MALÍŘSTVÍ

Francie
Antoin Watteau (1684-1721)
– rokokové zjemnění
– náměty: herci, herečky a tanečnice – své postavy umisťoval na div. rampu nebo do parku
– Odjezd na ostrov Kytheru (zdobná obřadnost, projemnění a kultivování každého tahu štětcem, barevné skvrny sestavují postavy jakoby z drobných kaménků
– melancholie člověka, rozechvělá poetičnost, obscénní erotičnost

Itálie
Giovanni Battista Tiepolo (1696-1770)
– vyvrcholil jím mal. iluzionismus, rozpouštějící pevné tvary a místní barvy v světelně barevném médiu
– obrovská obrazotvornost

Canaletto (1697-1768)
– představitel iluzionistické veduty, jsou známy jeho pohledy na Benátky
– dosáhl průzračné atmosférické světlosti

Čechy
Norbert Grund (1717-1767)
– zprvu maloval podle vzoru vídeňských malířů, později přešel pod vlivem benátského rokoka k světelně barevnému iluzionismu
– lovecké výjevy, jarmareční scény, cikánské tábory, přístavy, mořské bouře, italské komedie

FRESKY:
Jan Petr Molitor (Oslava sv. Jana Nepomuckého, Čtyři roční doby)
František Antonín Müller, František Juliux Lux, Kašpar Jan Hirschely (květinová zátiší)