INDOEVROPSKÉ JAZYKY

INDOEVROPSKÉ JAZYKY
– jazyková indoevropská rodina, skupina jazyků, které se společně vyvíjely v Indii a přilehlých oblastech
– předpokládá se, že byl společný jazyk x pouze dokud lidí bylo málo, v 2. tis. př. l. přelidnění => rozsídlování =>
rozdělení na jednotlivé jazykové větve indoevropské jazykové rodiny => vznikají základní prajazyky, ze kterých se ostatní jazyky vyvíjí
– pouze do počátku letopočtu – v důsledku stěhování národů rozrůzňování jazyků v jednotlivých větvích

VĚTVE
1) Řecký jazyk – řečtina a vývojové fáze
2) Albánský jakyz a vývojové fáze
3) Arménský jazyk a vývojové fáze
4) Indoíránské jazyky
a) indické jazyky a vývojové fáze – např. cikánština
b) Perština a vývojové fáze
5) Keltské jazyky – Irština, Bretonština
6) Baltské jazyky – Lotyština, Litevština, Pruština (zanikla)
7) Germánské jazyky – Němčina, Angličtina, Holandština, Vlámština, Švédština
8) Italické jazyky – základem latina, ze které na území Itálie vznikly Románské jazyky – Italština, Francouzština, Španělština, Portugalština, Rumunština
9) Slovanské jazyky – východní, západní a jižní – viz. 2B

SPOLEČNÉ ZNAKY
– prajazyk => určité shody ve tvarosloví, ve stavbě slov, ve slovní zásobě (např. matka – mutter, mother)

– i jiné rodiny:
– Ugrofinská rodina – Finština, Maďarština, Estonština
– Bantuské jazyky – Afrika – mluví, když se nadechují
– Semitohamitské jazyky – Afrika, Asie, Jižní Amerika