13a): Hodiny – vývoj, druhy / 13b): Pouzdra hodinářských strojů – materiály, zpracování

Hodiny
Život bez času na mobilních telefonech,na monitorech počítačů,na nástěnných hodinách,na budících si dnes nedokážeme vůbec představit

Počátek měření času
-první pokusy o měření času spadají do 10. tisíciletí př.n.l.
-je prokázáno že v nejstarších civilizacích byly na pyramidních stavbách umísťovány jakési astronomické observatoře
-díky jim byla s různou mírou přesnosti měřena délka slunečního roku,a tak 3000 př.n.l. existovali sluneční hodiny
-1400 let př.n.l. vodní hodiny pak ohňové a nakonec přesýpací
-přesýpací hodiny sloužily dokonce raného novověku,kdy se začaly v 16. a 17. stol ve velkém nahrazovat mechanické hodiny

První hodiny
-prvními mechanickými hodinami byly věžní hodiny
-vznikaly v Evropě ve 13.stol.

Hodiny dle umístění a použití
-Věžní hodiny:dřevěný věžní stroj kostelních hodin ze Žiliny u Nového Jičína ze 17.stol.

-Orloje: obdiv vzbudí ve výstavbě,jednoduchý nástěnný orloj s ukazateli kalendářních dnů a fází měsíce a tzv. piaristický orloj z Příbora z 19.stol.

-Nástěnné hodiny:rámové(zlacené hodiny s dvojím bitím a zvonkohrou z Nového Jičína),nebo obrazové (přímo zasazené do obrazu),pilové a kartelové

-Stolní hodiny:sloupkové,figurální,portální i skříňové různých velikostí,pendlovky

-přízední hodiny k pověšení nebo postavení u zdi:kukačky.švarcvaldky,pendlovky

-kapesní hodiny: zlacené i bohatě zdobené emailem,také stolní budíky a letecké hodiny

Hodiny podle období vzniku (slohu)
-svou zdobností zaujmou barokní hodiny (krbové hodiny pendule francouzského typu bohatě zdobené ve stylu 18.stol. a stolní skříňové hodiny výrobce F. Hölzela z Olomouce z doby kolem roku 1750)
-empírové (s bronzovými tepanými štítky včetně pohybujících se heroů ze Slavkova u Brna
-biedermeirové (obrazové s původním zvonkohrou a hracími automaty)
-novobarokní,novoklasicistní (vyřezávané zlacené figurální s příběhem záchrany princezny Andromedy hrdinou Perseem na koni Pegasu před drakem z 19.stol. z Nového Jičína) a novorenesanční
-ty nejnovější hodiny nám připomenou domácnosti našich prababiček

Hodiny podle pohonu
-pilové hodiny pohybující se vlastní vahou na pilovém hřebenu
-hodiny caplovky s malým kyvadélkem pře vlastním ciferníkem
-strojky s mechanickým pohonem s oscilátorem(věžní hodiny)
-hodiny na pérový pohon.tzv. nepokoj (většina hodin,včetně kapesních)
-kyvadlový pohon (orloje.pendlovky)
-pohon způsobený závažím(švarclovky,kukačky)
-na elektrický pohon (elektrické hodiny,budíky)

Zajímavost
-ještě v 15.stol. vykazovaly mechanické hodiny (na rozdíl od přesýpacích) chybu 15 až 20 minut
-přesto se stalo 15.stol. rozmachu hodin
-teprve později vynalezený nový mechanizmus kyvadlových hodin snížil nepřesnost na pouhých 10 vteřin
-další převratný vynález-pohon s pružinkou v 2.pol. 19 stol.-vedl ke zmenšování hodin

Pouzdra hodinářských strojů materiály,zpracování
Materiál: Na výrobu vlastního strojku se používalo železo, barevné kovy (mosaz) se uplatnily na pouzdrech a skřínkách malých strojků. Pérka v přenosných hodinách bývala z oceli.

Hodinky: Materiály pro výrobu pouzder hodinek jsou různé. Hodinky se dají vyrobit z materiálů, jako jsou plasty, kaučuk, nerez, obecné kovy, mosaz, pozlacené kovy.

Mosaz
Mosazná pouzdra se pouzdra se používají na drtivou většinu celosvětové nebo spíše asijské produkce náramkových hodinek. Mosaz je materiál, který díky své náchylnosti k oxydaci vyžaduje povrchovou úpravu pokovením, ať už se jedná o zlacení, niklování, chromování nebo rhodiování. Právě u těchto typů pouzder vzniká největší problém s otěrem, či odprýsknutím nejnamáhanějších ploch. Existují i jiné metody povrchové úpravy, které imitují zlacení a přitom neviděly zlato ani z rychlíku.

Pokovování ocele není tak snadné, a proto se také nepoužívá tak často. Pokud je potřeba vytvořit efekt zlaté povrchové úpravy, dělá se tak metodou nitridace, která umožňuje si i hrát s odstínem výsledné povrchové úpravy. U takových hodinek pozor, s největší pravděpodobností budou prodejním personálem nabízeny jako zlacené, a přitom rovněž nikdy neviděly mikron zlata ani na dálku.

Na druhou stranu není takový problém leštění nerezových pouzder do vysokého “zrcadlového” lesku. Alespoň některé luxusní hodinky značky PRIM jsou takto povrchově upraveny a hodnocení kvality, ze strany německých a švýcarských hodinářů, kterým dodáváme hodinková pouzdra, je velmi vysoké. (napsal čtenář Prim)

Plasty
Plast se používá prakticky jen na nejlevnější hodinky. Plast byl něco ušlechtilého a pro designery zajímavého někdy v osmdesátých letech, dneska je to aušus, póvl. Někdy se jej snaží prosadit na nejlevnější sportovní hodinky, kde vytváří obrovské G-Shock ochrany proti nárazu. Hm…
Plast má kromě ceny jediné dvě výhody: nízká váha a prakticky libovolná barvitelnost. U hodinek jsou obě výhody sporné, takže se plastu na hodin-kách vyhněte. Zajímavou výjimkou je Swatch a jeho Diaphane, tedy spojení kovu a průhledného plastu. Vypadá to zajímavě, ale jinak taky nic moc. Což nic nemění na tom, že tenhle model mám

Ocel
Když ocel, tak jedině ušlechtilá, tedy s příměsemi, jež zabrání její korozi. Také ji označujeme jako nerez. Výhodou je jednak cena, jednak odolnost tohoto materiálu, nevýhodou je, že ocel nelze tak dobře vyleštit. Povrchová úprava tedy spočívá v kartáčování, kdy ocel je leštěna kartáči a je to na ní vidět, není dokonale hladká.

Druhým způsobem je pokovení jiným kovem, například pochromování, nikl (pozor alergici!) nebo v lepším případě pokovení drahým kovem jako je zlato nebo platina. Povrch pak vypadá stejně, jako u tohoto kovu, je tedy lesklý. Své mouchy metoda pokovení má (v závislosti na tom, jakou konkrétní metodu použijete) v tom, že nanesený kov se může začít odlupovat. V horším případě sám, v případě lepším až když mu pomůže mechanické poško-zení otěrem, nárazem atd. Pak smůla a hodinky nic nezachrání, navždy budou už vypadat divně.

Ocel lze barvit nanesením barvy – na rozdíl od plastu ta barva může oprýskat či se setřít. Proto se také pokovení či barvení používá u nejlepších hodinek zřídka. Pokud výrobci představují své lepší hodinky v oceli, neprovádějí na ní povrchové úpravy, které se snadno poškodí, jenže to neplatí obecně – někteří si zase na takových experimentech zakládají. Pokud dobrý výrobce chce, aby jeho hodinky vypadaly jako z platiny, jednoduše je udělá z platiny a nesnaží se pokovovat ocel.

Drahé kovy
Pro nejlepší a nejdražší hodinky se pro své zvláštní vlastnosti používají drahé kovy a to zejména


Stříbro ani tak v oblibě není, zlato se většinou používá v modifikacích bílé zlato, žluté nebo růžové v ryzosti většinou do osmnácti karátů. Ryzejší zlato je již příliš měkké. Nejvhodnější je samozřejmě platina v ryzosti 950 karátů (kdy 1000 karátů je ryzí platina, u 950 karátů dělá 50 dílků většinou ruthe-nium), právě pro svoji tvrdost a nádherný lesk. Někteří výrobci, aby odlišili drahou platinu od levnějšího bílého zlata, vsazují do platinových hodinek malý diamant.

Titan a keramika
Někteří výrobci experimentují s dalšími materiály, zejména s titanem, velmi tvrdým a odolným kovem. Ten se používá hlavně pro sportovní modely. Například Rado zase používá keramiku, o které tvrdí, že je nepoškrábatelná. Nemám Rado hodinky, takže nemohu říci, zda tomu tak opravdu je.

V menší míře se používá hliník (spíše pro levné modely, je dost měkký), paladium nebo rhodium (pro některé části, už to není nic levného).