ANTICKÁ A ŘECKÁ LITERATURA
ANTICKÁ LITERATURA (8. st. př. l. – 5. st. n. l.)
– antická kultura: Staré Řecko, Římská říše
– Řekové – výhodná zeměpisná poloha – na rozhraní egyptské, mezopotámské a staroegyptské literatury x Římané  si  Řeky podmanili => přebírají písmo
=> řecké písmo se rozšířilo do střední a západní Evropy – literatura se stala zprostředkovatelem mezi řeckou a  západoevropskou vzdělaností
ŘECKÁ LITERATURA (8. – 1. st. př. l.)
I. OBDOBÍ ARCHAICKÉ – do 7. st. př. l.
– v temném období, prehistorická ( v ústním podání) literatura, kterou tradovali AIDDOVÉ za doprovodu lyry
. z jejich písní vznikla lyrická epika
1) Epika
a) MYTOLOGIE – vystupují bozi, polobozi, hrdinové, králové, bájná zvířata – vychovávali lidi
 – bohové: 
1. generace: bohové nebe a země
      2. generace: Kronos – bůh, jedl své děti, aby ho nesesadili x nesnědl Dia (matka ho zachránila)
      3. generace: Zeus – k moci se dostal válkou proti otci
  – další: Poseidon (moře), Héra, Deméther, Hádes, Hestia, Áres (válka), Afrodita (láska, krása,        syn Amor), Dionýsos (víno), Héllos (slunce), Eros (svár)
  – bohové mají dobré i špatné vlastnosti
b) EPOS – Homér
 – napsal Illias a Odyssea – původně otrok, rybář x když oslepl, stal se z něho básník
      – „Illias“ – posledních 51 dní posledního 10. roku obléhání Tróji z pozice Řeckých vojáků
      – 16 000 veršů, rozděleno na 24 zpěvů
      – spor krále Agamnemóna s nejvýznamějším bojovníkem Achillem. Spor o princeznu, kterou chtějí    oba => Achiles odchází z bojů => řecká vojska odpadávají => přítel Partokos chce pomoci =>    vzal si Achilovu výzbroj x je zavražděn Hektorem => Achiles nešťastný => bojuje, zabil Hektora    a 9 dní ho vláčel kolem hradeb, pak ho na rozkaz bohů musí vydat => pohřben
 – „Odyssea“ – posledních 41 dní před návratem Odyssea do rodné Ithaky
      – spisovný, knižní jazyk
      – Ithacký král Odysseus se vrací z války, bloudí x Athéna, dcera Diova mu pomáhá při jeho pouti
2) Lyrika
a) ELEGIE – autor Archilochos – lidová báseň, zpívala se za doprovodu flétny – obsahovala ponaučení
b) MONODICKÁ LYRIKA – básně přednášené 1 člověkem za doprovodu lyry
 – Sapfó – šlechtična z Athén, utekla na ostrov Lezbos, kde založila školu múz pro dívky         – námět: škola múz, její soukromý život, náboženské a svatební písně
      – jediná žena, která psala – inspirace pro ostatní básníky
 – Anakreón – tvořil na zakázku
      – Anakreóntika – víno, ženy, zpěv – milostná a pijácká literatura
      – psal náhodně, jeho následníci vydali jeho díla ve sbírce – popisoval obyčejné vlastnosti, špatnosti lidí       – dílo: „Anakreonteia“ – námětem pití ženy
3) Bajka
– Aisópos (Ezop) – potulný básník, vytváří typy postav (symboly)
 – „Bajky“ – „Závistivý pes“ – pes, který leží v seníku a nechce dovolit volům, aby žrali seno, i když jemu je        k ničemu => jako s lidmi, kteří vlastní něco, co nepotřebují x nikdy by to nedali člověku, který to        opravdu potřebuje 
 – „Husy a jestřáby“ – pásli se na louce. Přišli myslivce a zastřelili husy, protože se nestihly vznést tak        rychle jako jestřábi – lidé mají trénovat svaly a ne tělo
– Bajka – veršovaný útvar, alegorický
 – vystupují zvířata nebo věci, kteří jednají jako lidé – karikuje špatné lidské vlastnosti, na konci ponaučení
 – nejčastější postavou liška: „Vrána a Liška“ – symbolizace určitého typu lidí
II. OBDOBÍ ATTICKÉ – do popředí Attika (centrem Athény)
– Athénská kultura: všestranný rozvoj člověka (psychický i fyzický), demokracie => mohou se podílet všichni lidé
– z dionýzií (slavnosti) vzniká drama a komedie – zpívají se písně – smutné = tragédie, veselé = komedie
– mytologické náměty, jen vyjímečně historické; mluvení, zpívání, tanec
– na začátku pouze sbor, vyprávěl celý děj, později vůdce sboru hercem, 2. – 3. herce vytvořili dramatikové
– ženy nesměly vystupovat => masky
1) Tragédie
– Aischylos – žil v Athénách, bojoval proti nepřátelům => náměty z válek
– „Peršané“ – konflikt 2 národů, morální drama
      – armáda se žene na Athény x ty brání svobodu a vítězí => bohové trestají peršany
– „Upoutaný Prometheus“ – mytologický námět
      – symbol dobra, spravedlnosti, svobody => inspirace romantikům
– „Oresteia“ – dramatická trilogie na historickou událost
 – 1. část: Agamnemón, 2. část: Obětující ženy, 3. část: Usmířené bohyně
 – Agamnemón po svém návratu byl manželkou a jejím milencem zavražděn (chtěl se ujmout vlády). Jeho        syn Orthés se pomstil a zabil matku a jejího milence => lid s tím souhlasil x on sám měl výčitky =>        => odešel z města
– Sofokles – dramatik z bohatých vrstev – zabýval se vztahy mezi lidmi – psychologicky propracované
– „Antigona“ – zaživa zazděna za to, že pohřbila svého bratra, který byl prohlášen za zrádce => zavražděna za   to, že byla příliš ctná a milovala bratra
– „Král Oidipus“ – základní děje drama se odvíjí od mezilidských vztahů v rodině
 – vztahy reálné, ti hlavní, co rozhodují jsou muži
– Euripidés – největší reformátor – dokonalá psychologie, postavy se vyvíjí
– „Médea“ – kouzelnice, která pomohla Jásonovi ukrást zlaté rouno
 – drama o ženě, která se musí vzdát manžela i dětí kvůli novému sňatku svého muže x je hrdá => oba        syny zabije a odchází
2) Komedie – původně bez jednotného děje, později typizace postav
– kritické – kritizují řeckou společnost, aristokracii a zámožné vrstvy
– Aristofanés – žije za Peloponézských válek => zesměšňuje je
– „Mír“ – protiválečné
– „Jezdci“ – politická satira na jezdce
3) Historické knihy
– Herodotos – „Dějiny“ – dějiny řeckoperských válek
– pokračovatel Thukydidés – „Dějiny Peloponézských válek“
4) Řečnictví – vznik řečnického stylu
a) OSLAVNÉ – opěvování vojevůdců a politiků
 – Isokratés – oslavné řeči na Filipa Makedonského
b) POLITICKÉ – Démosténes – „Filipiky“ – řeči proti Filipu Makedonskému
c) SOUDNÍ – obranné – počátky soudních řečí panovníků
5) Filosofická próza – psáno formou dialogů (rozhovorů)
– filosof polemizuje s nějakým žákem nebo oponentem – každý dodává argumenty, aby dokázali své tvrzení
– Platón – učitelem byl Sokrates => Platón pokračovatelem jeho myšlenek
– cestoval po středomoří, po návratu založil vlastní filosofickou školu
– „Faidros“ – rozhovor mezi Platónem a žákem Faidrem – co je pravda, láska a jak psát literaturu tak, aby byla   pravdivá i umělecká
– „Symposion“ = hostina – zaznamenání několika řečí
 – rozhovory na téma láska, rozdělil ji na pozemskou – mezi mužem a ženou, a nebeskou – mezi 2 muži
 – láska je psychická, ne jenom fyzická
– Aristoteles – otec osobním lékařem Filipa Makedonského
– zakladatel mnoha vědních disciplín
– „Rétorika“ – věda o řečnictví – praktické rady, jak dobře vytvářet rady
– „O vzniku a zániku“ – zabývá se vznikem a zánikem života
– „Poetika“ – věnuje se způsobu života
III. OBDOBÍ HELENISTICKÉ (4. – 1. ST. Př. L.)
– pronikají orientální vlivy
– vznikají Idyly – zabývá se popisem venkovské krajiny
– pastýř pase ovce a navštíví ho krásná dívka => milostné téma





