4. Psychologie osobnosti

patří mezi základní (teoretické) psychologické disciplíny
zabývá se jednotlivcem, zkoumá strukturu, dynamiku a vývoj osobnosti, zkoumá a podobnosti i odlišnosti mezi lidmi

Osobnost – souhrn, ucelenost, uspořádání psychických jevů, odlišnost, jedinečnost určitého člověka
jednotná definice osobnosti neexistuje, nicméně lze vymezit její charakteristické rysy
osobnost není hotova při narození, formuje se během individuálního života
je ovlivněna společenským působením (bez společenské činnosti a vztahů se nemůže utvořit a rozvíjet)

každý člověk je podle svých duševních vlastností jedinečným, neopakovatelným, z psych. hlediska osobností

všechny vlastnosti jsou u duševně zdravého člověka organicky spojeny a tvoří jednotu a celek
změna jedné (nebo několika vlastností) vyvolává změnu dalších vlastností, nebo i celé osobnosti
osobnost je relativně stálá, ale současně dynamická (každý člověk se během svého života mění)

strukturu osobnosti tvoří:
schopnosti – psychické vlastnosti, které umožňují člověku naučit se různým činnostem a vykonávat je
– vjemové (percepční) – např.schopnost přesně rozlišovat tvary, barvy, tóny
– psychomotorické – např.schopnost naučit se určité cvičební sestavy
– intelektuální – např.schopnost orientovat se v nových situacích, řešit problémy
– sociální – např.jednat s lidmi
schopnosti a dovednosti se projevují v různých činnostech, vzájemně se doplňují, jedna pomáhá rozvíjet druhou

rysy osobnosti – odpovídají hovorovému označení povahové vlastnosti – např.vytrvalost, upřímnost…
rys osobnosti je psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem jednání, chování, prožívání
pro každého člověka jsou příznačné a dokonce i relativně stálé

v základní charakteristice se setkáváme s těmito rysy:
extroverze (otevřenost, družnost) X introverze (uzavřenost)
dominance (skol vést) X submise (sklon být veden)
stabilita (vyrovnanost) X labilita (nevyrovnanost)
rozhodnost X nerozhodnost
sebeovládání X nedostatek sebeovládání

některé z uvedených rysů osobnosti mají v sobě více biologického, tj.daného vrozenými charakteristikami (např.introverze X extroverze), jiné ovlivňuje spíše výchova a učení (např. sebeovládání, rozhodnost)
potom můžeme rozlišit 2 základní skupiny rysů osobnosti:
temperament – souhrnný pojem pro dynamické vlastnosti osobnosti, soustava vlastností, které se projevují způsobem reagování v chování a prožívání člověka
vrozené vlastnosti se v průběhu života vlivem výchovy,sebevýchovy i působením společenských podmínek mění ve svých projevech a reakcích, tlumí je nebo naopak zvýrazňují
pokusy o vytvoření určitých typů temperamentu byly už ve středověku – nejstarší teorii vypracoval řecký lékař Hippokrates (5.stol.př.Kr.) a potom ji upravil lékař Galénos (2.stol.př.Kr.)
podle této teorie existují v těle 4 tekutiny: krev (sanguis), žluč (cholé), černá žluč (melan-cholé) a sliz (phlegna)

podle toho, která tekutina v těle převládá, vznikají 4 základní typy temperamentu:
sangvinik – nestálý, živý, značně pohyblivý, snadno se u něj střídají city

cholerik – je výbušný, dráždivý až vzteklý, vznikají u něho náhlé,silné, citové reakce, těžko se umí ovládat

flegmatik – pomalý, klidný, slabé, pomalu vznikající citové reakce, city jsou navenek málo výrazné, ale stálé

melancholik – je sklíčený, těžko prožívá i menší nesnáze, city vznikají pomalu, ale bývají trvalé
kromě již zmíněné typologie byly na základě hledisek vytvořeny i typologie jiné – např. značně rozšířená je typologie od švýcarského psychologa Carla Gustava Junga

introvert – člověk zaměřený do svého nitra, na své vlastní problémy a duševní stavy,vůči okolí je spíše uzavřený, nedůvěřivý, plachý a nejistý, málo průbojný, je schopen hlubokých citů, těžko se přizpůsobuje

extrovert – zaměřen spíše na vnější svět, společenský, otevřený, aktivní, snadno se přizpůsobuje novým podmínkám

Kretschmer (20.léta 20.stol.) – tělesná stavba určuje vlastnosti duševní – tyto typy se vyskytují u lidí na celém světě, přičemž u mužů jsou výraznější než u žen
Osterik – vytáhlý, hubený, bledý, nemá sklon k tloustnutí, má malou hlavu a větší nos (profil se podobá ptačímu)

Pyknik – střední postava, velká, dopředu vystouplá brada, velké břicho, sklon k ukládání tuku, sklon k pleši

Atletik – vysoká postava, dlouhý krk, vystouplá brada, silné kosti, úzká pánev, končetiny štíhlé, tělo svalnaté

Dysplastik – odchylka, kterou nelze zařadit do žádného z uvedených typů, ale nápadný některými znaky – patří sem lidé příliš vysocí(muži nad 180cm a ženy nad 170cm, dále obři nad 200cm, ale i různé druhy trpaslictví)
v praxi se ukázalo, že neexistují přesně vyhrazené typy, někteří se více či méně některému typu blíží

charakter – soubor vlastností osobnosti, který umožňuje kontrolu a řízení jednání člověka podle společenských a zejména morálních požadavků
těsně spjat s temperamentem, formuje se převážně působením výchovy a dalších společenských vlivů (není vrozený ani dědičný, mění se v praxi a získáváním životních zkušeností)
kladné vlastnosti osobnosti: např. ochota pomáhat druhým, být druhým oporou, spolupracovat, projevovat ostatním důvěru, vztah k práci jako vytrvalost, rozhodnost, odpovědnost
tvoří jej souhrn kladných a záporných vlastností osobnosti, přičemž důležité je už samotné sebepojetí, sebehodnocení člověka (tj.vše, co člověk dělá, závisí do značné míry na tom jaký má vztah sám k sobě)
u dospělého člověka se charakter utváří hlavně sebevýchovou

vývoj osobnosti – psychickým vývojem jedince se zabývá tzv. ontogenetická psychologie

prenatální období
– vymezeno početím, pokračuje vývojem plodu v matčině těle, končí narozením
– plod je aktivní – např. reaguje na změnu polohy matky tím, že vyhledává svou vlastní pohodlnou polohu

novorozenecké období
– zahrnuje 1. měsíc po narození, důležitý je zde hlavně kontakt s matkou

kojenecké období
– trvá do konce 1.roku života
– charakteristický je neuvěřitelně rychlý rozvoj dítěte – jak po stránce senzomotorické, tak i emocionální, formují se první trvalejší sociální vztahy (s matkou a nejbližšími)

batolecí období
– 2.-3.rok dítěte
– rozvíjí se jemná motorika + základní formy lidské komunikace,
– důležitá je nápodoba, postupné odpoutávání se od matky, vrstevnické vztahy

předškolní věk
– končí vstupem do školy, dítě používá řeč k regulaci svého chování, umí kreslit,
– převažuje názorné myšlení, formuje se svědomí

mladší školní věk
– od vstupu do školy-11 až 12 let
– objevují se 1.známky pohlavního dospívání, postupuje rozvoj myšlení i sociálních vztahů
– začíná se rozvíjet sebepojetí a sebehodnocení

období pubescence (puberta)
– trvá asi do 15 let
– období plné biologických, psychických i sociálních změn

období adolescence
– končí zhruba mezi 20 až 22 rokem
– charakteristické postupným osamostatňováním jedince od jeho původní rodiny, rozvojem sexuality
– významná je volba povolání a profesní příprava

časná a střední dospělost
– doba od 20-25 let do 40-45 let
– období zralosti, plná realizace pracovní činnosti, důležitou náplní bývá manželství a rodičovství

pozdní dospělost
– období od 40-45 let do 65 let
– změna rodinných vztahů (role prarodiče) + vrcholný profesní vývoj

stáří (senium)
– mění se sociální zařazení člověka
– částečně dochází ke změně projevů osobnostních rysů

motivace
každé chování a jednání lidí je něčím motivováno
souhrn činitelů, který jedince podněcuje, podporuje, nebo naopak utlumuje a brzdí

motivy – pohnutky k jednání člověka – mají cíl, směr, intenzitu, trvalost

potřeby – patří mezi nejsilnější motivy lidského jednání
– fyziologické- potrava,spánek, pohyb
– psychické- potřeba jistoty, bezpečí, vzájemného porozumění, uznání atd.
– kulturní- potřeba sebevzdělání, četby atd.

zájmy – získané motivy, projevuje se v nich vztah jedince k určitému druhu činnosti (sportovní, technické, umělecké)

postoje – specifické získané dispozice
– dávají impuls k určitému chování, jednání na základě poznání jevu, k němuž se vztahují a jeho citového
hodnocení (kladný nebo naopak záporný postoj k vyučovanému předmětu, oboru, sportovnímu klubu atd.)

hodnotové orientace – jako soubor hodnot vyjadřují to, čemu před čím dáváme přednost