LÁTKOVÉ SLOŽENÍ ROSTLINNÉHO TĚLA

LÁTKOVÉ SLOŽENÍ
Těla rostlin se skládájí z vody a sušiny. Obsah vody je u různých rostlin různý a závisí na protředí, ve kterém rostlina žije. Také různé orgány téže rostliny mají různý obsah vody. Obsah vody je také ovlivněn stářím orgánů.

Sušina je zbytek rostliny, z níž byla odstraněna voda sušením při 105 °C do konstantní hmotnosti. Je tvořena především látkami organickými a z menší části látkami anorganickými – minerálními. Po spálení sušiny organické látky shoří a vytěkají ven, látky anorganické zůstanou v popelu. Hmotnostní obsah popela v sušině se pohybuje do 10%.

Sloučeniny skládající rostlinné tělo jsou tvořeny různými chemickými prvky. Ty, které jsou pro život nezbytné se nazývají biogenní prvky. Podle jejich obsahu v těle rostliny se rozdělují na makrobiogenní – Tvoří 0,1 – 50 % sušiny. Jsou to C (příjem – CO2, HCO3-, základní stavební prvek), O (příjem – vzduch, význam v procesu dýchání, stavební fce), H (příjem – voda, energetický metabolismus rostlin), N (příjem – NO3-, NH4+, nedostatek omezuje růst, nejúčinnější vazači – hlízkové bakterie), K (příjem – K+, zvyšuje odolnost rostlin proti nízkým teplotám a suchu, metabolismus, ovlivňuje otevírání průduchů, nedostatek snižuje intenzitu fotosyntézy), Ca (příjem – Ca 2+, činnost buněčných membrán, nedostatek – zpomalení růstu), P (příjem – H2PO4-, součást nukleových kyselin, ATP…, metabolické děje, nedostatek – zpomalení růstu, snížení tvorby plodů, nadbytek – zkrácení vegetační doby), S (příjem – SO4,2-, aminokyseliny a bílkoviny), a Mg (příjem – Mg 2+, fotosyntéza, součást chlorofylu, dýchání a syntéza nukleových kyselin), a mikrobiogenní – Tvoří 0,00001 – 0,1 % sušiny. Jsou to Fe (složka enzymů, katalytické reakce, fotosyntéza – chlorofyl, nedostatek – odpadávání listů, snížení intenzity fotosyntézy), B (výživa, translokace sacharidů, nedostatek – odumírání vzrostného vrcholu, narušení tvorby květů), Cu (součást enzymů, fixace vz. kyslíku, nedostatek – zpomalení růstu), Mo (asimilace dusíku, nedostatek . bledé listy, zpomalení růstu meristému), Mn (katalytický účinek pro tvorbu chlorofylu,nedostatek – zpomalení růstu, skvrny na listech), Zn (aktivace enzymů, syntéza bílkovin, nedostatek – porucha tvorby semen), Cl (fotosyntéza, protiklad K), Na (podobná fce jako Cl).

Základní organické látky rostlin jsou bílkoviny, cukry, nukleové kyseliny a tuky.
Bílkoviny jsou tvořeny aminokyselinami. Významnou skupinou bílkovin jsou enzymy – katalytické funkce. Jejich funkce je předevšín stavební, katalytická a zásobní.

Cukry – sacharidy – (monosacharidy – glukosa, fruktosa, disacharidy – sacharosa, polysacharidy – celulosa, škrob). Jejich funkce je především zásobní, některé však plní funkci stavební – celulosa.

Nukleové kyseliny – DNA, RNA – jsou nepostradatelné pro živé organismy, protože jsou nositelkami genetické informace. DNA – nositel genetické informace o všech fyziologických a morfologických dějích v organismu, RNA se podílí na přenosu této informace. (Identická replikace, traskripce, translace)

Tuky – lipidy – jsou látky bohaté na energii. Plní funkci stavební – fosfolipidy – membrány, a zásobní – především oleje.

Kromě základních látek obsahuje organismus ještě látky odvozené, které vznikají kombinací základních organických látek. Jsou to především vosky (tvoří ochranné povlaky na listech), barviva (slouží k přilákání opylovačů, k fotosyntéze – chlorofyl, barviva rozpustná v tucích – lypochromy – xantogyl, karoten, chlorofyl, barviva rozpustná ve vodě – hydrochromy – autokyany), třísloviny (hořká chuť, např, čaj), alkaloidy (velký účinek na živočišný organismus, ve většině jedovaté – selhání nervové soustavy, kofein, thein, atropin, morfin, chinin), glykosidy (cukerný základ, jedovaté látky, digitalin – kardiatikum, povzbuzuje srdeční činnost, anigdalin – hořké mandle), pryskyřice (obrana proti poškození – vyteče do rány, ztuhlá pryskyřice – janar – významné konzervační účinky), silice (volné těkavé organické látky, rostlina pachem přiláká opylovače, např. eukalyptový olej), balzámy (pryskyřice + silice, konzervační prostředky), latexy (pouze některé rostliny v mléčnicích, např. smetánka lékařská) a vitamíny (jsou potřeba k životu, ale orgaismus si je neumí vyrobit).

PŘÍJEM ŽIVIN
Kromě vodíku, uhlíku a kyslíku přijímají rostliny ještě další biogenní prvky, a to především jako součást půdního roztoku. Z půdního roztoku jsou živiny přijímány především kořenovým vlášením. Tyto látky mohou z půdního roztoku pronikat do kořenů pasivně – difúzí prostorami v buněčné stěně, tzv. apoplastickou cetou bez účasti energie. Současně probíhá i adsorbční výměna iontů (přijímané kationty za H+ a anionty za OH-). Nebo pronikají aktivně přes cytoplazmatické membrány, tzv. symplastickou cestou. Tento transport se uskutečňuje i proti koncentračnímu spádu, ale spotřebovává se energie z molekul ATP na aktivaci nosiče nebo jeho pohyb přes membránu. Nosič má specifická vazebná místa jen pro určitý iont – selektivní příjem iontů.
Živiny mohou být také přijímány mimokořenově všemi nadzemními orgány. Pohyb živin jde apoplastem i symplastem. Je to doplňková výživa při nedostatku iontů v určité fázi růstu a vývoje rostliny (postřikové hnojení).

Rostliny lze pěstovat v tzv. živných roztocích – hydroponie.
Hnojiva – statková – hnůj, močůvka, kompost, kejda, zelené hnojení, průmyslová – dusíkatá (ledky, močovina, NH3, (HN4)2SO4), fosforečná (superfosfát, Thomasova moučka), draselná (KCl, K2SO4, MgSO4), vápenatá (mletá vápenec, CaO, saturační kaly)…