletiva – soubory živ. buněk, které vykonávají určitou funkci a rozeznáváme jednotlivé soustavy:
a) Pletiva krycí – chrání rostlinné tělo před škodlivými vlivy. Zprostředkovává výměnu látek s vnějš.
prostředí. Jsou chráněny nadzemními orgány a soustavou se ozn. Jako POKOŽKA
pokožka – průduchy – otvory na spodní straně listu
– svěrací buňky
– při dostatku vody se otvírají při nedostatku zavírají
– vzniká CO2 a O
– chlupy / trichony / – vznikají z jedné pokožkové buňky
– žáhavé / kopřiva/
– krycí
b) Pletiva vodivá – přepravují látky ve formě vodných roztoků z jednoho místa na jiné
Asimilační proud – od listů do stonku a kořene
Transpirační proud – cévy a cévnice vedou roztoky od kořenů po listy, zdola nahoru
c) Základní pletiva – vyplňují prostory mezi krycími a vodivými pletivy, dochází v nich k fotosyntéze
d) Dělivá pletiva – zajišťuje růst rostliny dělením buněk, nacházejí se u mladých rostlin na
vegetativních vrcholech, trávy a obiloviny je mají v kolíncích, proto dochází k
jejich rychlému růstu
Rostlinné orgány
Kořen – je podzemní orgán
– přijímá živiny a vodu
– upevňuje rostlinu v půdě
– ukládá organické látky
Tvary – vřetenovitý – řepka olejka
svazčitý – obiloviny
řepovitý – řepa
Složení kořene:
1. vrchol ( kořenová čepička ) dělivá pletiva
2. vodivá pletiva – uprostřed kořene
3. trvalá pletiva – na povrchu kořene
Rozlišujeme:
a) kořen hlavní ( rozvětvení kořenů hlavních)
b) kořen postranní ( rozvětvení kořenů hlavních )
c) kořenové vlášení – příjem vody a živin z půdy, probíhá v něm osmóza a difúze
– se transpiračním proudem dostává voda a živiny do listů.
– nachází se na nejmladších kořenech, žijí krátký čas
d) adventní – vyrůstají z různých orgánů
Příjem živin kořene:
je složitý proces, přijímají se ve formě iontu
Průběh – výměnou na povrchu buněk /kationty a anionty /
– pronikáním živin do cytoplazmy a vakuoly / živiny se přijímají pomoci nosičů /
Hovoříme o tzv
1/ osmóza pronikání 1átek přes polopropustnou membránu a tou pronikají roztoky
nižší koncentrace do roztoků o vyšší koncentraci
2/ difúze je pronikání látek přes propustnou membránu
Všechny kořeny se označují jako kořenová soustava.
Kořenová soustava – prokypřuje půdu, po odumření se stává zdrojem organických látek při
tvorbě humusu. Nejbohatší koř.sys. mají jeteloviny a trávy.
Stonek – fotosyntéza, dýchání, listová nervatura, chlupy
– je založen pod zemí v části hypokotyl. Při klíčení vyrůstá ze zárodečného pupenu nad děložní
část stonku označována jako epikotyl ( nad zemí )
– nese listy a květy vede vodu a živiny z kořenů do listů, květů a naopak, ukládají se vněm
zásobní látky.
– složen z dělivého pletiva, které je vzrostném vrcholu a rozvětvuje se v povrchových pletivech v úžlabí listů.
– povrch stonku pokrývá pokožka (epidermis), popř. s chlupy nebo krytá kutikulou.
– pod pokožkou je několikavrstevná primární kůra ( cortex) a uvnitř je střední válec ( stélé )
Rozlišujeme :
a, lodyha ( šťavnatý stonek nese listy a květy )
b, stvol ( bezlistý stonek zakončeným květem )
c, stéblo (trávy, dutý stonek )
Stonek může být: přímý, vystoupavý, poléhavý, plazivý, ovíjivý nebo popínavý.
Rozmnožování orgánu: šlahouny – jahodníku
úponky – vinná réva
Význam: hlavní produkt – pícniny ( krmení) len, konopí, výroba textilií, výroba hnojiva
vedlejší produkt – olejniny, obiloviny – dodávaní org. látek do půdy
List
– probíhá v něm fotosyntéza a dýchání, transpirace vedení a uvolnění přebytečné vody
Složení listů – řapík, listová čepel, listová nervatura ( žilnatina )
Tvar listů – různé, úzké, dlouhé (obiloviny) lichozpeřené
Listy dělíme na 3funkce:
a) asimilace
b) dýchání
c) transpirace
Asimilace – je při fotosyntéze, přijímají oxid uhličitý a vodu, poutají sluneční energii v procesu reakcí
uvolňují kyslík a vytvářejí cukr
Dýchání – postupně se rozkládají orgány na oxid uhličitý a vodu. Tím rostlina získává energii pro
vlastní životní procesy
Transpirace – uvolňují se listy ve formě přebytečné vody, jejíž pomocí se cévami dopravily
anorganické látky na tvorbu složitých organických látek
List. nervatura ( žilnatina ) – jsou vlastně cévni svazky, které převádějí vodu, miner. látky a odvádějí asimiláty z celého listového pletiva
Houbový parenchym – v němž probíhají nejdůležitější fáze asimilace, obsahují velké množství
chloroplastů a listovou zeleň (chlorofyl)
Průduchy – reagují vodu v listech a nevstup vzduchu ( oxid uhličitý )
Stavba asimilačních listů: čepel, řapík, někdy i palisty nebo pochva
Podle stavby čepele: jednoduché ( dub)
složené ( jasan ) – zpeřené ( lichozpeřené – jasan, sudozpeřené u dřezovce)
dvakrát zpeřené
dlanitě složené ( u jetele, jírovce )
Okraj listové čepele: celistvý, pilovitý, zubatý, vroubkovaný, laločnatý
Květ – pohlavní rozmnožování
Složení – stopka, květní lůžko, kališní list, korunní lístky, tyčinky, pestíky
Rozlišujeme – oboupohlavní
– jednopohlavní
Rostliny – jednodomé
– dvoudomé
Soubory květů se označují jako květenství.
Plod – vzniká z oplozeného pestíku
Nejdůležitější části semen : klíček – zárodek nové rostliny
bílek (endosperm) -zásobuje v prvních dnech po klíčení nový zárodek,
Semeno a plod: – klíček – zárodek nové rostliny
– oplodí + semeno
Obalová vrstva
Plod: plodí ( povrchový obal s vlastního semene)
Druhy:
a) suché – obilka ( obilniny)
– lusk ( luskoviny )
– šešule ( řepka olejka )
– tobolka ( mák,len )
– nažka (slunečnice )
b) dužnaté – citlivá na poškození( sklizeň, třídění, přeprava) u ovoc. stromů – malvice,peckovice
Růst a růstové fáze
Růst je zvětšování hmoty živého org., jedná se o kvantitativní / určité / množství
Vývin souhrn změn a dějů, které probíhají v živém org. a je to znak kvalitativní
Růst a vývin nelze vrátit zpět – nelze od sebe časově oddělovat
Růst má 3 fáze:
1, zárodečná – je tvořena dělením buněk, vytváří se dělivé pletivo, jako základ budouc.rostl.org.
2, prodlužovací – projevuje se prosloužením buněk zvětšováním se pletiv
3, rozlišovací – řádně rozlišujeme jednotlivé rostlinné orgány
Vývin
Rostlina může přejít z jednoho stádia do druhého za určitých podmínek prostředí.
1. Tepelné stádium – je po vyklíčení semene, kdy mladá rostlina potřebuje nižší teploty, aby se mohla
vyvíjet a vytvořit semeno.Obvykle trvají 7-1 dní a to u jarních plodů jařiny,
u ozimých plodin 60 dnů
2. Světelné stádium – nastupuje po tepelném stádiu. Každá rostlina vyžaduje určitou délku doby osvětlení. Pokud ji nemají, nevytvoří se květy. Podle délky osvětlení
rozdělujeme rostliny na dlouhodenní, krátkodenní a neutrální.
Rozmnožování rostlin
Je schopnost rostlin přinášet nové potomstvo, která má vlastnosti obou rodičů. Podle způsobu rozmnožování rozlišujeme:
1. vegetativní / nepohlavní / z některých veget. části rodičovské rostliny / kořen,cibule, list, stonek/
2. pohlavní rozmnož. / generativní / – rozmnož. pomoci semen plodů, nastane po opálení a oplození.
Nejdůležitější části semen je zárodek.
Podle způsobu opálení rozlišujeme:
a) samosprašné – opylují se vlastním pylem, nezáleží na počasí
b) cizosprašné – opylují se pylem cizích květů
rozdělují se : větrosnubné / pomoci větru /
hmyzosnubné / pomoci hmyzu /
Mě docela ve škole potrápili ještě na nějakých dalších věcech toho nepohl. rozmnožování. Museli jsme ještě vedět, že se těm rostlinám vytvářejí teda ty zvláštní nepohl. rozm. orgány a ty jsou např. jahodník nebo netřesk vyhánějí v létě z paždí listům který jsou kusek u země, šlahouny, které v určité vzdálenosti od mateřské rostliny zapustí do pudy a v místě zakořenění vyrůstají dceřiné rostliny. Další rostliny se rozmnožují oddenky (kosatec, pýr, hlízami (brambory, jiřiny), cibulemi (česnek, lilie).
Jsem dobrej, ještě si to pamatuju…
Super, je to rozhodně přehlednější než můj sešit. Ale až budu chodit do vyšších ročníků tak mi to už asi nepomůže (jsem na začátku primy).