2. Přehled psychologických směrů
Behaviorismus – za tvůrce považován americký psycholog J. B. Watson
– ztotožňuje duševno a vědomí s chováním
– analytická jednotka je reflex, později reakce
– navázal na pragmatismus (vychází z positivismu – zkoumá pouze jevy, ne příčiny)
– provádí experimenty se zvířaty, studuje zákonitosti chování (I. P. Pavlov)
– zjednodušení schéma zkoumání na „stimul – reakce“ (Watson) – všechny způsoby chování u člověka
musí být něčím podníceny a teprve potom přichází reakce
– na studium vnitřních jevů, jež nelze studovat, rezignuje (jsou příliš subjektivní)
– pozorovatelné jsou pouze reakce svalů, žádná duševní aktivita
– přeceňuje význam učení a výchovy, vůbec se nezabývá vnitřním prožíváním člověka
– kritizován neobehavioristy – snaží se pochopit i vnitřní prožívání člověka (B. Skinner, E. Tolman)
– role odměny a trestu ve schématu S – R
Humanistická psychologie – reakce na krizi behaviorismu
– vrací se k problému člověka – je víc než věc složená z reflexů
– nelze rezignovat na zkoumání do hloubky
– člověk je vědomý – centrem lidské zkušenosti je vědomí
– A. Maslow, C. Rogers, V. Frankl
Tvarová psychologie (gestaltismus) – vymezuje se vůči elementární psychologii, přístup k psychice člověka jako
– k celku, směřuje k tvarům, formám – M. Wertheimer, W. Köhler, Ch. Ehrenfels
Kognitivní psychologie – založena na výzkumu poznávacích procesů a paměti, chování chápáno jako vnější projev
vnitřního prožívání, je zdůrazňován význam myšlení v jednání člověka – G. A. Kelly
Transpersonální psychologie – zkoumání nadvědomí, zážitků prožitých pod vlivem meditace, drog, hypnózy,
ovlivnění okultismem, vychází z východního náboženství – S. Grof, T. Leary
Hlubinná psychologie (psychoanalýza) – poznávání nevědomých psychických procesů
– každé psychické dění lze vysvětlit předchozími událostmi
– systém nevědomí – základem pudová přání(nositelé energetického potenciálu)
– od určitého stupně usilujeme o jeho vybití (chceme vybít nelibost)
– nepodaří-li se nelibost zrušit, vzniká frustrace
– pudová přání jsou převážně sexuálního a agresivního původu
– systém předvědomí – vzájemné působení pudového přání a vnějšího podnětu
– systém vědomí – napojen na předvědomí, přijímá informace zvenčí, zpracuje
konflikt pudu a podnětu, snaží se odsunout pud a vybít se na jiném podnětu
– 1920 – přepracováno na topický model
– systém nevědomí – ono (id) – vrozené, zděděné psychické vlastnosti, pudy se
derou ven a chtějí být okamžitě uspokojeny, nebere v potaz následky
– systém předvědomí – já (ego) – zprostředkovatel mezi id a superegem,
organizuje pudy v konfrontaci s vnějším světem
– superego – hodnotí aktivitu ega, sebekritika; pokud má cíle, jež není ego
schopno realizovat, opět vzniká frustrace
– teorie pudů – pud života (sebezáchovný a sexuální, zajišťuje vyhovění libidu)
– pud smrti (sebezničující, tendence se projevovat, omezován)
– obranné mechanismy nevědomí – nelibost vytlačíme do nevědomí, projekce
(odmítaná přání jsou podsouvána jiné osobě), identifikace (redukce napětí),
regrese (potlačení napětí chováním v nižších vývojových stádiích člověka),
sublimace (nahrazena intelektuálním chováním)
Analytická psychologie – C. Jung – rozvinuté vnímání x intuitivní typ
– myslící typ – cítění potlačeno x citový typ – diferenciované cítění
– rozlišuje 2 oblasti osobnosti – já (vědomí) – zahrnuje vnímání, myšlení, vzpomínání
– oblast osobně nevědomá – zahrnuje především komplexy
– kolektivní podvědomí – každý z nás má v sobě zkušenost celé historie lidstva
Individuální psychologie – A. Adler – komplex méněcennosti, o potlačení se člověk celý život snaží sebeuplatněním
Neopsychoanalýza – Erich Fromm – jestliže je člověk izolován, dochází k frustraci; musí se společnosti podřizovat,
přičemž dochází k orientaci lidí určitým směrem:
– neproduktivní orientace – velké cíle, jež jsme si stanovili, leží mimo nás
– křečkovská orientace (obklopuje se věcmi)
– vykořisťovatelská orientace (druzí vnímáni jen z hlediska využitelnost
– produktivní orientace – snaha o maximální kreativnost
– tržní orientace (rozvíjí ekonomicky využitelné vlastnosti)