LITERÁRNÍ DÍLA A JEJICH FILMOVÉ ADAPTACE

– filmoví tvůrci si berou díla jako předlohy díky vzniku filmového umění – postrádají náměty
– film vzniká na konci 19. století – 1895 Bratři Lumierové vymysleli kinematograf
– 1. představením bylo zachycení příjezdu lokomotivy
– na počátku 20. století vznikají kina – Viktor Ponrepo – 1926 přinesl kinematograf do Čech, 1907 1. kino v Praze
– z počátku němý film do 1930 – grotesky
– nafilmovány scény, mezi nimi tabulky s textem, které charakterizovaly děj
– námět: situační komika – někdo byl nešika, něco provedl, nebo tam byl padouch, který chtěl někomu ublížit => někdo mu v tom zabránil
– k tomu pouštěn gramofon, nebo hrál klavír, nebo orchestr
– Charlie Chaplin, Lauer Olivier Hardy
– 1930 vzniká film se zvukem – přidán k tomu zvukový pás
– po 1935 se v USA objevují 1. barevné filmy – u nás rozvoj až v 50. letech
– literární dílo položeno na hře se slovem x film to musí nahradit
– film musí zlikvidovat postavu vypravěče, nahrazeno vizuální podobou – snaha dodržet atmosféru knihy
– přizpůsobování: snaha dodržet atmosféru prostředí pomocí výpravy, kostýmů a přiměřeného prostředí
– při natáčení filmů dochází k aktualizaci (jazyk, podtext – snaha aktualizovat na soudobé politické poměry)
– realizace filmu:
– film musí volit chronologii nebo retrospektivu
– paralelní pohled v konkrétní době do různých prostředí
– asociativní filmy – řadí děj stejně jako v knize x méně časté
– kamera: dílo může být nafilmováno v realistické, snové nebo pohádkové kameře
– snová = u pohádek x fantastické, snové
– počítačová technika + filmové triky: dobrodružné, sci-fi, pohádkové hry + důležitá scénická hudba
– záleží i na obsazení
– režiséři:
– Otakar Vávra: „Krakatit“, „Romance pro křídlovku“
– Karel Zeman: „Vynález zkázy“
– Jiří Trnka: loutkové scény
– Martin Fryč: Hry osvobozeného divadla
– Juraj Herc: „Spalovač Mrtvol“, „Petrolejové lampy“
– Jiří Menzl: „Ostře sledované vlaky“
– Juraj Jakubisko – pohádkové filmy
– Miloš Forman: „Přelet nad kukaččím hnízdem“
– Federico Fillini: „Sladký život“, „Satiricon“
– Luebino Visconti: „Smrt v Benátkách“, „Cizinec“, „Soumrak Bohů“
– Victorio de Sica: „Horalka“, „Slunečnice“
– Ingmar Bergmau – společenská a psychologická dramata: „Hosté“, „7 pečetí“, „Večeře páně“
– Lui Bunuel: surrealismus – „Zlatý věk“, „Ztracenci“

LITERÁRNÍ DÍLO A JEHO POVAHA: „Ostře sledované vlaky“
– kniha: smíšené – ze začátku retrospektivně, chronologicky + vzpomínky x film: chronologické vypravování – některé retrospektivní části vyprávěny
– odehrává se 1945, během dvou dní x ve filmu tak dva týdny
– snaha o stejné zachycení prostředí x střídány styly (symbolismus, surrealismus, naturalismus) x filmaři – nechali to jenom vyprávět realisticky
– kniha emotivnější, citovější – film tuto rovinu pomíjí
– ve filmu se zaobírají pouze záležitostí získávání sexuálních zkušeností x v knize pouze vedlejší dějová rovina
– úvahy o kolaboraci, pseudovlastenectví, úvahy o přetvářce, fatálnost
– kniha plná symbolů, ty film vypouští
– v knize srovnává oči zvířat s očima lidí
– alegorie na židovské transporty, snaha Němců oslepit národ x to film vypouští
– erotika v knize vedlejší dějová linie, ve filmu nejdůležitější
– jazyk – zachováno