17. Symbolismus a secese
Symbolismus
Nepředstavuje žádný konkrétní malířský styl, ale duchovní názor umělecké generaci, nastupující v osmdesátých letech 19. století v literatuře a umění, jež k vyjádření svých různých představ používala různých formálních stylových prostředků. Symbolismus vznikl jako reakce na naturalismus v literatuře a impresionismus v malířství; místo napodobování vnějšího světa usiloval o výraz duchovních představ pomocí symbolů a bohatých dekorativních motivů. Kritik A. Aurier, obhájce P. Gauguina a V. van Gogha, definoval 1891 symbolismus v malířství ve svém článku v Mercure de France: Umělecké dílo musí být 1. ideové, protože jeho jediným ideálem je vyjádření ideje, 2. symbolické, protože vyjadřuje tuto ideu tvary, 3. syntetické, protože tyto tvary podává obecně pochopitelným způsobem, 4. subjektivní, protože předmět se nepovažuje za předmět o sobě, ale spíše za znak nějaké ideje, jehož prostřednictvím může být vyjádřena, 4. dekorativní, protože vlastní dekorativní malířství, jak je znali Egypťané a velmi pravděpodobně také Řekové a primitivové, není nic jiného než soudobá subjektivní, syntetická, symbolická a ideová manifestace umění.
Takto vymezený pojem symbolismu lze ve francouzském malířství vztáhnout na dílo Gauguina a pontavenské školy a na skupinu Nabis. K symbolistům počítáme i tři jedinečné osobnosti ze starší generace, od níž se vždy nápadně odlišovali: G. Moreau, Puvis de Chavannes a O. Redon. Střediskem francouzských symbolistů byla pařížská galerie Le Barc de Boutteville, pořádající 1891-97 každoročně dvě výstavy. 1889 vystavovali symbolisté na světové výstavě v Paříži. V Café Volpini se scházela Groupe Impressioniste et synthétique, vyznávající symbolismus. Plodná spolupráce malířství, grafiky a literatury se odráží v řadě nově zakládaných časopisů, Pléiade, Décadent, Vogue, Symboliste (1886), Plume (1889), Mercure de France (1890) a La Revue blanche (1891). K symbolistickému malířství patří belgický J. Ensor, angličtí preraffaelisté E. C. Burne-Jones, D. G. Rossetii, Millais a W. Crane, norský E. Munch a někteří představitelé středoevropské secese. Z českých malířů sem lze zařadit kupř. J. Preislera, J. Váchala, V. Preissinga, F. Kupku a J. Zrzavého.
