Pokračování – MASOVÁ KULTURA , RASOVÁ, NÁRODNOSTNÍ A NÁBOŽENSKÁ NESNÁŠENLIVOST …

MASOVÁ KULTURA = kulturní výtvory a produkce určené pro masy lidí anebo jimi samými produkované – vychází z jejich potřeb a vkusu

-dle A. Kloskowské je podstatou sdělování obdobných či identických obsahů z malého počtu zdrojů velkým masám příjemců, jakož i jednotlivé formy hry a zábavy velkých mas lidí

-jako druhotný produkt průmyslové revoluce, industrializace a urbanizace a je úzce spjata s využitím prostředku masové komunikace

-současná společnost a kultura většinou vyrábí a spotřebovává v masovém měřítku; existence masové kultury a prostředků masové komunikace je produktem této situace a zároveň aktivním nástrojem jejího utváření

-rozvoj masové kultury omezuje do jisté míry rozvoj individuálních kulturních potřeb a projevů a preferuje méně náročné žánry a obsahy – předmět kritiky

-ve 20.století diferenciace této kritiky je vysoce pozitivní až krajně negativní, formulace 3 základních názorových linií: optimistická
pesimistická
melioristická

-při zkoumání masové kultury se většinou sleduje kvantitativní stránka a míra standardizace

-dnes několik rovin výkladu
a) historicky vzniklý typ kultury – charakteristický pro soudobou společnost
b) souhrn kulturních hodnot – obsahem a formou přizpůsobený možnostem osvojování nejširšími vrstvami, což je pojetí masové kultury, spojené s předpokladem existence více úrovní tvorby kulturních hodnot dle kategorií příjemců
c) souhrn kulturních hodnot šířených prostřednictvím masové komunikace nebo kulturních hodnot osvojených nejširším publikem

RASOVÁ, NÁRODNOSTNÍ A NÁBOŽENSKÁ NESNÁŠENLIVOST – základní pojmy, vznik a vývoj, nacionalistické, fundamentalistické a extrémistické ideologie

-ideologie = soustava idejí, teorií, názorů, soustřeďující se obvykle na problematiku společnosti a jejích cílů i konfliktů; později dostala pejorativní význam odtrženého, falešného vědomí (představ) o reálném světě

-politická ideologie usiluje o obecný a ucelený výklad člověka a společnosti, ze které by vycházel program politického jednání určité skupiny – představuje soubor základních, obecných tezí

-doktrína = představuje soubor názorů na konkrétní problém, může vycházet z ideologie nebo být přímo její součástí (ideologie může být např. liberalismus a jeho doktrínou v ekonomické oblasti „laissez faire“ – omezení pravomocí vlády ve prospěch svobody podnikání)
=učení, nauka, představuje ji systematický soubor principů a názorů na určitý problém

-pro ty, co s nimi souhlasí plní obvykle 4 základní funkce:
1. vysvětlující – napomáhají vysvětlovat politické události a jevy (vysvětlují příčiny krizí, konfliktů, válek apod.)
2 hodnotící – poskytují kritéria a žebříčky hodnot, tzn. určují, co je dobré a zlé, lepší a horší (např. zda je soukromé vlastnictví dobré nebo špatné, zda by měla být nastolena ekonomická rovnost)
3. orientační – orientují své stoupence, poskytují vědomí identity a náležitost k určité sociální skupině (příslušník národa, třídy, vrstvy)
4. programová – nabízejí svým stoupencům základní rysy politického programu a cíle politické akce

+ kromě neutrálního pojetí i negativního chápání, nejvýznamnější je hledisko marxistické ideologie – znamená prostředek legitimizace (ospravedlnění) daného společenského řádu a upevnění jeho statu quo (současný stav) (paradoxem je, že později upevňovala totalitní socialistický systém s funkcemi: legitimizovat a ospravedlnit politický řád, násilí či nelegální cestu k moci, mystifikovat a odvádět pozornost od problémů a neúspěchů, utěšovat a dávat naději „lepších zítřků“, kdy se neúnosná a tíživá společenská a jiná situace zlepší) – činí si nárok na neomylnost – netolerantní – totalitní, chce prostřednictvím státu ovládat celého člověka a celou společnost

-v demokratické společnosti je pluralita názorů, doktrín a ideologií. Úkolem demokracie je poskytnout prostor pro spolužití a vzájemnou toleranci jednotlivých myšlenek a jejich stoupenců, některé ideologie mohou demokratický řád upevňovat nebo v rámci něho nezávisle působit, jiné se ho snaží zničit – snaha o důslednou kritiku všech nauk, názorů, církví a ideologií – můžeme odhalit třeba rozpor mýtů, záhad, iracionality či nenávisti, ale i tento přístup je byť v pozitivním smyslu ideologický (spjat s kritickým racionalismem a novopozitivizmem, tj. s filozofickými směry, které prosazoval K.R.Popper)

Liberalismus
– Anglie, 17.století

-libertas (lat.) = svoboda

-ústřední hodnotou tohoto směru je svoboda jednotlivce a otevřená společnost svobodných individuí, svoboda od státu, autority, tradice; znamená sice jejich omezení, ale nikoli destrukci – otevírá člověku značný prostor pro jeho jednání – kritika – neříká jakým způsobem tuto svobodu naplnit pozitivním obsahem, neposkytuje žádná vodítka lidského jednání, ale i proto, že chápe člověka jako egoistu, který sleduje pouze vlastní prospěch a užitek

-první představitelé – Thomas Hobbes, John Locke – všichni lidé jsou si rovni, nikdo nemůže vládnout bez souhlasu ovládaných, všichni mají právo na život, svobodu a majetek – základ pro přijetí různých listin lidských práv

-hlavní teoretici – Baruch Spinoza, John Locke, Charles Montesquieu, Imanuel Kant, John Stuart Mill, v ekonomice hlavně Adam Smith, J.B.Say, L. Mises, F.A.Hayek, M.Friedman

-v rané fázi charakterizován ekonomickou doktrínou laissez-faire, laissez-passer (nechat dělat, nechat probíhat) znamenající omezení pravomocí vlády ve prospěch svobody podnikání, státu s minimem funkcí: ochrana svobody a majetku občanů proti vnějšímu nepříteli a zachování vnitřního rádu (myšlenky A.Smithe (Bohatství národů) – z ekonomické oblasti a J.Benthama – z politické oblasti – základy teorie svobodného trhu)

-kritika: příslušný utilitarismus (zdůrazňování užitečnosti) a ospravedlnění konzumu a hédonické morálky

-dnes je cílem důraz na individuální svobodu a ochrana společnosti a ekonomického systému před vnějšími zásahy vlády

-liberálové tvrdí, že nelze předvídat důsledky žádného jednání – ani regulace (může vyvolat nežádoucí důsledky ve společnosti a nerovnováhu na trhu)

-politickoekonomický program zaměřen na podporu a odstraňování bariér v podnikání – dnešní teoretikové neoliberalismu jsou významní světoví ekonomové – M.Friedman, F.A.Hayek

-směry: klasický (ekonomický) – zdůrazňuje negativní svobodu proti pozitivní, rovnost příležitostí proti rovnosti výsledků, pravá přirozená před pozitivními a zájmy jednice před rostoucími nároky skupin, kritický pohled na stát – snaha o jeho omezení
moderní (sociální)

Konzervatismus
-conservare (lat.)= zachovávat
= přesvědčení těch, kdo věří v hodnoty, jež co nejvíce zachovávají přítomný politický, sociální a ekonomický řád; tendence přebírající způsoby chování z těch tradic a institucí, které se s odstupem času a dle zkušenosti jeví jako správné (jejich případné změny uskutečnit postupně a ne často)

-zakladatel je anglický filosof Edmund Burke (1729 -1797) – „Úvahy o revoluci ve Francii“ – staví se proti myšlence společenské smlouvy a společenských práv, jakožto zneužitelné a zneužité abstraktní konstrukce + francouzský filosof Joseph de Maistre (1753 – 1821) také kritický názor na revoluci, ale ve svých postojích mnohem radikálnější, neguje revoluci a požaduje návrat k předrevolučním poměrům

-soustřeďuje se na zachování tradičních hodnot a osvědčených principů života společnosti

-zvyky a obyčeje nejsou v různých společnostech stejné – konzervatismus má v různých zemích stejnou formu, ale často odlišný obsah

-nestaví se proti společenskému vývoji, ale proti vývoji překotnému, revolucím, reformám a chaosu, proti nímž staví stabilitu řádu

-brání status quo a společenské instituce na kterých stojí

-konzervativní myšlenky se z počátku vymezovaly jen negativně, jako reakce na osvícenství, na tehdejší názory na uspořádání společnosti (- skepse k racionalismu, který na základě rozumu budoval „novou“ společnost, instituce a tradice nejsou totiž ve společnosti přirozeně vytvořeny, byly testovány časem a ukázaly se v zásadě jako dobré, poskytující člověku jistotu, pocit bezpečí a vlastní identity)

-rodina jako žádoucí model společnosti (ochránkyně klasických hodnot jako je láska, starostlivost, úcta, důvěra a jistota), autorita otce představuje vládu, která svou moc nejen že nezneužívá, ale z níž vyplývá i odpovědnost pečovat o děti – občany, a to v duchu zásady nebloesse oblige (šlechtictví zavazuje)

-v 19.století v opozici k liberalismu (přílišný důraz na svobodu – sobecké jednání na úkor celku, potlačování tradičních hodnot, protože se staly předmětem komerce) a demokracii (ohrožení politické stability a otázka jak mohou lidé vládnout)

-ve 20.století se rozděluje na 2 proudy dle rozdílného názoru na ekonomiku: 1. tradiční – vychází z Burka, původně J.M.Keyness, dnes např. Američan Russel Kirk, německá CDU
2. libertariánská – orientována na tržní ekonomiku, původně A.Smith, pak M.Thatcherová, R.Reagan

§ politický program – ochrana rodiny (proti interrupcím, pornografii, nadměrnému sociálnímu zvýhodňování svobodných matek) na obranu společenského řádu (důsledné potírání kriminality, obchodu a drogami a extremismu, přísnější tresty) vlastnického práva (vlastnictví poskytuje jistotu a odráží vlastní úspěch i postavení rodiny)

Socialismus
= politická a ekonomická koncepce vedená ideálem spravedlnosti a bratrství

-reformní cesta k socialismu stejně jako cílová představa společnosti, musí být slučitelná s demokratickým politickým systémem – rozdíl od komunismu

-socialistické myšlenky jsou již v antice u Platóna, pak u renesančních utopistů T.Mor, T.Campanella, utopičtí socialisté Ch.Fourier, R.Owen (ve státě Indiana založil vesnici New Harmony)

-v 19.století se socialistická teorie vzájemně ovlivňovala s komunismem a anarchismem – F.Lassal (socialisticko-demokratická strana) – rok 1875 německé město Gotha – sloučení Marxových a Lassalových stoupenců – programový kompromis – Gothajský program (víceméně opuštění Marxových komunistických myšlenek)

-socialismus je založený na hodnotách a mravnosti – britský filosof R.H.Tawney

-charakteristika nejednoznačná (jednotliví představitelé se mnohdy rozcházejí i v zásadních principech, socialismus prodělal složitý vývoj – moderní socialismus zahrnující i směry sociálně demokratické a sociálně liberální)

-východiskem je kritika kapitalistického ekonomického systému (trh rozděluje bohatství nespravedlivě – vzrůst sociálních rozdílů, všichni by měli mít užitek na produkci materiálního bohatství), nerovnosti ve společnosti by měli být pouze změněny
= politická ideologie, jejíž stoupenci dnes usilují o postupnou přeměnu společnosti tak, aby byla založena na zásadách sociální spravedlnosti, rovnosti příležitostí a reálných svobod

-vychází z J.M.Keynese – zaměřeny na plnou zaměstnanost, veřejné výdaje apod.

-zdůrazňuje spolupráci na společném díle a solidaritu v kolektivu či společenské třídě

-všeobecně rovný přístup ke vzdělání + ekonomický růst = rovnost – britský teoretik socialismu a politik A.Crosland

-socialisticko-demokratický program orientován na humanizaci tržního řádu – podpora zaměstnanosti, sociální jistoty (minimální mzda, sociální dávky, zabezpečení), rovný přístup ke vzdělání, rozšiřování hospodářských a sociální práv