ŘÍMSKÁ LITERATURA

I. STARÉ OBDOBÍ (3. – 2. st. př. l)
1) Vznik komedie – bez politického námětu, více herců, zabývá se špatnými lidskými vlastnostmi
– hlavní postavou otrok nebo sluha, který přelstí svého pána
– Plautus – neurozený původ => hrdinové ze stejných vrstev
– psáno v nespisovným jazyce, vzorem v období renesance a klasicismu pro další autory
– „Komedie o hrnci“ – Moliere převzal a zpracoval pod názvem Lakomec
– sluha ukradne pánovi hrnec peněz a dá ho dceři pána jako věno

II. KLASICKÉ OBDOBÍ (1. st. př. l.)
– nejlepší období v literatuře – největší demokracie => nejlepší díla
1) Řečnictví – Marcus Tulius CICERO – významný římský autor – studoval v Řecku
– zakladatel projevu, považován za příklad římského řečnictví
– „Řečník“ – výklad o tom, co je to řečnictví a jak správně vést řeči
2) Historická próza – Galius Julius CAESAR – „Zápisky o válce Galské“
3) Poezie
– Publius Vergilius MARO – ze zámožné rodiny
– zabýval se řeckou literaturou a filosofií, začal psát
– získal velký majetek od bohatých Římanů => do Neapole => dvorní autor císaře Augusta
– „Zpěvy pastýřské“ – 10 idyl, které jsou oslavou zemědělství – idealizovaný venkov, reálný popis práce
– „Aeneis“ – rozsáhlý národní epos, který je obdobou Homérových eposů
– 1. část odysea, 2. část Iliada – hledání nového města pro obyvatele Tróje
– Quintus Horatius FLACCUS – z chudé rodiny, studoval filosofii a literaturu
– satiry: básně – nectnosti římských autorů , vysmívá se úplatnosti, samolibosti, dělá si legraci i sám ze sebe formou žertovného příběhu
– ódy: 4 svazky: 1. seznamuje s klasickou řeckou poezií, hlavně lyrickou – přepisuje je
– 2., 3. lidské vztahy, přátelství, láska
– 4. básně náboženského charakteru, modlitební oslavné básně, na politiky, 6 ód na císaře Augusta
– Publius Ovidius NASO – studium historie, literatury, řečnictví
– dvorní básník císaře Augusta x popudil ho => do vyhnanství na 10 let, celou dobu píše dopisy rodině a přátelům, ať přemluví císaře x nepomohli => umírá ve vyhnanství
díla:
a) METAMORFÓZY (proměny) – z řeckých a římských bájí
– 250 řeckých a římských bájí zpracováno do příběhů – od stvoření světa a člověka –> potopa –> vznik měst a království
– prohřešení člověka – bohové mu vezmou život x trpícímu člověku
– smrt přináší něco stálého, aby si lidé vzali ponaučení
b) ŽALOZPĚVY, ELEGIE Z VYHNANSTVÍ – básně z Konstancie – rodině, přátelům, politickým přívržencům
– forma otevřených dopisů, neztěžuje si, láska ke své vlasti => záměr, aby se nad ním císař smiloval
c) UMĚNÍ MILOVAT – toto dílo rozzuřilo císaře
– probíhá namlouvání – jak jednat s partnerem nebo partnerkou

III. POSTKLASICKÉ STŘÍBRNÉ OBDOBÍ (0 – 476 n. l.)
– období římského císařství
– na politický nátlak císaře zánik řečnictví, zůstává pouze soudní řečnictví => úpadek historie
– cenzura – povoleno psát jen data povolená císařem => jen oslavná, vlastenecká díla => úpadek římské literatury
PRÓZA
– Seneka – římský filosof, právník úřad senátora, konzula – vzdělaný, spravedlivý
– dějepisectví: „Tacitus“ – letopisy 16 knih, dějiny 14 knih – děj Říma od počátku do současnosti
– Petronius ARBITER
– zakladatel románu – „Satiricon“
– dobrodružství jednoho chvástala (hodně přehání) + příběhy přátel – poměry v Římě